Meteoroložkou České televize je 22 let, pro rozhlas natáčí rozhovory s osobnostmi spjatými s východními Čechami a její velká láska ji dovedla i k natáčení seriálu o skialpinismu.
„Najednou jsem zjistila, že čím dál víc času trávím v Krkonoších. Bydleli jsme na okraji Kladna, zkusili jsme, jestli to může fungovat naopak, tedy žít na horách a dojíždět za prací. Jde to docela dobře, bydlíme v malém bytě ve Špindlerově Mlýně,“ říká Alena Zárybnická.
Špindlerův Mlýn má nálepku nejexkluzivnějšího českého horského střediska, jak se v „českém Aspenu“ žije?
Dá se to vydržet! (směje se). Špindl má spoustu přívlastků. Aspen, co do možností lyžování budiž, ale že by tam byly tak drahé nemovitosti jako v USA, to ještě ne. Pro mě je to krásné středisko se skvělými možnostmi pro lidi, kteří milují hory. Každý si tam může najít to své. Jestli má někdo rád dlouhá posezení uprostřed centra, aprés ski se tomu říká (aktivity doplňující lyžování mimo sjezdovky - poz. red.), budiž mu to přáno. Já mám ráda Špindl na okrajích, protože kopce kolem jsou nádherné. Spíš na hory chodím brzy po ránu nebo večer i za tmy, kdy už tam nikoho nepotkávám. V exponovaných termínech, kdy Špindl zaplní Rusové, Poláci nebo je tam hodně Pražáků - Praha 11 se mu někdy říká - se centru vyhýbám. Dívám se na to tak, že pro místní je cestovní ruch zdrojem obživy. Já si počkám, až hlavní nápor opadne. Anebo chodím lyžovat brzy ráno, a když jsou sjezdovky plné, jdu raději na skialpy nebo na procházku, v létě na kolo. Podle ročního období.
Potkáme Alenu Zárybnickou v okolí Špindlerova Mlýna v noci s čelovkou?
To je ideální. Bydlíme na okraji střediska, doma si nazuju skialpinistické boty a od domu můžu vyrazit na lyžích k Medvědínu nebo na Pláně. Jsem však ohleduplná k rolbařům, nechodím po sjezdovkách, když je upravují. To skialpinisté často podceňují, rolba není auto, aby zastavila na místě. Navíc často se upravuje na laně, které může být schované pod sněhem. Najednou vystřelí nahoru a průšvih je na světě. Chodím po okolních cestách a fakt není nic hezčího, než vyběhnout nahoru a podívat se, jak Špindl dole svítí. Je to podobné, jako když si jde někdo ve městě zaběhat do parku. Mám to štěstí, že si můžu vyběhnout na lyžích. Večer chodím opravdu ráda, nevím, čím to je, ale víc si to užiju - jestli ten sníh jinak křupe, víc ve světle čelovky jiskří, nevím. Ráda chodím s Falconem.
Jakého máte psa?
Briarda, je to francouzský pastevecký pes. Bude mu deset, takže když se necítím v kondici, chodím s ním, a když si zrovna připadám „ve formě“, jdu se svým mužem...
V čem je pro vás kouzlo skialpových túr?
Kouzelné je, že to vůbec člověku, jako jsem já, jde. Že to dá i někdo s prachbídnou fyzičkou. České hory jsou pro skialpinisty začátečníky ideální. Teprve pak se dá mířit dál a výš. A to jsme se mimochodem snažili s kolegou Jirkou Hölzelem ukázat i v další, už čtvrté řadě seriálu, který točíme pro ČT Sport. Teď v listopadu se začne vysílat série o dvoudenních túrách po českých horách.
Meteorologii jste studovala na Katedře meteorologie a ochrany prostředí na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, přes dvě dekády jste televizní meteoroložkou. Jak vnímáte debatu o globálních změnách klimatu?
Nejsem klimatolog, ale jako meteorolog vidím, jaké mají změny klimatu důsledky. Ať už to jsou častější extrémní jevy, jako je sucho, přívalové deště, vedro nebo i to, jak se nahoru posouvá hranice sněhu. Něco je přirozený proces, něco je důsledek lidské činnosti. Můžeme spekulovat, jak velký je náš vliv, ale to je v důsledku jedno. My se tomu musíme snažit nějak zabránit, abychom tady mohli ještě nějakou dobu existovat.
Vidíte ty změny i ve Špindlu?
Asi ano, třeba tím, že si lyže v zimě nazuji před barákem méně často. Třeba minulá zima byla na srážky relativně bohatá, ale méně mrzlo, a místo aby sněžilo, pršelo. I místní říkali, že takové střídaní sněžení a velkých oblev s deštěm nepamatují.
Proč si myslíte, že řada lidí odmítá připustit si fakta o oteplování?
Přemýšlím, jaká je za tím lobby, jaký je důvod, že takto striktně dokáže někdo tvrdit takovou blbost. Co za zřejmě ekonomický důvod vede k tomu, že můžou takto demagogicky prohlašovat, že se nic neděje, nebo že se naopak děje moc. Hodně ale záleží na novinářích, jak veřejnosti problém vysvětlíme.
Hranice sněhu se posunuje vzhůru, jaká je perspektiva lyžařských center v Česku?
Jsou zimy, kdy alpská střediska o kilometr výš nemají sníh. Prostě ani tak vysoko nemrzne nebo tam třeba nemají vodu. Bez technického sněhu se neobejdeme, výhodu vždy budou mít výše položená střediska. Ale k vaší otázce - budou zimy lepší a horší, nevidím to fatálně.
Kromě televizní meteorologie jste se dala i na rozhlasové rozhovory.
Svou televizní meteorologii mám opravdu ráda, ale těší mě mít i své Zálety. Každý týden hodinka rozhovorů v Českém rozhlase Hradec Králové a Pardubice. Užívám si každé setkání, jsou inspirací jak pro mě, tak doufám, že i pro naše posluchače. Opravdu mě to těší.
Rozhovory děláte od roku 2015, stále je kde ve východních Čechách brát zajímavé hosty?
Pořád! Už jsem měla u mikrofonu víc než 170 lidí a i dál máme spoustu nápadů, s kým bychom chtěli mluvit. Spíš se naopak bojím, že kdybychom z nějakého důvodu přestali Zálety vysílat, zůstane mi v hlavě seznam lidí, se kterými jsem už mluvit nestihla. Fantastické je sledovat, kam se moji hosté za ty roky posunuli. Teď jsme vybrali patnáct rozhovorů a vydali je knižně. Udělali jsme takový průřez. Rozhovory jsme rozšířili, aktualizovali, třeba Michal Krčmář, Ester Ledecká či Martin Šonka jsou dneska úplně jinde.
Jak to máte s dojížděním na Kavčí hory?
Do Prahy to mám 150 kilometrů. Ani nevím, kolik ročně najezdím. V okamžiku, kdy vysílám, jsem v televizi od osmi do osmi. Na cestu by nezbýval čas, takže v Praze přespávám v pronájmu u kolegyně.
Máte vůbec čas na svoji další vášeň, bezmotorové létání?
Je mi to líto, ale ne. Vlastně od té doby, co jsme odešli do hor, odložila jsem to. Na létání musí být čistá hlava, člověk tomu musí dát všechno, jinak to nemá smysl. Ale stýská se mi, když vidím nad hlavou větroně, rve mi to srdce, ale všechno má svůj čas. Čekám, až mě ještě víc začnou bolet kolena a pak se k létání zase vrátím.
