Vzhledem k vyrovnanosti obou borců, v posledních letech dvou z největších hvězd jezdeckého obsazení závodů silničních motocyklů 300 zatáček Gustava Havla, byl až nečekaně velký.
Cesta k dalšímu ceněnému vítězství se téměř domácímu závodníkovi otvírala dokořán.
Jenomže něco za polovinou druhého z devíti okruhů úvodní závodní jízdy superbiků se zadrhlo. Na trati, kterou by znalostí patrně projel i poslepu, Červený spadl a závod nedokončil.
„Jasná jezdecká chyba, naštěstí se nic nestalo ani mně, ani nic vážného motocyklu,“ oddechl si přední evropský jezdec závodu na přírodních okruzích. Svá slova potvrdil ve druhém závodě této třídy, který po strhující honičce právě s Gramsem těsně vyhrál, když oba zajížděli časy, kterými ohrožovali traťový rekord.
Začněme u toho méně příjemného. V čem jste v prvním závodě udělal chybu?
Špatně jsem podřadil. Chtěl jsem při dojíždění k prudké zatáčce z dvojky na jedničku, jenomže jsem tam na chvíli dal neutrál, motor tím přestal brzdit a byl jsem moc rychlý. Musel jsem víc přibrzdit a přední kolo podjelo.
Hodně horká chvilka třeba i kvůli zdraví?
Naštěstí ne, spadl jsem na zadek a trochu odjel, nic se mi nestalo. Spíš jsem měl strach o motorku, která odletěla do příkopu. Ale i tam jsem měl štěstí, takže i druhý závod jsem mohl jet na ní.
Do závodu jste vstoupil skvěle, první kolo jste doslova prolétl a získal si slušný náskok. Taktika na své soupeře hlavně Němce Gramse?
Přesně tak jsem to chtěl zkusit, protože Didier tady v Hořicích umí, velmi dobře ji zná a není jednoduché ho mít těsně za zády. Proto jsem to chtěl trhnout, abychom spolu nejeli a povedlo se to. Měl jsem to krásně rozjeté, ale sám jsem si to zkazil. Didier ho vyhrál a ve druhém potvrdil, že umí.
Krásný závod, v němž se ani jednomu z vás nepodařilo svého soupeře setřást. Co podle vás rozhodlo?
Myslím si, že bylo dobře, že jsem se před něj dostal brzy po startu, který měl on lepší. Pak už jsme jeli za sebou a Didier čekal na skulinku.
Nenechal jste mu ji a v cíli jste mohl slavit, i když opravdu těsně. Asi velké zadostiučinění po pádu, navíc v posledním závodě vydařeného ročníku, na který se bude dlouho vzpomínat?
Souhlasím a musím říct, že letošní ročník byl opravdu super. Nádherně vyšlo počasí, přišlo hodně diváků, závody měli spád. Navíc pro nás v nejsilnějších dvou třídách pořadatelé přidali po jednom závodu, takže se jelo dvakrát, což je super i kvůli konkurenci. Kvůli jednomu závodu někteří borci třeba zvažovali, jestli do Hořic přijet, dva jsou lákadlo. Klobouk dolů před pořadateli, pokud to udrží, Zatáčky se tím posunou opět dál.
Základem vaší sezony je start v seriálu IRRC, evropském šampionátu na přírodních okruzích. Máte za sebou úvodní podnik, jenž se jel v nizozemském Hengelu, v němž jste skončil druhý a čtvrtý. Spokojenost?
Určitě. I proto, že jsem si měsíc před Hengelem zlomil při závodech v Brně ruku a nemohl jsem dlouho nic dělat. První závod vyšel velmi dobře, druhý také nebyl špatný, ale v závěru už jsem tu pauzu cítil, nemohl jsem motorku uřídit a neudržel jsem třetí místo, na kterém jsem jezdil. Na druhé straně štěstí, že to byla levá ruka, kdyby to byla pravá, bylo by to mnohem komplikovanější.
V seriálu IRRC jezdíte už několik sezon, ve slabší třídě supersport jste celý šampionát dvakrát vyhrál, nyní se třetí sezonu rvete s dalšími borci o nejvyšší příčky i mezi elitními superbiky. Předloni jste byl druhý, loni čtvrtý, letos po Hengelu vám patří třetí příčka. Kam sahají vaše letošní ambice?
Neřeším to, samozřejmě být mezi nejlepšími. Superbiky jsou opravdu nabitá kubatura, jezdí tam výborní jezdci s kvalitní technikou, v samotném závodě se vám musí všechno sejít, abyste se mohl dostat na bednu. Máme to ale letos rozjeté dobře, snad i v dalších závodech potvrdíme, že umíme jezdit.
