Potkali jsme se na otevření nového kadeřnického studia. Je to pro vás nutné zlo? Nebo se rád podíváte na trendy v účesech? Vaše manželka Lída tu dnes dokonce předváděla i šaty...
Právě proto jsem tady. Moc jsem toužil po tom vidět svoji ženu jako modelku, tak se mi to splnilo. Byl jsem úplně v úžasu. Ten odér profesionality dělá opravdu hodně. Dceři Marušce jsou dva roky, a když ji chci doma učesat, vydrží se nehýbat tak pět sekund. Tady si omámeně sedla před zrcadlo a po sedmi minutách má nádherně učesané vlasy.
Je problém v tom, že dcera doma v klidu neposedí, nebo vám to spíše moc nejde?
Mně by to asi i šlo, ale musel bych dostat tu příležitost se realizovat.
Chodíte sám pravidelně ke kadeřníkovi?
Ano, mám vlastního kadeřníka, který mě před natáčením stříhá a pečuje o mé vlasy.
Vaše dcerka Maruška tu před chvílí tančila a teď se natahuje po mikrofonu. Je už to teď taková malá herečka?
Trochu ano. Zpívá, tancuje, dokonce v těch svých dvou letech až překvapivě intonuje různé písničky. Máme doma docela dobrou show.
Přemýšlel jste, že byste dceru zapojil třeba do natáčení některého ze seriálů, kde hrajete?
Myslím si, že na to má ještě času dost. Spíše bych rád počkal, až bude dospělá a bude si o tom moci rozhodnout sama. Ale uvidíme.
Musel jste se u všech svých dcer učit něco nového, nebo to je hodně podobné?
Jsou si v něčem podobné, přece jen jsou to tři sestry. Učit se člověk musí pořád a znovu, hlavně té trpělivosti a klidu.
Vnímáte, že jako tatínek tří dcer máte větší přehled o módě a o tom, co se nosí?
Že bych o tom měl nějak výraznější přehled, to ne. Na druhou stranu koupit nějaký holčičí dárek si troufnu. Vždycky jsem to považoval za takovou prestiž. Nebýt chlap, který bezradně stojí a neví, co se té jeho dceři nebo ženě líbí, nebo co jí udělá radost.
Včera jsme byli kamarádům na svatbě ve františkánským klášteře v Hájku...bylo to krásný a byl jsem tam se svojí milovanou ženou a naší bláznivou malou Maruškou a byl jsem šťastnej. Tak na to vzpomínám celou tuhle neděli,kterou trávím v práci od tmy do tmy....@lida_rasilovova
Vybíráte tedy rád osobité dárky?
S oblečením, botami a parfémy nemám problém. Myslím si, že je to mnohdy lepší schopnost u mužů, poznat, co tu ženu bude opravdu zdobit, než když to má poznat a určit ta žena sama.
Chystáte teď na podzim nějaké pracovní novinky?
Fyzicky cítím, že bych se měl pomalu začít připravovat k zimnímu spánku. Ale to nehrozí a vlastně jsem tomu rád. Zkouším krásnou velkou věc pro Stavovské divadlo s Danem Špinarem jako režisérem a Zuzanou Stivínovou a Lucií Juřičkovou jako svými dvěma kolegyněmi. Je to komorní hra pro tři postavy. Stavovské divadlo mám asi z těch všech budov a prostor, kde působí Národní divadlo, nejraději. Premiéra bude začátkem listopadu.
Takže vás netrápí, že přišel „škaredý podzim“?
Nemám meteofobii, nebo jak se tomu říká. Mám to spíš naopak. Ve spoustě věcí jsem měl vždycky rád provokaci, jít proti proudu. Zvlášť ve chvíli, kdy všichni říkají „musíme se dívat tímto směrem“ je dobré zkusit, co to udělá, když se podívám právě na opačnou stranu. To znamená v tomto případě jít tomu počasí v ústrety a vnímat ho takové, jaké je, tedy krásné ve všech podobách. To mě hrozně baví. Mám rád i déšť a sychravo a všechny ty sentimenty toho podzimu.
Nedávno jste fotil pro časopis Esquire a místo před objektivem kamery jste stál před objektivem fotoaparátu Davida Tureckého. Jak jste v této roli cítil?
Zvykl jsem si. Jako chlap nemůžu říct, že by mě to nějak bavilo, ale na druhou stranu už to znám a vím, že je to součástí mé práce. Ty začátky, kdy to pro mě bylo svým způsobem stresující, už mám za sebou. Dnes už mám nějaké sebevědomí, vím, kdo jsem a jak vypadám, a už neřeším, jestli ty fotky budou vypadat blbě nebo ne. Člověk sám sebe vyjadřuje mluvenou, psanou i obrazovou formou. A právě na to se snažím myslet i při focení.
Saša Rašilov při focení pro časopis Esquire
Máte nacvičený pohled nebo výraz? Provází vás nějaká příprava před focením?
Dneska ráno jsem si řekl, že bych se měl asi oholit. (smích) Výraz nacvičený nemám, ale ta otázka mi připomněla film Zoolander s Benem Stillerem, který pár takových es v rukávu měl a myslím, že měl i některé výrazy pojmenované. Jinak žádné přípravy kromě toho holení jsem neabsolvoval. Vzal jsem si jen svoje oblíbené tričko, ve kterém se cítím dobře, a před objektivem se snažím být přirozeně uvolněný.
Vypadáte skvěle. Jak se udržujete v kondici?
No, měl jsem různá období a jedno dokonce takové, kdy jsem měl skoro sto kilo. To už mám naštěstí za sebou. Byla to hranice, i když musím říct, že jsem se vždycky, ať už jsem měl jakoukoli formu, cítil dobře. Jen ne vždy po všech stránkách. V ten čas jsem se neomezoval ve své chuti ke sladkému, které mám celý život rád. Takže jsem se i trochu při těle cítil dobře, ale někde se to pak začalo projevovat. Třeba mě začaly bolet kolena, a musel jsem s tím něco dělat. Teď se cítím asi nejlépe. Snažím se žít aktivněji a v tom sladkém se trochu omezovat. Jezdím na kole, na koloběžce. Když to jde, tak chodím a otužuji se. To, si myslím, má velmi pozitivní vliv jak tělo, tak na naši mysl.
2. září 2019 |
