Čtenáři s mobilní aplikací iDNES.cz mohou sledovat přímý přenos zde.
Když temelínští technici 7. září čistili chladicí vodu, měli přepustit 12 metrů krychlových slabě aktivní vody do jednoho ze sběračů. Místo toho kapalina neplánovaně skončila ve sběrném prostoru čisticí stanice v jedné z pomocných budov. „Je to provozní událost, nemá se to stát, ale nikoho to neohrozilo,“ komentovala páteční události Dana Drábová, šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
„Je důležité vysvětlit, že jaderná elektrárna je také chemická továrna a musí splňovat požadavky, které se na takové provozy kladou,“ vysvětlila v Rozstřelu Dana Drábová. Týká se to i kvality vody, které Temelín a další podobné zdroje spotřebují veliké množství a má také rozsáhlé systémy na úpravu a recyklaci používané vody.
„K potížím došlo v budově aktivních pomocných technických provozů, která sousedí s reaktorem. Lidskou chybou došlo k tomu, že byl otevřený ventil, který měl být zavřený, a zavřený ten, který měl být otevřený. Voda byla méně radioaktivní než je voda v radonových lázních, za které si pacienti rádi platí,“ použila příměr Dana Drábová.
„Voda se přepustila do speciální jímky a bude zpracována jako radioaktivní odpad. Plně zafungovala „ochrana do hloubky“, která má systémem po sobě následujících opatření zabránit nehodám a jejich šíření,“ říká šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. „Je to podobný systém, jaký využívaly středověké hrady,“ přibližuje Drábová. Ty také využívaly několik po sobě následujících obranných prvků (příkopů, hradeb, parkánů), které měly nepříteli co nejvíce zkomplikovat cestu do srdce hradu. V jaderné elektrárně jde spíše jen o to zabránit úniku radioaktivního materiálu z nitra elektrárny ven.
I když tedy v tomto případě byla uniklá voda jen velmi málo nebezpečná, k nehodě se přistupovalo s veškerou vážností. Druhým důvodem je i to, že radiační ochrana je dnes založena na velmi konzervativním předpokladu, že neexistuje žádná bezpečná dávka záření. Tedy že každá dávka záření, i ta sebemenší, by mohla být zdraví nebezpečná. A to samozřejmě i přesto, že jsme celý život obklopeni radioaktivním zářením.
Hlavně neusnout
Bezpečnostní systémy jaderných elektráren jsou proto dnes složitou směsí automatických (digitálních i analogových) a lidských „pojistek“, které mají zamezit vzniku katastrofických událostí. Lidé sice stále chybují, ale jejich role je zatím nezastupitelná - vhodnou umělou inteligenci nemáme.
Chyby se v elektrárnách stávají do jisté míry i proto, že služba na nich je v mnoha ohledech „nudná“. Za běžného provozu má obsluha poměrně málo práce a například noční služby jsou dosti psychicky náročné: „Já fakt nevím, jestli bych to zvládla,“ řekla šéfka SÚJB. V USA jeden operátor skutečně usnul, když na blokovou dozornu přišla kontrola.
To byla samozřejmě velká lidská chyba, ale také doklad toho, že žádný systém není neprůstřelný. „Nikdy nic nebude stoprocentní“, říká Dana Drábová. Neexistuje možnost, jak postavit zcela spolehlivý systém, u kterého nemůže dojít k nehodě. „Ovšem po Černobylu a Fukušimě se udělala celá řada opatření, která výrazně zvýšila bezpečnost, a tak dnes hovoříme o velmi malých pravděpodobnostech,“ domnívá se Dana Drábová.
I to může být na někoho příliš. „Čím jsou společnosti bohatší, tím hůře se smiřují s riziky,“ říká Dana Drábová. Podle ní tedy není nemožné, že dosavadní vstřícný postoj české veřejnosti k jaderné energetice se může změnit, pokud naše země nadále zbohatne. Podobně jako se stalo například v Německu, kde již desítky let převládá odpor k „jádru“.
Hrozí terorismus?
I úmyslné poškození elektrárny je poměrně obtížné. Dana Drábová připomíná, že i norský terorista Anders Breivik přemýšlel o napadení jaderné elektrárny, jak dokládají jeho poznámky, ale nakonec tento plán vzdal (a místo toho napadl co nejměkčí cíl, v podstatě dětský tábor, byť pro adolescenty).
Jednoduché není ani narušení fyzické ochrany reaktoru, ani jeho poškození zevnitř. Ani náraz dopravního letadla by neměl způsobit vážný únik radioaktivity do okolí. Nebezpečí útoku zevnitř se zase předchází tím, že všichni zaměstnanci mají bezpečnostní prověrky, sleduje se jejich psychický stav i pohyb po elektrárně.
Otázky na Danu Drábovou najdete ZDE. |
Dana Drábová je česká jaderná fyzička, v posledních letech do i politička. Od roku 1992 byla zástupkyní vedoucího Ústředí radiační monitorovací sítě České republiky. Následně byla jeden rok ředitelkou odboru havarijní připravenosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a pak v letech 1996–1999 ředitelkou Státního ústavu radiační ochrany. Od 1. listopadu 1999 je předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, kde vystřídala Jána Štullera. Také od listopadu 2006 do listopadu 2009 předsedala asociaci západoevropských jaderných dozorů (WENRA). Od roku 2010 je také místostarostkou Pyšel a v letech 2016 až 2017 zastupitelkou Středočeského kraje.
