Důvodem obav z majky může být jed kantaridin, který se v poměrně vysoké koncentraci vyskytuje v tělních šťávách brouka nazývaných hemolymfa.
„Majky jsou schopné vylučovat tělní šťávy z článků nohou. Když ji vezmete do ruky a zmáčknete ji nebo ji podráždíte tak, že se cítí ohrožena, vyloučí drobné kapičky nápadné žluto-oranžové tekutiny. Ta je primárně určena na obranu proti ptákům a dalším predátorům, aby se zarazili. Není určená proti člověku,“ osvětluje Igor Malenovský z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Kantaridin je relativně silný jed, který je podle Wikipedie pro člověka smrtelný již v dávce 30 miligramů. „Ale v čistém stavu,“ upozorňuje Malenovský. „V těle majky nebo příbuzného puchýřníka lékařského jsou úplně jiné koncentrace. Aby jed ohrozil člověka, musel by celou majku nebo několik takových brouků sníst, což nikdo dělat nebude,“ doplňuje.
Kantaridin je schopen vyřadit z funkce ledviny, ale k tomu může dojít pouze při jeho pozření. Má také dráždivý účinek na kůži, ovšem podle Malenovského nijak dramatický.
„Lidé by se majky neměli dotýkat rukama, ale mně se při práci její tělní šťáva několikrát na kůži dostala a nic mi to neudělalo. Když se místo utře kapesníkem nebo do trávy, tak nic nehrozí. Kdyby si někdo tělní šťávy rozmázl na ruku a nechal je tam, tak kůže reagovat bude, ale nejde o nic zásadního,“ popisuje entomolog.
Majky by se měly spíš chránit než likvidovat
Lidé by podle něj měli dát pozor na děti, aby majku nesnědly, jinak žádné riziko nehrozí. „Je to naprosto neškodný brouk, který sám od sebe nic neudělá. Není třeba ho vybíjet nebo před ním utíkat. Kdyby ho malé dítě rozkousalo nebo spolklo, tak by to dobře nebylo, ale to je velice neobvyklé,“ míní Malenovský, který sám má dvouletou dceru.
Případnou hysterii kvůli majce odmítá. „Když jsme s kolegy nedávno viděli titulek, že vás může zabít, tak jsme se zhrozili. Je to ohrožený brouk, kterého by lidé měli spíš chránit než ho likvidovat. Při zveřejnění takovýchto zpráv se obávám, že ho spousta lidi bude třeba zašlapovat,“ říká Malenovský.
Ani současný výskyt majky, jejíž fotografie lidé sdílí na sociálních sítích, není ničím neobvyklý.
„Jsou to poslové jara, proto mají své jméno. Teď se objevili o něco dřív, což souvisí s oteplováním, ale pořád jsou to relativně vzácní brouci. Byli tu dávno před člověkem a v minulosti jich bylo rozhodně víc, protože jim prospívalo tradiční hospodaření se spoustou pastvin,“ přibližuje Malenovský.
Majky žijí především v teplejších oblastech, například na jižní Moravě či ve středních a severozápadních Čechách. Vyžadují otevřené prostory, takže v lese by na ně lidé narazit neměli.
„Je to zajímavý brouk, který je vázaný na samotářské včely. Larvy majky se totiž živí larvami těchto včel. Těch v důsledku intenzivního zemědělství ubývá a tím pádem ubývá také majek,“ podotýká Malenovský.
Dospělá majka fialová dosahuje velikosti 10 až 40 milimetrů. Samičky jsou větší než samečkové, neboť mají v břiše uložená vajíčka.
