Prezident, herec Schwarzenegger a další. Svět truchlí nad smrtí Laudy |
Tady, v kavárně luxusního vídeňského hotelu Imperial, dlouhé roky příležitostně snídával, měl schůzky i poskytoval domluvené rozhovory. Kvůli špatnému zdraví už tu sice pár měsíců nebyl, ale stejně zdejší personál věřil, že mu brzy zase naservíruje jeho oblíbený toast, vejce a bílý jogurt s malinami. K tomu káva a džus.
Laudovu oblíbenou kombinaci po něm podnik dokonce pojmenoval a prodával za 21 eur.
Teď když vyřknu jeho jméno, je na obsluze znát smutek. Je to pár hodin, co svět a obzvlášť Vídeň, kde se narodil a žil, zasáhla zpráva o jeho úmrtí. Sem zřejmě večer dorazí jeho přátelé, zasednou k oblíbenému stolu a připijí si vínem.
Ač se v tomto podniku sluší čepici smekat, on tu navzdory bontonu sedával s červenou kšiltovkou s bílým nápisem. I když jsou teď obdobné čepice populární u politiků napříč světem, on byl první.
Skrýval pod ní jizvy, zároveň coby výtečný obchodník roky inkasoval miliony eur za reklamu. Míval tu klíčové mítinky, spolu s Toto Wolffem, šéfem stáje Mercedes, tu několikrát přemítali nad strategickými plány, jak z týmu vybudovat kolos.
Vídeň byla jeho domovem, jeho srdcem. Však i místní radnice už nabídla Laudově rodině darem čestný hrob. Nikterak vás nepřekvapí slova místních, když se na legendu zeptáte. Tak jako v kavárně ve vilové čtvrti Döbling, kde roky bydlel.
Na obrazovce v rohu se zrovna střídají zprávy, které referují o politické krizi, se záběry Laudy. Mluví o něm prezident i premiér. A na mou prosbu o něm mluví i šedesátník Karl, který pije odpolední espreso. „Je to smutný den pro Rakousko. Světu jsme dali Mozarta, Freuda, Laudu a Terminátora.“
Přiobjedná ještě dezert a přidá další vzpomínku. Vrací se do mladických let a vypráví, jak kvůli Laudovi nevynechal jediný závod. Obdivoval jeho um i odvahu. Obdivoval i jeho pozdější kritické komentáře, ale teď... „Už to není ta F1.“
A bez Laudy už ani nebude.
