Denně má až sto telefonátů, mobil zvedá i v nočních hodinách. Ale ani přes extrémní časovou náročnost si nedokáže představit, že by se zachraňováním zraněných ptáků a dalších zvířat přestal.
Na výjezdy vyráží takřka neustále. „Každý den zachráním deset až dvacet ptáků,“ vypočítává Zdeněk Machař, který chod stanice obstarává spolu se svou přítelkyní a dalším pomocníkem. „Jsme tu tři na tři stovky zvířat,“ usmívá se s tím, že uzdravené jedince pak vypouští zpátky do přírody.
Pro někoho jen obyčejní ptáci, pro Machaře doslova srdeční záležitost. V černovickém centru se stará od těch zpěvných až po velké dravce. V záchranné stanici navíc kromě opeřenců chová také nutrie, fretku, prase, veverku nebo lišku. Některé ze svých „svěřenců“ dokonce pojmenoval. „Mám například čápa Rosťu a prase Dudlíka,“ vyjmenovává.
Zraněné ptáky někteří lidé odváží do sběrného místa ve Štěpánské ulici v centru Brna. Mnozí však raději volají. Nicméně devět z deseti telefonátů jsou podle Machaře jen plané poplachy.
„Lidé by měli vždy přemýšlet, jestli je pták opravdu zraněný. Pokud mu visí křídlo nebo je apatický a naježený, pak je lepší záchrannou stanici kontaktovat,“ vysvětluje ornitolog.
Opeřence ohrožuje nedostatek vody
Svépomocí léčit ptáky rozhodně nedoporučuje. „Nejvíce jim uškodí, když si je lidé vezmou domů a tam se je snaží dát do pořádku. Často mi pak za pár dnů volají, že se stav zhoršil,“ upozorňuje.
V létě opeřence ohrožuje hlavně nedostatek vody, s dehydratací přitom pomůže jen obyčejný zaplněný kbelík. „Do něj se musí ještě strčit větvička, aby se ptáci dostali ven,“ upozorňuje Machař s tím, že nejčastěji v létě ošetřuje poštolky. „Letos jsme jich už měli přes stovku,“ komentuje.
Často se ptáci zraní i při nárazu do skla. „Nedávno se to stalo vráně. Naordinoval jsem jí klidový režim, po několika hodinách se z nárazu dostala. Pak se dá vypustit zpět do přírody,“ říká brněnský ptáčník.
Při odchytávání musí ke každému druhu přistupovat jinak, aby zvířata neporanil. A ona jeho. Největší pozor si dává na výry. „Mají dlouhé drápy, které jsou nebezpečné,“ poznamenává.
Kromě toho, že ptáky zachraňuje, také s nimi chodí do mateřských škol. „Vezmu jich několik a dětem vykládám o lese a zvířatech,“ podotýká Machař. Ukazuje jim papoušky i dravce. Ve stanici ale má například již zmíněné poštolky, káňata či sokoly. Právě sokolnictví je jeho největším koníčkem.
Za svou letitou kariéru se už potkal s ledasčím. Lidé ho třeba volali ke zraněnému opeřenci na střeše, z něhož se nakonec vyklubal jen igelit. Policisté jej zase žádali o pomoc při odchytu hada, zasahovat ale nakonec nemusel.
„Dojel jsem na místo, kde jeden z policistů před očima davu lidí roztočil hada dokola tak, že nakonec nešťastnou náhodou dopadl přímo do policejního auta,“ směje se Machař.
Krkavec si hrál na režiséra
Kuriózní výjezd ptačí mistr zažil i díky brněnským strážníkům, kteří ho zavolali kvůli čápovi. „Do telefonu mi říkali, že ho přikryli bednou od uhlí. Bylo mi to divné, ale když jsem tam dojel, nemohl jsem pod bednou nic nahmatat. Šmátral jsem dál a najednou jsem cítil něco malého v rohu,“ vypráví.
Místo velkého čápa našel jen malé holoubě. „Musel jsem jim vysvětlit, že tohle čáp rozhodně není,“ dodává pobaveně.
A v jeho záchranné stanici se natáčela i scéna pohádky. Při ní na sebe značně upozornil jeden z ptačích pacientů, konkrétně krkavec. „Režisér zakřičel ‚Akce!‘ a krkavec to po něm opakoval. Natolik se mu to slovo zalíbilo, že režisér pak pro zahájení raději volal ‚Ponožka!‘,“ vzpomíná Machař s tím, že kromě věrohodné imitace režiséra umí tento velký černý pták napodobovat i odpal míčků při tenise.
Nejen krkavec si s ptáčníkem povídá. „Mám tady neskutečně sprostého papouška. Paní majitelka ho už nechtěla, protože jí neustále nadával,“ usmívá se.
Machařův „koníček“ není zadarmo. Ptačí centrum funguje v Brně jako jediné a denně jeho provoz stojí bezmála 4 tisíce korun. Na fungování tak přispívá město i Jihomoravský kraj, část nákladů pokrývají dary od lidí. „Organizujeme veřejnou sbírku. Kromě peněz nám zájemci věnují i granule, seno nebo rohlíky,“ děkuje Machař.
