Chytal ve španělském Cádizu, italském Bari nebo tureckém Alanyasporu. Brankářský ráj však našel Zdeněk Zlámal až ve Skotsku v týmu Heart of Midlothian.
„Britské ostrovy byl můj dětský sen a ten se mi splnil. Tamní fotbal sedí mému stylu chytání. Zatím si to užívám, co to jde. Heart hodnotím jako nejpovedenější zahraniční angažmá,“ říká a odchovanec hulínského fotbalu po roční zkušenosti v edinburském klubu.
Zdeněk Zlámal
Nelitujete, že jste šel chytat do Británie až ve vašich dvaatřiceti letech?
Předtím jsem nabídku z ostrovů nedostal. Jsem šťastný, že jsem tam teď v brankářsky nejlepším věku. Fotbal vidím už jinak a užívám si to více, než když jsem byl mladý. Třiatřicet navíc není ve Skotsku žádný věk pro brankáře. Když jsem přicházel, tak mi říkali, že hledají gólmana, který má více než třicet a který už má něco za sebou.
V čem vám skotská liga sedí?
Jsem typ brankáře do soubojů. Třeba ve Španělsku jsou více hráči techničtější. A to nebyl úplně můj styl. Sedí mi i skotská nátura, lidi, stadiony.
Ve Skotsku je navíc fotbal hodně populární, že?
Fanoušci fotbalem žijí hodně. Speciálně u nás v Edinburghu. Je to hlavní město a jsou tam dva ligové kluby, které se opravdu nemají rády. Buď fandí Heart, nebo Hibernian. Srovnal bych to k rivalitě Sparty a Slavie.
Takže vás muselo dost naštvat, že vás v tabulce o jedno místo přeskočili, že?
Když se hraje derby, můžeme být třeba i poslední, ale nejdůležitější je porazit Hibernian. To je jeden z největších zápasů a podle toho vypadá také atmosféra, která je hodně vyostřená. Skončili před námi v lize, ale my jsme zase hráli finále poháru. Jsem tam rok, ale pořád nemůžu pochopit, že pro fanoušky jsou poháry důležitější než liga. Remizovali jsme s Livingstonem 0:0, ale fanoušci nám říkali, že to nevadí, že příští týden hrajeme semifinále Betfred Cupu. To je přitom pohár, z něhož se ani nejde do Evropy. V Česku by ho hrála juniorka.
Co se stane, když se hráč Heart potká ve městě s fanouškem Hibernian?
Lidé nás poznávají. Na začátku jsem zabloudil do čtvrti, která je hibernianská a kam nám nedoporučují chodit, nebo nedej bože bydlet. Jeden fanoušek Heart mi vysvětloval, že by bylo lepší, kdybych šel na druhou stranu města. Je to trochu úsměvné. Ale je to Británie, fanoušci jsou kultivovaní, spíše jenom koukají a nedělají přehnaná gesta jako třeba v Turecka.
Český brankář Zdeněk Zlámal v dresu týmu Heart of Midlothian
S jedním fanouškem Hibs ale nemáte dobrou zkušenost. V podzimním derby vás udeřil pěstí.
Na stadionech ve Skotsku je zákaz alkoholu. Ale hráli jsme večer a fanoušci už jdou na zápas posilnění alkoholem. Chovají se jinak, když jsou střízliví anebo v podnapilém stavu. Odpovídá tomu i atmosféra. Vzájemně si hodně nadávají. Takovou negaci mezi dvěma fanouškovskými tábory jsem ještě necítil.
Bylo vaše napadení velké téma ve skotském fotbale?
Docela ano. Až mě to překvapilo. Zhruba před dvěma měsíci jsem byl i u soudu, kde jsem všechno vysvětloval. Ten fanoušek dostal celoživotní zákaz na stadion a tučnou pokutu. Jsem rád, že se to řeší, protože tahle pravidla třeba v českém fotbale chybí. Skotští fanoušci jsou divočejší než u nás, ale každý ví, že tam platí určitá pravidla a když něco provede, tak je rázně potrestaný. V českém fotbale to tak není. Klidně vlezou na hřiště a příští zápas můžou znovu na fotbal. Teď mě praštili pěstí, a kdyby pravidla nebyla, člověk neví, čím by dostal příště. Je to dobrý příklad a jsem i rád, že to bylo takhle zmedializované, aby si to fanoušci příště rozmysleli.
Šel si pro míč a fanoušek soka ho udeřil. Zlámal poznal edinburské derby |
Omluvil se vám hříšník?
Vůbec ne. U soudu se mi ani nepodíval do očí. Ale tak to u těchto lidí bývá. Většinou jsou frustrovaní a na stadion jdou zapomenout na dvě hodiny na své problémy.
Fanoušci Heart si vás přitom okamžitě oblíbili a hned vám složili chorál. Zaskočilo vás to?
Ano, oblíbili si mě. Ale bylo to dané tím, že začátek ligy jsme odehráli v obrovském laufu. Publikum je hodně náročné a hrajete pod velkým tlakem. Když se nepovede pár zápasů, tak hráč to má pak hodně těžké. Začátky jsou proto hodně důležité a mně se povedl. Pak už to máte u fanoušků jednodušší. I když uděláte nějakou chybu, dokážou ji odpustit.
