„Beru to jako pomyslné vyvrcholení kariéry,“ říká čtyřiašedesátiletý Kahoun, který studoval v Praze i na Slovensku, ale práce ho během dlouholeté profesní dráhy vždy částečně držela na rodném jihu Čech.
Co by se tedy podle vás mělo z pohledu návštěvníka změnit?
To je široká otázka, na kterou neexistuje jasná odpověď. Očima samoplátce je to posun ve wellness, ubytování a podobných službách. Některé nedosahují kvalit zahraničních zemí, jako jsou Rakousko či Německo. Očima pojištěnce je to o kvalitě lázeňské péče. Pojištěnecký segment strádal, pokud jde o vnitřní kvalitu. Je vidět, že by chtělo tuhle část malinko vrátit svému postavení. Lázně jsou zdravotnické zařízení.
Jak by se to mělo v praxi projevit?
Je důležité si zanalyzovat výkonnost, nákladovost a kvalitu. Souvisí to i s doložením studií či výzkumů, že prevence může přinést daleko víc, než když se problémy řeší operativně. Když se bude člověk chránit, cvičit, rehabilitovat, jak má, tak to neznamená, že musí absolvovat chirurgickou či jinou léčbu, která přináší problémy v jeho soukromí i pracovním životě. Pojišťovny i veřejnost by měly vnímat, že tyhle investované peníze jsou ve prospěch lidí.
Je ale nějaká věc, kterou k tomu mohou přispět lázně jako takové?
Zjednodušeně: když nastavíme stupnici a člověk se nám při nástupu prohne o 20 centimetrů a pak prokážeme, že jsme ho prohli o 30, tak je evidentní, že to něco přineslo. Teď musíme být schopni kvantifikovat, co těch 10 centimetrů znamená pro jeho kvalitu života. Předpokládáme, že ty postupy upravíme a změníme.
Vilém Kahoun (64 let)Pochází ze Slavče na Českobudějovicku. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a Fakultu zdravotnictví a sociální práce Trnavské univerzity. Je spoluzakladatelem Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde dodnes působí. V roce 1990 přešel na Českou správu sociálního zabezpečení a kromě jiného zde pracoval jako ústřední ředitel. Žije v Trhových Svinech, má manželku a syna. |
Takže vám jde o zkvalitnění zdravotnických služeb?
Smyslem v úpravách je rozšířit spektrum poskytovaných procedur, aby člověk byl víc vytížený. Aby neměl jen tři nebo čtyři procedury. Samozřejmě jde ale o náklady. Musíme si dát na stůl, co nás stojí. Jsme zdravotnickou i obchodní společností, takže si věc musíme dát na misku vah.
Dostáváme se tím k otázce, kterou je zaměření lázní na pojištěnce nebo samoplátce.
Když má být společnost úspěšná, tak jde o to, že by portfolio příjmů mělo být rozděleno zhruba na půl. Jednou přijde krize a pojišťovny nebudu chtít platit pojištěnce. Pak musíme mít možnost si rozšířit segment samoplátců a obráceně. Lázně musí jít oběma směry. V případě samoplátců se musíme snažit, aby nám lidé nejezdili k Salcburku. Když jsem z Budějovic, proč bych nejel do lázní v Třeboni?
Během chvíle jste dvakrát narazil na srovnání Německa a Rakouska s Českem. Co podle vás českým lázním chybí k tomu, aby byly tak kvalitní jako ty nedaleko od nás?
Je to obdobím, které zde bylo doposud. Lázeňství je jako segment zdravotní péče poddimenzované a není vnímáno tak, jak by mělo být, tedy jako součást zdravotní péče. Dluh se tak logicky projevuje. Možná ale ne tak v Třeboni, protože si lázně drží své jméno. Na jiných místech tomu tak nicméně je.
Částečně mluvíme o věcech, které byly předmětem sporu mezi minulým jednatelem a částí opozice města. Určitě jste zaznamenal, o co šlo. Zjišťoval jste si například informace o návštěvnosti, abyste zjistil, v jakém stavu lázně jsou?
Ani na to neexistuje jednoduchá a jednoznačná odpověď. Vidět to můžeme i na příjmech. Od pojišťoven ve srovnání s předchozím rokem máme příjmy asi o tři procenta vyšší, což je poměrně dobré číslo. Výnosy od samoplátců i pojištěnců máme v podstatě na půl srovnatelné, dohromady dávají ke konci září 360 milionů. Teď je třeba jít u pojišťoven po kvalitě. Mírný pokles jsem zaznamenal v počtu ošetřovacích dnů. Rozhodující ale bude, jak dopadne již nastartovaná zimní sezona.
Ptám se, jestli jsou lázně v dobrém stavu, když je nyní jako jednatel přebíráte?
Když se podíváte na hru čísel, tak špatně není. Pakliže srovnáte období v nějaké časové ose, kdy výnosy rostou stejně jako hospodářský výsledek, tak je to dobře. Jinou otázkou je vztahová část uvnitř lázní. Je cítit, že segment komerce byl ve vedení silnější. Ale věřte, že se to narovná.
Pojďme k rekonstrukcím, které lázně čekají.
Oprava sauny skončila minulý týden. Poslouží nejen návštěvníkům, ale i místním. Investice vyšla na 3,5 milionu korun. Poslední říjnový pátek máme slavnostní otevření. V druhém případě jsme pracovali na bazénových technologiích v Bertě. Vše jsme stihli v termínu.
Co areál čeká v nejbližší době?
Hlavní investicí je rekonstrukce Berty, která nevyšla letos. Město podepsalo základní smlouvu s dodavatelem, takže začátkem září příštího roku opravy začnou. Koncem srpna musíme Bertu odstavit. Stavba by měla trvat osm měsíců. Rekonstruovat se bude ubytování a stravovací provoz.
Smlouva je podepsaná. Může ji ohrozit fakt, že se vedení města promění? Tvořit ho bude opozice, jejíž část podpis kritizovala.
To není otázka na mě. Pro lázně je jde o bytostní akci. A protože je vlastní město, tak určitě i nové vedení radnice investici vyhodnotí, jestli byla v pořádku, nebo ne.
Počkal byste vy osobně s podpisem na nové složení vedení města?
Když se na to podívám jako manažer, tak každé prodlení znamená problém.
Jak se s novou prací mění režim vám? Budete dál přednášet na Jihočeské univerzitě?
Pořád mám studentům co dát. Když jsem se přihlašoval do výběrového řízení na jednatele lázní, neměl jsem dojem, že jsem starý natolik, abych pozici nemohl zastávat. Bral jsem to jako pomyslné vyvrcholení kariéry. Nová funkce je pro mě určitě trochu něco jiného než předchozí zkušenosti. Je to o jednání s lidmi. Navíc výsledky tady vidíte výrazně rychleji.
