V uplynulém ročníku extraligy zasáhl za Vervu do 35 zápasů základní části a zapsal si 6 bodů (2+4), ale v záchranářském finiši nehrál.
„Říkal jsem si už před sezonou, že bude asi moje poslední. A tak nějak to k tomu i dospělo. Začínal jsem cítit, že toho bylo dost. V létě jsem tvrdě dřel, aby to byla poslední dobrá sezona, což se nepovedlo.“
Ale vzpomínky na bohatou kariéru mu nikdo nevezme, světoběžník působil v kanadsko-americké NHL, KHL si zkusil v Rusku, na Ukrajině a na Slovensku, bavil se hokejem ve Švédsku i v Jižní Koreji. Kromě titulu světového šampiona z roku 2001 je i dvojnásobným českým mistrem se Spartou a držitelem Calderova poháru pro vítěze AHL, kterou dobyl s Chicago Wolves.
„Byla to krásná jízda. Měl jsem štěstí jako jeden z mála lidí prožít úspěšnou kariéru a živit se hokejem, což byl odmala můj sen. Chodili jsme v žácích koukat v Litvínově za plexisklo na naše vzory, které hrály za áčko. Naučili mě tady lásce k hokeji a já se díky němu podíval všude po světě a zahrál si slavnou NHL,“ připomněl 90 startů a 30 bodů (6+24) za Toronto Maple Leafs.
„Bylo krásné, že jsem se mohl podívat do NHL. Došel jsem tam těžkou cestou z 1. ligy. Měl jsem štěstí, že si mě vzali na zkoušku do Litvínova. Dostal jsem se do nároďáku s Albym Reichelem, kde mi hodně pomohl, a do Toronta jsem šel taky s ním. Je to asi nejhokejovější město na světě. Mentalita lidí a profesionalismus organizace, to bylo neuvěřitelné,“ žasne Pilař ještě teď.
Ale jeho srdečním klubem je Litvínov. „Mám tady všechny kamarády, a kdykoliv jsem doma hrál, tak jsem se rozhlédl do hlediště a viděl pořád ty stejné a známé tváře. Hráče to pak zavazuje k výkonu a k hrdosti ke klubu, protože jsme menší město a lidí tím tady žijou. Hokej v Litvínově jsem miloval.“
A věrný mu zůstane, pod Krušnými horami bydlí jeho maminka. „Moc mě mrzelo, že jsem nebyl u mistrovské sezony. Ale kluci říkali, že jsme jedna velká rodina a že titul je všech Litvínováků. A já jím srdcem jsem.“
Hokej neopouští, je z něj hráčský agent. A lovil i v šatně Vervy. „První můj hráč byl Ondřej Jurčík, se kterým jsme v Litvínově uzavřeli kontrakt.“
