Pánové, až v pondělí 29. července půjdete po ulici, nedivte se, pokud vás nějaká žena zaujme neobvyklou barvou nebo intenzitou své rtěnky. Právě na tento den totiž připadá Národní den rtěnek (National Lipstick Day). „Nezáleží ani tak na tom, kolik rtěnka stojí, ale jak vám vyhovuje,“ říká někdejší česká vicemiss a úspěšná modelka Iva Kubelková.
Červená nebo růžová rtěnka, to už je pro mnohé ženy v dnešní době nuda. Vídáme rty černé, fialové nebo zelené. Můžeme podle toho my muži odhadnout, jakou povahu daná žena má? Máme se třeba dívky s černými rty bát?
Každá žena má v sobě mnoho barevných odstínů své osobnosti a stejně tak volí i výběr rtěnky. Často to souvisí s náladou, kterou právě máme, s pocitem sebevědomí, kterým zrovna disponujeme nebo také nedisponujeme. A důležitá je pochopitelně příležitost, k níž rtěnku volíme. Každá z nás má občas chuť nasadit si rudou rtěnku a být nebezpečně sexy, ale často se také cítíme jako něžné, zranitelné bytosti, které potřebují mít na rtech jen velmi jemné odstíny rtěnek. Žádné ženy byste se neměli bát, ženu je třeba hlavně pochopit a ty, které nosí černé rtěnky, možná potřebují chápající náruč nejvíce. (úsměv)
Rtěnky stojí tisíce korun, ale také třeba jen stovku. Jaký je v nich z pohledu „profesionální uživatelky“ rozdíl?
Víte, kvalita vždy nekoresponduje s cenou. Nezáleží ani tak na tom, kolik rtěnka stojí, ale jak vám vyhovuje. Všude je dnes možnost před koupí si produkt vyzkoušet, a tak je třeba to i udělat. Zkusit si barvu a hustotu a také to, jak rtěnka drží. Klidně ji zkouším na ruku, to nevadí. Jsem si ale jistá, že při výběru rtěnky hraje hlavní roli barva, která se nám líbí, nebo jak se hodí k nějakému oblečení.
Když se řekne Iva Kubelková, většina lidí si vzpomene na krásnou českou modelku. Vy jste ale také herečka, cestovatelka, malířka, zpěvačka a textařka. Co z toho jste v poslední době nejvíc?
Za posledních více než 10 let se nejvíce věnuji moderování televizních pořadů a různých společenských akcí. Takže jsem určitě nejvíce moderátorkou, ale dost tomu šlape na paty herectví a zpěv, jelikož nově hraju a zpívám v muzikálu Trhák a také připravuji své debutové CD, které jsem si otextovala.
Máme od vás očekávat pop, nebo nějakou hudební alternativu?
Moje deska vzniká pod producentským vedením skvělého skladatele a kytaristy Michala Pavlíčka. Michal sloužil hudbu a já jsem písně otextovala. Všechny texty jsou české, od začátku jsem měla v plánu zpívat česky. Co se týká stylu, je to takový kytarový pop, jsou tam jemné balady, ale i energické vypalovačky. Všechno to spojují kytary, které nahrál Michal Pavlíček, pracovali jsme i s elektronikou v kombinaci s živými nástroji.
Mluvíte o baladách i vypalovačkách, ale jaké motivy a témata jste si vybrala pro své texty?
Moje texty jsou takovou výpovědí o různých rozměrech ženské osobnosti, jsou tam texty vážnější i odlehčené. Myslím, že celé je to taková mapa ženské duše. Zpívám o tom, že jsme křehké a potřebujeme pohlazení, ale i o tom, že jsme silné a je v nás mocná síla, kterou je třeba, abychom v sobě nepotlačovaly. Zpívám o tanci, o svědomí, o jiskření i o tom, že nad vším rády přemýšlíme.
Iva Kubelková■ Narodila se 8. května 1977 v Písku. Vystudovala soukromou střední ekonomickou školu, později i sociální a masovou komunikaci na vysoké škole. |
Kdy nebo jak jste v sobě objevila umělecký talent, ať už jde o herectví nebo muziku?
