Plastika, pak dlouhá rekonvalescence, celou sezonu strávil Hála na tribuně. O minulém víkendu se vrátil, zdravý a dobře naladěný po dobrodružné dovolené ve Vietnamu.
A také odhodlaný znovu si vybojovat základní sestavu. „Musím tvrdě pracovat a doufat, že přijde šance,“ věří sedmadvacetiletý odchovanec Olomouce.
Jaké bylo si po tři čtvrtě roce zahrát zápas?
Byl to nezvyk. Člověk pořád jen chodí se na zápasy koukat, chce hrát, ale neustále to nejde. Když tedy můžete konečně naskočit, je to super. Zvlášť, když se podaří dát po takové době gól, tak je to fajn.
Hráči Olomouce na soustředěníBrankáři: Mandous, Reichl, Trefil. |
Na trefu vám stačilo jen pět minut. Návrat v plné parádě?
Když jsem ráno vstával a snídal, tak mě napadlo, že by bylo fajn za těch dvacet minut, na kterých jsem byl s trenérem domluvený, dát gól. Ale ani jsem si nepředstavoval, že to tak opravdu vyjde.
Zranil jste se na konci září, zrovna když na vás trenér Jílek začal sázet. Bylo to k vzteku?
Jakmile jsem získal místo v sestavě, tak jsem se zranil. Ale to se stává, nemůže to člověk tak brát. Vždycky je na nic, když je to na tak dlouhou dobu. Musíte ale zůstat pozitivní a věřit, že to půjde. Nikomu bych to však nepřál, je to náročné.
Teď už jste v pořádku?
Samozřejmě sem tam mě to trošku bolí, není to úplně stoprocentní. Ale cítím se už dobře a tím, že už jsem šel do zápasu, tak se to posouvá někam jinam. Vím, že se můžu o koleno opřít a můžu věřit, že je pevné.
Prověřil jste ho i na dovolené. Jak vás napadl zrovna Vietnam?
Asii mám rád, to je něco pro mě. Loni jsem byl na Bali, letos ve Vietnamu. Mám rád taková dobrodružství, kdy mohu něco poznat a nového vidět. I tentokrát to bylo zajímavé.
Čím vás Asie okouzlila?
Loni jsem zvolil Bali proto, že tam jezdí už hodně lidí, nalákaly mě fotky a chtěl jsem ho vidět. A letos Vietnam proto, že mám kamaráda Vietnamce, který pracuje v Olomouci a chtěl nám to tam ukázat. Jeli jsme tři kluci a něco jsme z Vietnamu viděli.
Takže jste si přivezli místního průvodce?
Kamarád už je narozený v Česku, ale na místě nám samozřejmě dokázal domluvit nějaké věci a věděl, na jaká místa se podívat. Byla to výhoda a kvůli tomu jsme tam i jeli.
Co vše jste viděli?
Moc se mi líbila terasovitá rýžová pole. Lidé, kteří mají sedmdesát i osmdesát let, svá pole opečovávají a jsou opravdu nádherná. Viděli jsme hodně z přírody, různé vodopády a byli jsme samozřejmě i u moře.
Dovedete si představit dovolenou v nějakém hotelovém resortu?
Mám rád, když ráno vyrazíme na nějaký výlet a odpoledne si mohu někde zaplavat nebo relaxovat. Že bych ale čtrnáct dní ležel někde na hotelu, to mě moc nebere. Když jedu přes půl světa, tak chci něco vidět, a ne jen hotel a pláž. To nemusím letět patnáct hodin.
Kam zamíříte příště?
Teď nevím, ale rád jezdím na místa, kde jsem ještě nebyl. Je jich hodně, nejspíš někam, kde bude teplo.
Znovu do Asie?
Určitě jsou tam místa, která bych chtěl vidět, ale v tuhle chvíli nevím. Teď se soustředím na fotbal a až bude dovolená, něco vymyslím.
Bude po dlouhém výpadku těžké vybojovat si místo v sestavě?
Musím tvrdě pracovat a doufat, že přijde šance. A když přijde, tak ji využít. Je to těžké, osa týmu je daná, ale teď je to jen na mně, jestli se dokážu prosadit, nebo ne.
