Čím vás cestování tolik láká?
Odmalička jsem nikde nepostála, pořád jsme někde cestovali – po Česku nebo Evropě. Také vymýšlení tras bylo odjakživa mým koníčkem. Na střední škole jsem si začala hledat zahraniční brigády, na vysokou jsem šla také do zahraničí. Když jsem měla dlouhou chvíli, ponořila jsem se do map, cestovatelských zápisníků, blogu a knih.
Než jsem dokončila studium, měla jsem koupenou letenku kolem světa a sbalené zavazadlo. Chtěla jsem se vrátit za rok, nakonec to byly tři úžasné roky, kdy jsem procestovala kus světa s malým rozpočtem a příležitostnými pracemi cestou. Mým snem se stalo najít si práci, ve které bych mohla cestovat po světě.
Nebojíte se?
Vždy, když jde člověk do něčeho neznámého, má strach. Nikdy nezapomenu na svou první třítýdenní cestu do Thajska a Singapuru. Vůbec jsem neměla představu, co mě čeká. Byl to pro mě milník – a po návratu jsem začala plánovat tu cestu kolem světa, která se protáhla z jednoho roku na tři. Nikdo se mnou nechtěl jet, a tak jsem sebrala odvahu a vyrazila sama.
Bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat. Ne vždy to bylo jednoduché, několikrát jsem se dostala do nebezpečných situací, ale vše se vždy nějak vyřešilo. Odpověď tedy zní: ano, někdy se bojím. Ale před dalším dobrodružstvím mě to nezastaví.
Jak se žena stane průvodkyní za volantem?
Mým snem se stalo najít si práci, ve které bych mohla cestovat po světě. Bez odezvy jsem oslovila nějaké cestovní kanceláře, pak se mi ozvala Cestovní kancelář SEN. Původně mi nabízeli kancelářskou práci, pak mě prokoukli až na kost a nabídli mi průvodcování. Brzy jsem odjížděla na první cestu.
Co vás cestování naučilo?
Že je všechno o náhodách a že se všechny věcí dějí z nějakého důvodu, až to nakonec všechno do sebe pěkně zapadne.
Kde jsou nejlepší a nejhorší řidiči?
Nejbláznivější je Asie – auta, skútry, motorky a tříkolky tuk-tuk. Jezdí se vpravo, vlevo, v protisměru, na skútru sedí celá rodina a ještě je obložená nákupem nebo nábytkem. V Asii jsem se naučila jezdit na skútru, ale pozor: bývá zde hodně nehod a turisté v tričku a žabkách nedopadají dobře.
Nela PřidálkováPochází z Prostějova, vystudovala v anglickém Newcastlu turismus a management a v tomto oboru působí dodnes jako průvodkyně. Procestovala celou jihovýchodní Asii, kde i dlouhodobě žila. Provází klienty v USA, na Novém Zélandu, v Austrálii i na jihu Afriky. Kromě cestování ji baví vaření, hudba, tanec a turistika. |
Afrika má úžasné i hrozné cesty. V JAR se jedou stovky kilometrů po krásné dálnici a pak odbočíte na okresku, kde jsou díry hluboké půl metru. A Jihoafričané jezdí jako blázni. V Lesothu jsou kameno-hlinité cesty, když zaprší, a bývají zde velmi silné bouřky, je to adrenalin. Ve Svazijsku máte pro změnu retardéry různých velikostí, někdy i osm za sebou, které jsou špatně vidět. Řidiči jsou tu většinou ukáznění, ti pomalejší jezdí v bočním pruhu, ti, co je předjedou, děkují blikačkami. A pomalé vozidlo zpět děkuje za poděkování.
Nový Zéland má krásné cesty, i když dálnic je tu málo, většina cest připomíná naše okresky. Jsou však upravené a panoramatické. Pozor na turisty, kteří neumějí řídit vlevo, nebo se kochají okolní krajinou. Místní řidiči jsou ukáznění v běžném provozu, ale večer nebo o víkendech mívají problém s alkoholem. Farmáři si neodpustí pár drinků a pak řídí domů.
Průvodkyně za volantem Nela Přidálková najezdila desetitisíce kilometrů po celém světě
A jak se vám řídí v USA?
Amerika proslula svými nekonečnými a rovnými cestami, na kterých člověk může rychle zdolávat dlouhé vzdálenosti. Jen si musí dávat pozor, aby neusnul, nebo neskončil pod některým z těch krásně nablýskaných kamionů, které nepoužívají blinkry a jejich řidiči občas podřimují. Výzvou je doprava po Los Angeles, kde jsou neskutečné zácpy a město se nedá projet bez toho, že by člověk vjel na dálnici.
Co ještě nevíte
|
Američané řídí ohleduplně a ukázněně, a to i když jedou po dálnici o pěti šesti pruzích. Auta se předjíždějí zleva i zprava. San Francisco má zase ostré stoupání, klesání a úzké ulice se spoustou chodců a bezdomovců, kteří rádi skáčou do cesty. Na každé křižovatce na kopci máte stopku.
Dostala jste se jako řidička do nějaké krizové situace?
Naštěstí ne, ale jednou jsem se zázrakem vyhnula vážné nehodě na Bali, kde to schytali dva přátelé. Jednou jsem zapadla autem v Mohavské poušti, což se ale okamžitě vyřešilo, jelikož Američani jsou velmi ochotní. Vtipná příhoda se mi stala v Lesothu, odbočili jsme na boční cestu a za zatáčkou byla cesta poničená, plná balvanů, nešlo vycouvat ani projet dál.
Na pomoc nám přiběhli místní pastýři, začali ve vzduchu točit holemi a svolávat další vesničany. Ti přinesli krumpáče, lopaty a začali překopávat cestu, nosit hlínu, odvalovat a přivalovat balvany, až jsme mohli projet dál. Nakonec jsme bez škrábance dojeli na asfaltku. Prý tudy už deset let nikdo neprojel.
Taky mi jednou na safari praskla pneumatika, což je velký adrenalin, protože v divoké přírodě může být šelma nebo se na vás může vyřítit slon africký.
Jak řidiči v Asii a Africe reagují na ženu za volantem?
V Africe občas vidím překvapené výrazy, ale to spíš, když řídím větší vozy. Největší předsudky mají moji krajané, kteří nevěří ženě-řidičce. Zejména v Africe mě hodně staví policie nebo pohraniční stráž. Nejdříve se ptají na řidičák, pak na moje telefonní číslo a nakonec je zajímá, kolik krav by za mě chtěl můj táta (v Africe se stále za nevěsty platí v kravách).
Kam byste poslala Čechy, kteří nejsou ostřílení cestovatelé, na dovolenou?
Kamkoli je srdce táhne. Pokud mají obavy, ať vyrazí s cestovní kanceláří. Za přírodou bych volila Nový Zéland, Kanadu, za exotikou Thajsko, Filipíny, Fidži, Havaj. Za spojením přírody a kultury Ameriku. Afrika má výborné jídlo a safari. Mně se však líbí všude.
Nela Přidálková chtěla procestovat svět, sen se jí splnil
