Angele Merkelové se ten den zatřpytily v očích slzy, vzpomíná v knize „The World As It Is“ bývalý bezpečnostní poradce Baracka Obamy Ben Rhodes na poslední návštěvu svého šéfa v Berlíně.
Bylo devět dní po volebním triumfu Donalda Trumpa a kancléřka Obamovi sdělila, že bude opět kandidovat. Kvůli Trumpovi. Někdo se musí postavit na obranu liberální demokracie. „Je úplně sama,“ prohlásil tehdy ke svému poradci odcházející šéf Bílého domu.
Také list Spiegel s odkazem na zdroje z kancléřství uvádí, že kdyby prezidentské volby vyhrála Hillary Clintonová, Merkelová už by do dalšího volebního klání nešla. Ostatně německá média si na začátku kampaně všímala, že působí unaveně. Nakonec ovšem volby opět vyhrála a po šesti měsících nečekaně složitých jednání sestavila vládu.
Problémy, kam se podíváš
Z jejího pohledu se svět od rozloučení s Obamou nepochybně posunul k horšímu. Trump se ke svým evropským spojencům chová spíše jako k nepříteli. I přes úpěnlivé prosby Merkelové a Emmanuela Macrona vycouval z jaderné dohody s Íránem a uvalil cla na dovoz evropského hliníku a oceli, což evropští lídři vnímali jako otevřenou urážku.
Evropská unie navíc prochází hlubokou krizí. Británie odchází. Vlády v Itálii se chopili nevypočitatelní populisté, kteří voličům naslibovali hory doly a dalším zadlužováním ohrožují projekt společné evropské měny. Putinův obdivovatel Viktor Orbán si upevnil moc nad Maďarskem a nachází spojence ve Varšavě, Vídni, Mnichově, Lublani i Římě.
Rusko přestálo nejhorší ekonomickou krizi a nyní na fotbalovém šampionátu ukazuje světu svoji přívětivou tvář. Čína dokázala, že ekonomické prosperity a postavení světové velmoci lze dosáhnout i bez demokracie a za pomocí moderních technologií buduje Velkého bratra, o kterém se Orwellovi ani nesnilo.
„Vítejte do roku 2018, kdy si připomínáme sto let od první světové války a noříme se do nostalgických vzpomínek na půl století staré rebelie roku 1968. Ale náš současný mezinárodní pořádek se rozpadá,“ píše v komentáři pro The New York Times Sylvie Kauffmannová.
Vzpomínky na třicetiletou válku
Také Angela Merkelová se v posledních měsících podle Spiegelu čím dál častěji obrací do historie. Zdroje listu uvádějí, že s diplomaty i spolustraníky několikrát hovořila o Augšpurském míru z roku 1555, který v Německu ukončil první fázi krvavého konfliktu mezi katolíky a luterány.
Křehký mír vydržel třiašedesát let. Jenže v roce 1618, tedy přesně před čtyřmi sty lety, vypukl konflikt, který Evropa do té doby nezažila. Třicetiletá válka po sobě zanechala miliony mrtvých a totálně zdevastovaný kontinent. Značné části Německa, Itálie a Čech proměnila ve vyrabovanou a vylidněnou pustinu.
8. června 2018 |
Augšpurský mír Merkelové připomíná, jak je poválečné uspořádání světa křehké a jak snadno může naši civilizaci se všemi jejími aliancemi a smlouvami smést nečekaná válečná pohroma, píše redaktor Spiegelu René Pfister, který Merkelovou doprovázel na jejích nedávných cestách do Číny a USA. „Následující dekády ukážou, nakolik jsme se poučili z historie,“ prohlásila nedávno kancléřka po obědě s Trumpem.
Podobně hovořila i v lednu v Davosu, kde připomínala sto let do konce první světové války. „Byla to určující katastrofa 20. století. Další následovaly. Tehdejší politici jako náměsíčníci nakráčeli do příšerné situace. Dnes, kdy je na světě méně a méně pamětníků druhé světové války se musíme ptát, jestli jsme se z historie skutečně poučili,“ prohlásila.
Podle některých novinářů byla ostatně za jejím otevřením hranic uprchlíkům v roce 2015 snaha odčinit nacistická zvěrstva za druhé světové války. Merkelová na svém vstřícném přístupu trvala, i když přišla o podstatnou část voličů. A nyní se kvůli zbytkům své imigrační politiky pustila do ostrého sporu s ministrem vnitra Horstem Seehoferem a média otevřeně píší o nejhorší krizi ve vztazích mezi její CDU a bavorskou CSU.
Staré dobré časy se nevrátí
Merkelovou podle Pfistera rozhodně nelze obvinit z toho, že by trpěla přehnaným optimismem. Zatímco řada německých politiků věřila, že Trump se po nástupu do funkce zklidní, kancléřka od začátku tušila, že hodlá splnit všechny své předvolební sliby - bez ohledu na to, jak jsou šílené.
Její výhled do budoucnosti je nepochybně chmurný a pro Pfistera je proto o to spíš nepochopitelné, že v této situaci zůstává poměrně apatická. Od chvíle, kdy Trump začal Němce plísnit za malé příspěvky na obranu, už se několikrát nechala slyšet, že Evropa musí převzít svůj osud do vlastních rukou. Ale zatím to nevypadá, že by to myslela příliš vážně.
Emmanuela Macrona sice nedávno plácala po zádech jako spasitele jednotné Evropy, ale zároveň jí celých devět měsíců trvalo, než velice vágně zareagovala na jeho vizionářský projev z loňského září, v němž nastínil svoji představu reforem EU - a to i za cenu vytvoření dvourychlostní Evropy (psali jsme zde: Pomalí by v EU neměli zdržovat rychlé, prohlásil Macron).
10. května 2018 |
Merkelová se během dvanácti let v čele Německa osvědčila jako trpělivá a pragmatická vyjednavačka, která i v těch nejvypjatějších chvílích dokáže zprostředkovat kompromis. Nikdy však nebyla velkou rétorkou, která by dokázala nadchnout davy pro svoji vizi. Ale podle Pfistera by právě to možná nyní Evropa potřebovala.
Sylvie Kauffmannová si myslí, že Trump Evropanům otevřel oči, když jim dal jasně najevo, že Amerika už na ně nebude brát ohledy. A tak to zůstane i v budoucnu, až Trump v Bílém domě nebude. „Evropští lídři by se chtěli vrátit do starých dobrých časů, kdy se USA o všechno postaraly. Tehdy byli v bezpečí. Ale to se nestane,“ cituje francouzského europoslance Arnauda Danjeana.
Evropa tak podle Kauffmannové nemá jinou možnost, než se postavit na vlastní nohy. „Německo a Francie by se nyní opět měly ujmout vedení, stejně jako to udělaly krátce po druhé světové válce,“ vzkázala do Berlína šéfkomentátorka francouzského deníku Le Monde.
14. března 2018 |