To prostě jednoho dne přišlo. Nic jsem extra neobjevovala, prostě většinou přišly nabídky a já jsem do toho šla. Se zpěvem to ale bylo trochu jinak, nejdřív jsem asi před čtyřmi roky začala chodit na zpěv a pak se na to nabalovaly různé příležitosti. Jako malá jsem hrála docela dlouho na klavír, muzika je mou podstatou a vždy jsem chtěla zpívat, jen jsem si to dovolila až teď. Nevadí, nikdy není pozdě začít dělat věci, které vás naplňují.
Dříve jste i malovala, věnujete se tomu ještě?
Ne, už na to nemám čas. Malovala jsem před tím, než jsem měla děti. Vznikla z toho série obrazů, které občas vystavuji v galeriích.
Vzhledem k tolika různým aktivitám to vypadá, že svět modelingu opouštíte.
Ten jsem začala opouštět velmi brzy, co jsem do něj vůbec vstoupila. (smích) Nikdy jsem tuto práci nechtěla dělat ve větším rozsahu, vždy jsem pokukovala po něčem, u čeho se víc mluví. Takže jsem v roce 2007 začala moderovat na České televizi pořad Sama doma. Od té doby jsem se začala věnovat moderování ze 70 procent svého pracovního času a dělám to již 12 let, dnes například moderuji na FTV Prima pořad Jak se staví sen, kde pomáháme lidem zlepšovat podmínky, v nichž žijí.
Dobře, když ne modelka, tak jste určitě aktivní „instamodelka“. Na Instagramu propagujete různé výrobky. Cítíte se jako influencerka?
Instagram jsem zapojila do svého portfolia zcela záměrně. Je to hezký prostředek, jak být v kontaktu s lidmi, a to já ráda. Kdo je úspěšný a kdo ne, je podle mého názoru relativní. Jsou tam dívky, které mají mnoho followerů, ale ještě toho v životě nestihly moc udělat. A zase na druhou stranu jsem si všimla některých velmi talentovaných lidí, kteří na Instagramu nemají moc sledujících. Je to platforma se specifickým publikem, hlavně mladším, a také je to určitě módní záležitost. Snažím se jít s dobou, ale pořád si zakládám na tom, že moje práce má základnu jinde, chci věci vytvářet a ne je pouze umět prezentovat.
Vaše dcera Natálka už se také vrhla na modeling, konečně má k tomu díky vám nejlepší předpoklady. Co jí v této oblasti radíte především?
Natálka už má dost svou hlavu, budu ji určitě varovat před všemi problémy, které tato branže přináší, a zároveň jí fandit. Je to moje dítě, takže je to přeci přirozené. Valí se na ni různé nabídky ze všech stran, a tak se to snažíme zatím regulovat do nějaké přijatelné podoby v souvislosti s jejím věkem. Také už začíná chápat, že není vše jen to hezké, ale že je za tím spousta disciplíny a koncentrace, strategie a dobrého odhadu. Je třeba velké sebereflexe a schopnost z ní vytěžit vše pozitivní do budoucna.
Iva Kubelková v kalendáři Stock pro roky 2007 a 2012
Varovala byste ji před něčím? Ostatně se říká, že kolem modelingu se točí hodně i drogy.
Nemyslím si, že ji mohu nějak ochránit před tím, co ji má v životě potkat. Já jsem se například vždy drogám zdaleka vyhýbala, a tak s nimi nemám zkušenost. Jak se ale svět modelingu změnil za tu dobu, to nevím, jelikož se v něm nepohybuji. Určitě je ovšem důležité najít si dobrou agenturu, která k vám má osobní přístup.
Zatím je to daleko, ale přesto dovolte na závěr otázku: Jak si představujete své stáří? Pro krásnou ženu totiž někdy bývá složité se se stárnutím smířit.
Neřeším, co bude, až mi bude třeba 75 let. Vždyť bych tím ztrácela kouzlo přítomnosti, tu radost z věku, který žiji teď – a stejně tak to budu dělat, až mi bude třeba právě těch pětasedmdesát. Neřešte, co kdo řeší. Užívejte to, co je, a netrapte se tím, co bude, až to bude. Doporučuji všem!
1. července 2019 |
