V očích měla smutek, těžko skrývala zklamání.
„Je velké. Jeli jsme do Prahy s tím, že chceme do nedělního finále,“ připomněla ambice Prague Lions.
Kellnerová a spol. v Praze končí. Sen o titulu se rozplynul u české vlajky |
Když Kellnerová stála před hloučkem novinářů, byla to zhmotnělá definice spojení „nezáviděníhodná situace.“
Dvaadvacetileté závodnici se sice nerozklepala kolena a zvládla domácí premiéru, jenže skvělou jízdou k vytouženému postupu do semifinále Super Cupu nepomohla. Prague Lions chyběl jediný bod, přičemž domácí tým srazila tuze nepravděpodobná věc.
Hansson WL zradil švédského machra Pedera Fredricsona podruhé v životě. Zrovna teď, v libeňské hale, před zvědavými českými fanoušky a při grandiózním vyvrcholení prestižní světové série. „Blbé náhody se stávají,“ krčila Kellnerová rameny.
Olympijského medailistu Fredricsona litovala už ve chvíli, kdy si desetiletý hřebec postavil u překážky s českou vlajkou hlavu. „Byla to výrazná překážka, tak se kůň lekl. Bylo mi Pedera líto, protože on je neuvěřitelný jezdec a má neuvěřitelného koně."
Nechtěla se ale dál prát s tíživou přítomností a raději se upnula k dalšímu ročníku Prague Playoffs: „Vrátíme se ještě silnější.“
Co jste prožívala, když jste vyjela na Silverstone G na kolbiště O2 areny?
Čekal mě největší závod v mé kariéře, takže jsem byla v tu chvíli nervózní. Fanoušci mě podpořili a dodali odvahu vystartovat, díky nim jsem tu nervozitu překonala a zvládla to. Bohužel jsem zajela s jednou chybou, ale jinak kůň skákal báječně.
Kde jste na překážce s Karlovým mostem zaváhala?
Přišla jsem malinko na bližší distanc, než jsem chtěla. Vzdálenost pak jednoduše nebyla ideální.
Projet tak náročný parkur jen se čtyřmi trestnými body je dobrý počin.
Samozřejmě bych jela raději čistě, ale jedna chyba na této úrovni není žádná katastrofa. Byla bych radši za nulu, ale jsem ráda, že jsem to takhle doskákala a že mě Silverstone G po zbytek parkuru podržel.
Nebála jste se, že po první slabší chvilce rychle přijdou další?
Ne, naopak. Když jsem udělala tu chybu, tak jsem se spíš zmobilizovala, abych dojela ten parkur co nejlépe, čistě až do konce. A povedlo se to.
Doufala jste, že i přes neposlušnost Hanssona WL postoupíte?
Vždycky je důležité doufat, tak jsem doufala...
Co jste prožívala, když jste sledovala, zda vás předčí zbylí čtyři čtvrtfinalisté?
Je to taková tupá nervozita. Nic s tím neuděláte a jen čekáte, jak se to celé vyvrbí. Pak jsem samozřejmě cítila velké zklamání, ale příští rok se do Prahy vrátíme silnější.
