„Zažíval jsem situace, kdy mi na stadionech i nadávali. A samozřejmě je lepší, když je nálada pozitivní,“ pousmál se Bokroš. „Zlínským divákům děkuji za jejich přízeň.“
Bokrošova obliba vychází z úspěchu, na který se zdejším mužstvem dosáhl. Na jaře 2004 jej dovedl k historickému titulu. Tým tehdy přehrál ve finále Slavii 4:1 na zápasy, stejným poměrem skončil i rozhodující zápas.
„Spolu se mnou přijel Peter Barinka (útočník tehdejšího mužstva - pozn. aut.) a po cestě jsme vzpomínali na nejrůznější situace, které jste tehdy zažili,“ popsal Bokroš. „Se Slavií jsme častokrát remizovali, byly to vyrovnané zápasy. Na všechno už si ani nepamatuju. Jak se říká, je to historie za 500,“ dodal s úsměvem.
Na Zimním stadionu Luďka Čajky se nemohl nechat ujít ani setkání s těmi, s nimiž úspěšně spolupracoval. Srdečně se vítal například s tehdejším vedoucím mužstva Oldřichem Šolcem.
Dva z jeho svěřenců se posunuli do stejné role jako on. Obránce Martin Hamrlík působí jako asistent trenéra, zatímco z útočníka Jaroslava Balaštíka je mentor mužstva. „Jsem rád, že pár lidí jsem mohl pozdravit. Do zdejšího prostředí jsem se rád vrátil,“ pochvaloval si Bokroš. „Do Zlína jezdím, mám tady nějaké aktivity. Ale na hokeji už jsem tu dlouho nebyl.“
Čerstvý šedesátník nyní může jezdit častěji. Po dlouholetém působení u slovenské reprezentační mládeže je bez angažmá. V květnu se stal generálním manažerem Žiliny, ale poté, co ztroskotala jednání s potenciálním majitelem, předčasně skončil.
„Tři měsíce jsme pracovali na nějaké vizi, ale v srpnu pan Černák (otec obránce Tampy Bay Erika) řekl, že do toho nejde. Tím pádem jsem bez angažmá,“ vysvětlil Bokroš.
