ZPRAVODAJSTVÍZávod juniorů na MS podrobně. |
„Při prvním sjezdu na okruhu jsem si sedl na rámovou trubku, abych byl aerodynamičtější. Bohužel mě do nohy chytla křeč,“ líčil 18letý talent.
Až do té doby patřil v pelotonu k neaktivnějším. Neustále se pohyboval na čele, hýřil energií, často byl k vidění ze sedla. Vyhnul se i ošklivému pádu 70 kilometrů před cílem.
„Vůbec jsem o tom nevěděl. Zrovna jsme najížděli do kopce úplně nadoraz,“ popsal.
Na čele se tehdy vytvořila asi 30členná skupina. Ani na chvíli jste nepomýšleli, že počkáte na zbytek pelotonu? V pádu uvízl i pozdější vítěz Remco Evenepoel.
Věděl jsem, že Jakub Bouček se ohlédl a štrejchl o Američana a pak to tam lehlo. Tehdy jsme na čele jeli úplný doraz, nikdo se neohlížel, až na kopci jsme zjistili, že nás je na čele deset (junioři nezávodí s týmovými vysílačkami).
A vy jste stále tvrdil tempo.
Měl jsem za úkol vylétnout ten kopec. Tehdy už jsem věděl, že Remco s námi není, ale vůbec jsem netušil, co se mu stalo, že zůstal v tom pádu. To mi řekli až tady v cíli.
Belgičan se nakonec dotáhl. Při prvním výšlapu na okruhu jste se společně s ním a Němcem Mayrhoferem ocitl na čele.
A v následném sjezdu do Innsbrucku mě chytla křeč do pravé nohy. To je snad nejhorší věc, která vás může potkat. Nic jiného, než doufat, že přejde, nešlo.
Navíc v technicky náročném sjezdu, kde nemůžete vycvaknout a nohu uvolnit.
To jsem udělal až dole ve městě, musel jsem si pomoct i rukou a nohu vytřepat. Až do cíle mě to ale neustále bolelo. Je to strašně nepříjemné.
Nakonec jste přijel dvanáctý. Panuje zklamání?
Od samotného začátku se mi jelo skvěle. Všechno šlo podle plánu. Bohužel to dopadlo, jak to dopadlo. Na mistrovství světa jsem hodně ladil, hodnotím to ale dobře.
A celou sezonu?
Byl to super rok, ale také dlouhý a velmi náročný. Psychicky i fyzicky. Teď pojedu domů, musím si pořádně odpočinout. Těším se, že příští rok budu pokračovat v novém americkém týmu Hagens Berman Axeon (kontinentální stáj).
