Lucie s Radimem hledali původně pozemek na stavbu chaty. Našli jej v malé obci v Krušných horách s dobrou dostupností do okresního města. „Pozemek jsme si ihned zamilovali díky úžasnému výhledu, který tady máme,“ přiznává majitelka.
„Od počátku jsme počítali s tím, že budeme dům využívat pro víkendové a prázdninové pobyty jako chatu. Že tady zůstaneme, začalo být jasné teprve až při dokončování stavby.“
Vytipovali několik firem a nakonec vybrali pana Pavlíčka, s nímž si rozuměli i po lidské stránce. „Pak už jsme ani neposuzovali cenu a rozhodli se pro něj. Vždycky jsme se na všem dohodli, vyšli si vstříc a vše se vyřešilo vzájemnou domluvou,“ říká Lucie.
Jak měl dům vypadat a co v něm naopak být nemělo?
Byl to už náš třetí dům, představu jsme proto měli celkem jasnou. Záleželo nám na tom, aby kompletní řešení stavby mělo hlavu a patu, bylo logické a účelné.
Pro mě byla důležitá kuchyně propojená s obývacím pokojem, se společenskou místností. Vařím často a komunikace je pro mne i pro nás všechny zásadní. Rádi se scházíme, diskutujeme, povídáme si...
A protože jsme na počátku vycházeli z předpokladu, že půjde o chatu, za nejpodstatnější jsme považovali co největší společenský prostor. Jsme rozvětvená rodina a dům v Praze není velký. Když jsme se v něm všichni sešli, bylo tam těsno.
Takže jsme tady chtěli společenskou místnost s velkým stolem a otevřenou galerií s ochozem v podkroví. To vše dodává spolu s otevřením místnosti do krovu a proskleným průčelím interiéru na vzdušnosti.
Naopak místnosti na spaní jsou malé, na přespání stačí, ale nezabírají místo pobytovým denním prostorám. Důležitá byla také orientace domu na pozemku vůči světovým stranám a umístění terasy – část je na sever, část na jih, takže ji lze využívat během celého dne.
Projevilo se za dobu, co v domě bydlíte, nějaké chybné řešení?
To ani ne, drobné potíže spíše vyplynuly z faktu, že původně měl dům sloužit jako chata. První změnu, totiž přesunutí ložnice z podkroví do přízemí, jsme zvládli ještě před dokončením srubu.
Určitým nedostatkem, který se nám však napravit nepodařilo, je málo úložných prostor – na chatě nejsou třeba, zatímco v domě k trvalému bydlení ano. Není zde žádná šatna, jen technická místnost s pračkou, sušičkou a kotlem.
Zachránilo nás manželovo přání, aby tady byla velká trojgaráž. Takže tam máme uloženo sportovní vybavení, sezónní oblečení pro celou rodinu, zahradní nářadí a další věci, které se za dvacet pět let manželství nashromáždí. Z tohoto pohledu bylo stěhování vlastně výhodou, protože při takové příležitosti člověk vždycky zjistí, že spoustu věcí nepotřebuje.
Ale pokud jde o vybavení, jsem naopak zcela spokojená. Všechno velmi dlouho promýšlím do posledního detailu, ale když se rozhodnu a seženu opravdu to, co chci, už nic neměním.
Takže mnoho věcí v domácnosti máme dlouho, jsme k nim ohleduplní a vedeme k tomu i děti. Nábytek není zničený, není to běžná spotřební věc, dalo mi práci ho sehnat, a v neposlední řadě ho mám ráda a nechci se s ním rozloučit, ale používat ho, dokud bude sloužit, protože miluji dřevo (proto také máme srub) a dřevo stárne do krásy.
Lucie miluje dřevo, o tom není pochyb.
Odkud berete vodu, máte studnu?
Ne, obec má vlastní rezervoár na vodu, takže vodu bereme odtud. Mírný nedostatek se projevuje v létě nebo v době, kdy je dlouho sucho.
Není tu veřejná kanalizace, takže máme vlastní čističku s třemi nádobami – do třetí nádoby jde přečištěná voda z čističky a voda ze střechy, kterou zaléváme. Rozhodovali jsme se mezi septikem a čističkou, ale septik představuje pro čtyřčlennou rodinu velké provozní náklady, neboť je ho třeba alespoň dvakrát měsíčně vyvážet.
Jak probíhala spolupráce s firmou?
Jsem designérka, celý dům jsem si vymyslela sama. Manžel si přál v domě tři věci (trojgaráž, velkou terasu a velkou televizi) a zbytek nechal na mně. Nejdříve jsem tedy dům načrtla a nechala si projekt zpracovat od architekta.
Od počátku jsem měla jasnou představu, ze které jsem neslevila, vše jsem důkladně promýšlela. Příprava projektu trvala dva roky, pak jsme řešili provedení s panem Pavlíčkem – někdy z jeho pohledu i věci nezvyklé a zbytečně komplikované, ale ty dělají dům zajímavým, jako třeba přiznaná nerezová komínová roura vedená středem domu nebo skleněné zábradlí.
Ve výsledku je dům podle našich představ. Navíc jsem také díky své profesi odevzdala panu Pavlíčkovi podrobné výkresy instalací a zařízení koupelny, umístění světel, rozmístění nábytku v interiéru, s čímž byl velmi spokojený, protože měl vše dopodrobna rozvržené předem.
Otevřená galerie poskytuje celému vnitřními prostoru vzdušnost a plastičnost.
Jak jste spokojeni s domem? Změnili byste něco?
Jediné, co nám zde chybí, je zmíněná šatna, jinak jsme s domem maximálně spokojeni a velmi dobře se nám zde žije.
Technické ukazatele:
- Zastavěná plocha: 125 m² + venkovní terasy
- Užitná plocha: 187 m²
- Konstrukční systém: srubová konstrukce z lepených sušených hranolů s dřevěnou izolací a obkladem
- Ošetření stěn: interiér – matná lazura s šedým nádechem, exteriér – olejová lazura
- Teplo: tepelné čerpadlo, přízemí vodní podlahové topení, podkroví sálavé panely, doplňkový zdroj – krb
- Realizace: WOOD–LIFE CZ
Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz.