V chorálu po vás chtějí, ať se pověsíte na břevno. Proč?
V jednom zápase jsem to udělal a hned se toho chytili. Od té doby to pořád zpívají.
Jak často je vyslyšíte?
V jednom zápase jsem se za stavu 3:0 pověsil, ale náš trenér tomu není nakloněný a dal mi jasně najevo, že takhle ne. Takže už se moc nevěším. Jenom při výjimečných událostech, třeba když jsme postoupili do finále poháru. Rád bych to dělal častěji. S fanoušky komunikuji a snažím se jim dělat radost, protože fotbal hrajeme pro ně. Tak jim aspoň zatleskám.
Zdeněk Zlámal z Heart of Midlothian dostává žlutou kartu během zápasu skotského poháru proti Celticu Glasgow.
Zmínil jste finále Skotského poháru. Byl to váš vrchol sezony, byť jste ho s Celticem prohráli 1:2?
Bylo neuvěřitelné, co se dělo kolem, jak to fanoušci prožívali. Zažil jsem atmosféru na Galatasaray, na Fenerbahce, ale tohle bylo ještě výše. Bohužel jsme prohráli a ještě tak smolně. Celtic vyrovnal na 1:1 z penalty. Hráče jsem se přitom ani nedotkl, přepadl přese mě. Navíc jsem si na penaltu ještě sáhl. Rozhodovaly milimetry. Kdybych ji chytil a my jsme vyhráli, tak jsem klukům říkal v nadsázce, že shodí sochu Williama Wallace (skotský národní hrdina z přelomu 13. a 14. století) a postaví místo ní moji. (úsměv) Říkali, že kdybychom získali pohár, vyšlo by do ulic dvě stě tisíc lidí, což si neumím vůbec představit. Bohužel se to nepovedlo. Ale začíná nová sezona a zkusíme to znovu.
A budete u toho? Prý jste svými výkony upoutal pozornost movitějších klubů.
Něco se objevilo, ale zatím nic konkrétního, takže zůstávám v Heart. Edinburgh je navíc jedno z nejhezčích měst v Británii. Bydlíme v centru poblíž Meadows parku. Co se týče života, tak ho jednoznačně řadím na nejvyšší úroveň. Navíc se zdokonaluji v angličtině. I když by se spíše dalo říct skotštině. Začátky byly těžší, musel jsem hodně poslouchat a domýšlet si.
Zdeněk ZlámalOdchovanec hulínského fotbalu debutoval v české nejvyšší soutěži ve Zlíně. V Česku chytal ještě v Kroměříži, Spartě, Liberci, Slavii, Sigmě Olomouci a Bohemians 1905. V zahraničí prošel Bari a Udinese v Itálii, španělským Cádizem a tureckým Alanyasporem. Od loňské sezony působí ve skotském Heart of Midlothian FC. |
Heart je váš třináctý klub v seniorské kariéře, že?
To jsem neplánoval. Ale jsem typ člověka, který rád mění země a poznává. Vadí mi stereotyp. Už odmala jsem byl takový, že když přišla možnost něco vyzkoušet, tak jsem do toho šel. Typickým příkladem je jídlo. Nikdy si v restauraci neobjednám stejné.
Co byste říkal přesunu do Anglie?
Koho by nelákala Premier League, ale nevím, jestli tam budou mít nějakou ligu pro seniory. (úsměv) Možná za deset let bych to stihl. Stojím pevně nohama na zemi. Premier League je něco jiného než skotská liga. Mám svůj věk. Reálnější by byla druhá anglická liga, která má také obrovskou kvalitu. Ale mám dva roky smlouvu v Heart, kde jsem hodně spokojený. Nikam se neženu. Leda by přišlo něco zajímavého, co by dávalo smysl. Za poslední tři roky jsem vyměnil tři kluby a už bych se chtěl aspoň na chvilku usadit. Být každý rok někde jinde je těžké pro mě i pro rodinu.
Důležité také je, že jste byl většinu sezony jedničkou, že?
Měl jsem štěstí, že jsem přišel hned na začátku přípravy a byli jsme v týmu dva brankáři, přičemž druhý byl mladý kluk. Pak dorazil irský reprezentant Colin Doyle, který dva měsíce předtím chytal přípravné utkání proti mistrům světa Francouzům. Ale tím, že se mi povedly hned první zápasy a trenér neměl důvod nic měnit, jsem si nějakou pozici vybudoval. Jestli zůstanu jednička, nevím. Ale cítím se v Heart dobře a věřím si.
Čeští brankáři mají na ostrovech renomé. Je to pro vás zavazující?
Máme tam dobré jméno. Ale je to samozřejmě díky Pavlu Srníčkovi, Luďku Mikloškovi a zejména Petru Čechovi. Myslím si, že české brankáře mají na ostrovech rádi. Musím zmínit Václava Hladkého, který chytal půlrok v St. Mirrenu výborně. Myslím, že i ve Skotsku děláme českým brankářům dobrou reklamu. Doufám, že nás tam bude více.
