„Silnou základnu mají Žabiny, KP Brno, Hradec Králové a USK Praha. My ji díky dětem z našeho klubu a troufám si říct i celkové oblibě basketbalu v Chomutově máme taky. Je tu ohromný potenciál dostat fanoušky do hlediště a bavit je basketem,“ dodává.
„Říkalo se, že basket v Čechách končí v Praze, že nejzápadnější tým je USK. Tak jsme tu mapu rozšířili.“
Proč jste vůbec po ŽBL sáhli?
Když jsme před pěti lety klub restartovali, stavěli jsme pyramidu odspoda, od mládeže. A teď už jsou tady dost silné základy. Když áčko žen vybojovalo postup do 1. ligy a zároveň se objevila možnost jít do ŽBL místo Nymburka, vyhodnotili jsme ji jako vhodnou a strategicky zajímavou.
Proč?
Dává to smysl. Máme konečnou štaci pro juniorky. Je to složitý projekt, to jsme si uvědomovali už na začátku, teď to víme víc a víc. Ale zlomíme to naším nadšením a radostí. Máme motivovaný tým. A jsme připraveni organizovat velké zápasy.
Skočili jste z 2. ligy hned mezi elitu. V čem bylo největší úskalí?
Postavit z nuly tým pro ŽBL je poměrně složité. Mohli jsme počítat jen s dvěma holkami, co byly schopné a ochotné do toho jít. S Jitkou Eisnerovou, manželkou trenéra, a Naďou Salačovou, která působila v Nymburce, pak s basketem skončila, ale kariéru u nás restartovala. Účastnila se postupu do 1. ligy. Když jsme přeskočili do ŽBL, zbytek týmu se dostal do vakua, takže jsme vytvořili B-tým. A bude se účastnit 2. ligy.
Máte plno posil. Kdo je ta top?
Pro mě bylo klíčové dostat sem Míšu Krejzovou. Odchovankyni Chomutova, která ve čtrnácti patnácti odešla do USK, pak do Nymburka. Krásně se to propojilo, že se zpátky vrátila i s licencí. Nebylo snadné ji přemluvit, aby šla do týmu, který se začíná budovat. Je i na nás splnit to, co jsme holkám slíbili. Uzavírání smluv byla zajímavá disciplína, holky se ptaly, kdo už podepsal. Takže první nemohla být jen jedna, ale rovnou tři: Harapesová, Rybová a Satoranská, což je sestřenice Tomáše Satoranského, jediného Čecha v NBA. Teprve pak jsme mohli jednat s dalšími.
Michaela Krejzová (dole) z Nymburka vzala na záda Ziomaru Morrisonovou z Bydgoszczi.
Kolik stála licence?
Bylo to jen o poplatku za převod.
A rozpočet máte jaký?
V tuhle chvíli je nastavený na pět milionů korun. Ještě vyhodnocujeme náročnost Středoevropské ligy, čekáme na los. Rozpočet naroste, záleží o kolik. V Evropě chceme hrát, dali jsme příslib holkám, že sezonu pro ně i pro fanoušky ozvláštníme.
Jaký status má vaše družstvo?
Máme poloamatérský tým. Buď jde o vysokoškolačky, nebo o zaměstnané ženy, což nám trochu ztěžuje trénování. Náš spřízněný tým je Jablonec, taky koketovali se ŽBL, máme od nich tři hráčky i asistenta. Profesionálku jsme ani úplně nechtěli, v první sezoně nemáme ambice na co nejvyšší umístění v tabulce. Hlavní ambicí je hrát dobrý basket, který bude bavit hráčky, nás a hlavně diváky. Nevím, z jakých důvodů nás pasují do jiných rolí, pro nás by byl úspěch dobře odehrané 1. kolo play off.
Kdo a kam vás pasuje?
Ostatní trenéři a manažeři, je to psychologická hra. Snaží se nás dostat do role černých koňů soutěže. Ale jestli vyhrajeme 90, nebo 50 procent zápasů, to teď neumíme určit.
Tomáš Eisner, trenér Chomutova
A do budoucna?
Při tomhle rozložení sil je extrémně těžké bojovat o titul a v místních podmínkách není úplně lehké naplnit konkurenceschopný rozpočet. Proto si velmi vážíme podpory města a našich titulárních partnerů. Například USK Praha má díky ambicím v Eurolize a silným partnerům rozpočet jako z jiné planety, určitě víc jak desetinásobek co my. Náš rozpočet není na spodek, je to úměrné středu tabulky a její druhé půlce. První pětka je diametrálně jinde.
Nechtěli jste posily z ciziny?
My jdeme cestou českých hráček, ačkoli nás od toho ostatní týmy odrazují. Nevíme. Jsme nováčci a věříme, že se to dá hrát jen s Češkami. Naší ambicí je do pěti let mít tým z osmdesáti procent z odchovankyň Chomutova. A hrát s nimi atraktivní basketbal. Holky z áčka se budou účastnit tréninků mládeže, aby se to propojilo. Aby děti vnímaly, že klub má sportovní potenciál. Aby měly svoje vzory a zůstávaly v Chomutově.
