Beze změny nemůže přijít změna. Ruský bard roky vyčníval coby individualita, v play off však tento přístup nestačil. Bylo jasné, že se musí něco přihodit. Letošní úspěšná cesta za hokejovým grálem to jen potvrdila.
Co se dělo loni?Teď vám ukážu. Ovečkin po kritice zhubl a mění myšlení. Chce úspěch |
Ovečkin ukázal, že:
- pořád může být nejlepším střelcem - vyhrál v základní části i v play off,
- je schopný hrát týmově,
- dokáže být tím správným lídrem týmu.
Ovečkin po loňské sezoně čelil obrovské kritice. Dokonce se začaly ozývat hlasy, že by se ho měl Washington zbavit a jít jinou cestou.
I to ambiciózního hokejistu namotivovalo. Přes léto výrazně zhubl. Díky tomu byl na ledě mnohem hbitější.
Přijel o dva týdny dříve na tréninkový kemp před sezonou, což do té doby nikdy neudělal.
A začal tvrději pracovat. I v tom se změnil jeho přístup. Na ledě se jeho týmovost projevovala třeba tím, že se vracel do obrany a blokoval střely. „Byl jako vyměněný,“ přitakal jeho český spoluhráč Michal Kempný.
Především ale přenášel na ostatní svůj obrovský chtíč a touhu dokráčet na vrchol. Zisk Stanley Cupu prostě nebyla náhoda. Svědčí o tom i slova jeho klubového parťáka Jevgenije Kuzněcova, který loni v létě říkal: „Sami vidíte, co dělá Alex pro úspěch. Zhubl a já věřím, že zase nasází 50 gólů.“
Ovečkin jich dal sice „jen“ 49, ale zbylá předsevzetí naplnil do puntíku.
Proto ta nekončící euforie, která z něj po triumfu doslova stříkala. Dvaatřicetiletý útočník je jako vyměněný i jako člověk. Díky úlevě si nyní povídá s novináři. Když stál při posledním mediálním dnu ve Washingtonu v hloučku zámořských žurnalistů, zahlásil tiskový mluvčí: „Poslední dva dotazy, pánové.“
Jako vyměněný
„Jen se ptejte,“ reagoval Ovečkin. Ten samý muž, který proslul tím, jak se uprostřed rozhovorů náhle otočí na patě a odkráčí. „Tentokrát přidal deset minut, nevídané,“ referoval reportér listu Washington Post.
„Poslední dny jsou crazy. Jsem si jistý, že to v tomhle režimu pojede ještě týden, nebo dva,“ culil se Ovečkin, když vyprávěl o tom, jak slavil s fanoušky, jak plaval ve fontáně, jak v ní svlečený do půli těla dělal kliky a jak neustále křepčil s pohárem, který nechtěl pustit z ruky.
„Pořád tomu nemůžu uvěřit. Pořád nemůžu věřit, že jsme vyhráli, že jsme to dokázali. Sdílíme svoje štěstí, emoce a Stanley Cup se všemi fanoušky. Pamatuju na ty roky, kdy jsme se vraceli po neúspěšném play off a viděli smutné tváře, bez úsměvu. A když už, tak z něj šlo vyčíst: Ok, to se stane. I díky tomu si teď uvědomuju, co jsme dokázali. Je to něco speciálního.“
I tato slova dokreslují, jak moc se Ovečkinovi ulevilo. Nechtěl být hvězdou, která nikdy nedosáhne na vrchol. Při pohledu na něj uvidíte čiré štěstí, které v srpnu vyvrcholí narozením prvorozeného potomka.
Ovečkin má za sebou také sezonu, v níž překročil hranici tisíce zápasů v NHL. Posouvá se v historické tabulce střelců, v níž se prokousal už na 19. místo a například na třetího Jaromíra Jágra mu chybí už „jen“ 159 tref. V bodování nastřádal 87 zářezů, tedy nejvíc za posledních devět let a v příští sezoně téměř jistě poskočí do první padesátky.
Do té doby ho ale čekají ještě oslavy doma v Moskvě. Pohár nechce ukázat jen na náměstí, ale hodlá ho vzít i do hokejové akademie, kde sám začínal, aby ho viděli další talenti místního Dynama.
Ještě před tím ale touží zajít do Bílého domu za prezidentem Donaldem Trumpem. „Jasně, těším se tam. Popravdě se nemůžu dočkat. Nikdy jsem tam nebyl, tak si udělám fotky. Bude to zábava,“ vypráví nadšeně. Jaký rozdíl oproti americkým šampionům v jiných kolektivních sportech, kteří setkání s prvním mužem USA odmítli.
A příští rok? „Samozřejmě, že chci další Stanley Cup! Samozřejmě, že o tom sním!“
