Reprezentační sraz však opouštěl mrzutý. S týmem do 21 let se poprvé dostal domů na stadion v Uherském Hradišti, kde ale musel překousnout remízu se Skotskem, která v kombinaci s předchozím nerozhodným výsledkem z Karviné proti Řecku zkomplikovala českým mladíkům postup na mistrovství Evropy.
„Když po zápase vidíte na tribunách tolik známých a příbuzných, tak člověka fakt hodně mrzí, že jsme nedokázali vyhrát,“ povzdechl si rodák z Uherského Ostrohu.
Jak jste zápas prožíval?
Hlavně jsem byl rád, že se v Hradišti ten zápas povedlo uspořádat a přišlo fakt hodně lidí, atmosféra byla úžasná. Musíme poděkovat fanouškům, hnali nás celý zápas. Nohy mi to nesvazovalo, naopak mě to spíš nabudilo, měl jsem obrovskou motivaci získat tři body.
Přes pět tisíc diváků jako teď na reprezentaci ještě letos na Slovácko nepřišlo, ale vy sám zažíváte v Eindhovenu pokaždé třicetitisícové návštěvy. Takže nic speciálního?
Ale vůbec ne. Mimořádné je už to, že hrajete za svou zemi. Je to víc o týmovosti, o schopnosti se semknout, když se vidíte jen pár dní třeba po dvouměsíční pauze. Vždycky jsou to speciální zápasy. K tomu se přidalo, že to byl zápas v Hradišti, navíc na poměry jednadvacítky přišlo hodně diváků.
Měl jste i možnost se na den dostat domů, což se vám jinak podaří jen o Vánocích a v létě po sezoně. Tlačíte na to, abyste v Hradišti hráli zase co nejdříve?
Nevím, jak to bude. San Marino nás čeká v listopadu v Chomutově, místo pro poslední domácí zápas kvalifikace s Chorvatskem příští rok v září ještě není určené.
V týmu je hodně hráčů, kteří Slováckem v minulosti prošli nebo za něj i teď hrají. To už byste mohli mít nějaké slovo.
Bylo by pěkné, kdyby to bylo tady. Ukázalo se, že nás fanoušci dokážou popohnat za lepším výsledkem. Smekám před nimi. Bylo to krásné.
Dvě domácí remízy vám dost zkomplikovaly situaci?
Je to začátek, uvidíme na konci, jak budou remízy důležité. Třeba budou zlaté. Ale určitě jsme chtěli na tomto srazu dvakrát vyhrát. Bohužel se to nestalo, ale pořád jsme ve hře. V listopadu přivítáme San Marino, které musíme porazit, a letíme do Chorvatska, kde to bude taky klíčové utkání. Musíme se na to v klubech co nejlépe připravit.
Čeká vás návrat do Eindhovenu, kde máte výborně rozehranou nizozemskou i Evropskou ligu.
V Evropské lize se nám podařil vstup, ze dvou zápasů jsme získali šest bodů. Za týden nás čeká doma Linec, pokud by se nám podařilo vyhrát, měli bychom mít nakročeno k přezimování v Evropě. V domácí soutěži se držíme s Ajaxem na špici. V první části sezony jsme obstáli, uvidíme, jak se nám bude dařit dál.
Michal Sadílek, fotbalista PSV Eindhoven.
Na pár zápasů jste vypadl ze sestavy, pak jste byl střídajícím hráčem, teď už zase napevno patříte do základu. Co za tím bylo?
Do sezony jsem šel s tím, že budu hrát na své pozici středního záložníka. Ale na levého obránce přišel na hostování Toni Lato z Valencie, který moc nepřesvědčil. V generálce jsem ho střídal ve druhém poločase, od té doby jsem na tom postu zůstal a hrál jsem osm utkání v řadě v základu. Pak jsem vypadl kvůli vykartování v Evropské lize, přišlo taky zranění. V posledních zápasech jsem už zase nastoupil v základní sestavě. V této sezoně se moc nestává, že bychom hráli ve stejném složení, protože máme kvalitnější kádr než loni, je větší konkurence. Máme dvacet hráčů, kteří můžou hrát v základu.
Už je z vás levý obránce?
Asi ano. Jen jednou proti Twente, když jsme dostřídávali, tak jsem se posunul na středního záložníka.
Není nezvyk střídat to s jedenadvacítkou, kde jste stále štítovým záložníkem?
V nějakých chvílích to sice cítím, ale snažím se na to nemyslet. Střední zálohu hraju vlastně odmalička, nějaké návyky už díky tomu máte, víte, kde se máte pohybovat. Spíš začátek na levém beku byl nezvyk. Ale každým zápasem je to lepší a lepší.
