Vaši práci bez debat proslavily designové vibrátory. Musela přijít tak velká věc, tramvaj pro Prahu, aby to onu auru vibrátorů přebilo?
Já spíš myslím, že hodně lidí se díky vibrátorům o té tramvaji dovědělo. Jinak, já jsem předtím dělala návrh tramvaje jako bakalářku. Měla to být tramvaj pro Prahu, protože mně se ty nové tramvaje nelíbí, proto jsem chtěla vyjádřit svůj názor. Byl k tomu tehdy model, ale byl to vlastně ideový návrh. A po šesti letech jsem dostala nabídku spolupracovat s dopravním podnikem na reálné věci, což je velká výzva. No, je to velké sousto.
Prohlédněte si vibrátory i tramvaje Anny Marešové |
Navrhovat tramvaje a vibrátory zní dost odlišně.
Hodně lidí se mě taky ptá, jaké to je, udělat tramvaj a jaké to je udělat vibrátor. A já odpovídám, že to je vlastně podobné. Mám svůj postup, pro mě je samozřejmě důležité, aby ta věc dobře vypadala a dobře fungovala, takže zkoumám, dělám si rešerše. Tak tomu bylo u vibrátorů a i s tramvají, zjišťuju, jak tramvaj funguje, včetně technických parametrů. Teprve pak přijde na řadu lámání chleba, tedy návrh.
Vibrátory dnes nakonec i vyrábíte. Musela jste do toho zapojit testovače?
Nezačala jsem s tím hned po oné diplomce, kterou jsem jim věnovala, měla jsem skoro dva roky pauzu. Říkala jsem si, že potřebuju odborníky z různých sfér. Pro kuličky jsem měla jako konzultantku gynekoložku. Měla jsem totiž peníze jen na jednu formu, proto jsem nemohla dělat víc velikostí. Musela jsem trefit nějakou univerzální.
Našli jste ji?
Udělali jsme několik prototypů, lišily se například jen o pár milimetrů, nakonec z toho vyšel průměr 32. Mimochodem, rešerše mi řekly, že zrovna tahle velikost chyběla. Tak jsem si řekla, že to je opravdu díra na trhu. (smích)
Celý rozhovor na Óčko Drive „Designér by měl uvažovat ekologicky. Moje disertační práce končila jednoduchou myšlenkou, že designér může planetě kolikrát pomoct tím, že něco nenavrhne. Takže když přijde opravdu blbá zakázka, se strašnou chutí ji odmítnu,“ říká Anna Marešová. Bude hostem pořadu Drive televize Óčko v neděli 21. srpna ve 22:00 hodin. Povídat si s ní bude Ivo Rafan Traxmandl. |
Ani v případě tramvaje jste nekončila u sebe ve studiu. Musela jste chodit po fabrikách, do výroby. Jaké to bylo?
Když se bavím s konstruktéry nebo techniky, musím jim rozumět. Jen tak se vyhnu tomu, že se udělá něco, s čím nesouhlasím. Nesouhlas si musím obhájit. A to je někdy na těch jednáních obtížné. Například u tramvaje se mi to dělo pořád, všechny jsem donutila, aby tam byly rádiusy a oblé rohy.
Snaží se v Česku výrobci věci flikovat? Jaké s tím máte zkušenosti, musela jste si to fakt hlídat?
Hlídat se to musí. Nemyslím však, že by to bylo vždycky lajdačení, někdo ty věci prostě nevidí. Mnohokrát se mi stalo, že jsem jim vysvětlila, proč to má vypadat tak a tak, a po nějakém čase spolupráce už ty věci viděli. Ale člověk tomu musí být nakloněný. Když byl někdo a priori proti, nechtěl to udělat kvalitně, většinou jsem spolupráci ukončila. I když jsem se snažila dlouho škrábat prstíčkem v písku. A když najdu v těch fabrikách někoho, kdo je osvícený, ty věci vnímá a pak na výsledku uvidí, že to je rozdíl, když si pohlídá detaily, strašně si ho vážím. Takoví lidé jsou pro mě hrozně vzácní.
