Před MMA jste hrál hokej, a to na docela slušné úrovni. Jak přišlo na MMA?
Hodně lidí si myslí, že zápasím nějaké dva roky, ale moje historie je trochu delší, než se lidi domnívají. S hokejem jsem končil v devatenácti dvaceti letech a v té době jsem už začínal boxovat. Bude mi 29 let, takže se ve scéně pohybuju nějakých devět let, zápasím od roku 2013. Ale nešlo mi o to být vidět, dělal jsem to hlavně pro sebe. Když jsem skončil s hokejem, dělal jsem vyhazovače, na vratech, jak se říká, to vlastně dělám občas i dnes. Už sice méně, ale občas jo, je to moje srdcovka, jistota.
Srdcovka? Nechat po sobě čas od času hodit pár sklenic…
Ano, ano. Ono to není úplně na škodu, dát si občas trochu adrenalinu. A hlavně, člověk tam vidí různé zjevy a řekne si, že je na tom vlastně dobře, že mu nic nechybí.
Celý rozhovor v pořadu Drive na ÓčkuMichal Martínek bude jedním z hostů pořadu Drive na televizi Óčko v neděli 13. ledna ve 22:00 hodin. Povídal si s ním Jakub Buba Ouvín. |
Jak snášíte psychický tlak před zápasem? Mezi souboji máte vždy tři měsíce na přípravu, ne?
Do roka mám čtyři zápasy. Nejraději jsem, když se připravuji dva až tři měsíce. Tři jsou ideál, když mám jen dva, jsem relativně nesvůj, protože se obávám, že jsem nestihl vše.
Čekat tři měsíce na to, než si dáte s někým do pusy… musí být hrozné. Co vám jede hlavou?
Pracují různé faktory. Snažím se dělat hodně věcí, abych na to nemyslel. I proto jdu sem tam i na ta vrata, hlava si tak trošku odpočine. Samozřejmě, přijde večer, kdy to moc oddech není…
Jste trémista?
Ne. Nervózní jsem, když je tak měsíc do zápasu, pak to postupně odeznívá. Měsíc před je nejhorší. Těsně před zápasem mám klidovku, naměří mi tlak 120 na 70, což je pohoda, to je jako když si jdete pro rohlíky, pro noviny do trafiky. Ale vyhecovat se dokážu. Takovou tu zdravou nervozitu však mám a myslím, že nervózní je každý. A kdo říká, že ne, kecá. Každý, komu na něčem záleží, je nervózní, to je logické. I když píšete písemku z matiky a umíte to, stejně jste nervózní. Kdo říká, že není, kecá.
