Bronz ale není pouze jeho osobním vyznamenáním. Slavit může celý slovenský mládežnický hokej, v němž podle Bokroše stále zůstávají určité problémy. „Vždyť reprezentaci do dvaceti let vybírám prakticky z padesáti jmen, což je jinak takřka tragédie. Podobný výsledek pak potěší o to víc.“
Slováci se vydali cestou, kdy na podzim hraje dvacítka pohromadě ve slovenské extralize, tedy mezi profesionálními celky. To si trenér Bokroš pochvaluje. „Jsem u týmu čtvrtý rok a ze své pozice mohu říct, že pokud by situace nebyla taková a já měl brát kluky z dorostů a juniorek, myslím, že bychom třeba jeden rok vyletěli do elitní skupiny, ale jinak bychom se v nejvyšší divizi sotva udrželi,“ tvrdil.
Právě možnost hrát mezi dospělými je podle něj rozhodujícím faktorem. „Kvalita v juniorské soutěži na této úrovni zkrátka není taková, jako mezinárodní turnaje požadují. Tohle už je prakticky mužský seniorský hokej. Proto je pro nás centralizovaná příprava velmi důležitá.“
Teprve po mistrovství světa, na které je příprava zaměřena, se mladíci rozjedou do svých mateřských klubů. „Jako dvacítka se pak pohromadě na novou sezonu připravujeme až od srpna,“ vysvětloval fungování této koncepce.
O to těžší je pak stanovit nominaci na závěrečný turnaj. Do jaké míry je vhodné zasáhnout do sehrané party zabudováním případných hráčů ze zámoří nebo z jiných soutěží? „Jako trenér jsem při nominaci vždy kritizován. Když povolám červené, hned mi vytknou, proč jsem nevybral zelené, a naopak. Vždy někoho musím vyřadit, tak to je. Snad se teď ukazuje, že jsem vybral správně. Trenér může svou práci hodnotit jako úspěšnou až právě po úspěchu,“ říká k tomuto Bokroš.
Medailový sen začal debaklem
Turnaj přitom pro jeho tým nezačal vůbec dobře. „Cesta za bronzem byla velmi náročná. Debakl 0:8 na začátku turnaje nám rozhodně neprospěl. Nicméně něco už mám za sebou a věděl jsem, že musíme kluky hlavně uklidnit,“ prozrazoval.¨
Cílem byl totiž pro Slováky hlavně postup do čtvrtfinále. „Nejvíc jsme se připravovali na zápas s Německem, abychom se hlavně udrželi v nejvyšší divizi,“ neskrýval úvodní plány. „Až když jsme porazili Finsko, tak se nám začalo honit hlavou, že bychom si dokonce mohli vybojovat hratelného soupeře pro čtvrtfinále. Doteď jsme totiž hrávali pořád s Rusy, Amerikou nebo Kanadou, oproti tomu byla Česká republika zkrátka snazší překážkou,“ přiznal.
Toho dokázal se svými svěřenci využít, o dva dny později ale v souboji o finále opět tvrdě narazili, i když tentokrát nebyl v zápase s Kanadou rozdíl mezi soupeři tak markantní. „Obvykle hodnotím utkání až druhý den, ale tehdy jsem udělal výjimku. Hned po utkání jsem přišel do kabiny s tím, že musíme uznat sílu soupeře, ale už o Kanadě nechci slyšet ani slovo. Potřebovali jsme se soustředit na další den, pořád se hrálo o medaili,“ vysvětloval.
V zápase poražených semifinalistů mnozí favorizovali Švédsko, Bokrošovi se ale podařilo soupeře překvapit změnou taktiky. „Na turnaji jsme nikdy nehráli špatně, ale zaměřovali jsme se zejména na defenzivu. V kabině jsem klukům jednoznačně řekl, že pokud chceme medaili, musíme dát tři čtyři góly. Potom nám hrozně pomohlo, když jsme dali dva góly rovnou na samém začátku.“
A nutno říct, že se výsledek dostavil. Už po pěti minutách Slováci vedli o dvě branky, Švédsko se ale nevzdalo a vyrovnalo. Až moment ze závěru druhé dvacetiminutovky, kdy Bergman dostal trest do konce utkání, se ukázal jako rozhodující.
Pětiminutovou přesilovou hru následně bývalí federální partneři využili. „Rozdělil jsem úlohy, řekl jsem, že přesilovku odehrají jen dvě lajny. Nabádal jsem je, že pokud bychom nedali gól, nesmíme propadnout panice a pokračovat v naší hře. Branka však nakonec přeci jen přišla,“ usmíval se Bokroš.
Úplně klidní však mohli slovenští hráči být až při pojistce v poslední minutě. „Že vyhrajeme, tomu jsem začal věřit až ve chvíli, kdy jsme při soupeřově power-play dali čtvrtý gól. Švédsko mělo silný tým, měl jsem obavy, zda těsný náskok udržíme. Takový William Nylander sebral puk a těžko jste ho o něj připravili,“ skládal zkušený trenér kompliment hlavní hvězdě Švédů.
Mobily hráčům vrátil
Při medailovém ceremoniálu si tak mohli vychutnat ovace zaplněného Air Canada Centra. „Kanadský národ většinou fandí těm slabším, a těmi jsme papírově na tomto turnaji byli,“ komentoval to s úsměvem.
Největší aplaus sklidil zejména Denis Godla, který byl později zvolen nejlepším brankářem a také nejužitečnějším hráčem celého turnaje. Toho označil za klíčového muže i sám Bokroš. „Pod každým významným úspěchem Slovenska byl podepsán také skvělý gólman, ať to byl Jánko Lašák nebo Ján Laco. Teď se mezi ně zařadil Denis Godla.“
Následné oslavy budou podle Ernesta Bokroše bouřlivé, on sám během nich sleví ze své pověstné přísnosti a odevzdal hráčům zabavené mobilní telefony a tablety, které před turnajem vybral. „Na hotelu už mají zcela volný režim, to k oslavám patří. Bez večerky, zkrátka žádná omezení. Akorát se musíme postarat, aby se jim nic nestalo, ještě za ně máme až do Bratislavy zodpovědnost,“ smál se. Vzápětí dodal: „Hlavně ať se mohou radovat spolu s rodiči, kteří je od mládí vodí na stadion.“
Ani on totiž nezapomíná, že spousta mladých hokejistů už za rok ve dvacítkách nastoupit nemůže. „Tento úspěch by pro ně měl být velkým zážitkem, protože povězme si to na rovinu, někteří už po turnaji třeba nikdy neoblečou reprezentační dres,“ uzavřel.
I po mnoha osobních úspěších má navíc chuť do další práce. „Aktuálně jsem úplně spokojený. Mám český titul, slovenský titul, všechny medaile z mistrovství světa... Snad se bude podobně dařit i nadále. S mládeží pracuji, protože mě to baví a vidím ve své práci význam.“
Nyní už se může pomalu chystat na práci s další, o rok mladší, skupinou slovenských hokejistů. Budou stejně úspěšní, jako ti současní?
