Odklad z původního času 10:39 SELČ zavinila meteorologická situace.
Moravský Fluorpen prozkoumá rostliny
Byl by to nepochybně zcela standardní zásobovací let k Mezinárodní kosmické stanici ISS, kdyby podle sdělení firmy PSI (Photon Systems Instruments) z moravského Drásova nebyl na palubě nákladní lodě Cygnus OA-9E sice nevelký, ale o to zajímavější přístroj fluorometr, který je nejnovější českou stopou v kosmu.
FluorPen firmy Photon Systems Instruments.
Zařízení nazývané FluorPen bude sloužit k přesnému určení, jak v experimentálním palubním skleníku v orbitálním komplexu prospívají rostliny, jak jsou zdravé, jak na ně působí vlivy mikrogravitace i kosmického záření. Velmi zjednodušeně řečeno přístroj umožňuje rychlé a přesné měření fluorescence chlorofylu a s úspěchem se používá při studiu fotosyntetické aktivity, ale například také pro detekci stresu rostlin nebo při testování herbicidů apod.
Rozšířená verze přístroje umožňuje díky integrovanému světelnému měřiči přímý digitální odečet fotosynteticky aktivního záření v rozmezí 400 až 700 nm, což je rozsah, v němž rostliny využívají energii při fotosyntéze.
Nejmodernější aparatury i klasický sextant
Mezi dalším vybavením pro vědecké výzkumy jsou například aparatura pro detekci přítomnosti mikroorganismů a jejich mutací uvnitř stanice ISS, přístroje pro výzkumy zrakových změn posádky a zajímavá výsuvná konstrukce ESA pro uložení komerčních vědeckých a průmyslových experimentů ve volném kosmu na modulu Columbus – je jich celkem 1 021 kilogramů.
Cygnus OA-9E však veze také klasický sextant. Někoho možná překvapí, co dělá navigační pomůcka známá z námořní plavby a z dnes již historických letů lodí Gemini a především lunárních misí Apollo ze sklonku 60. a začátku 70. let na palubě špičkového mezinárodního kosmického pracoviště, až po střechu naplněného nejdokonalejšími aparaturami a přístroji.
Vysvětlení je prosté. Posádky prověří navigaci pomocí klasického sextantu. Chystají se totiž lety opět mimo oběžnou dráhu kolem Země do oblasti Měsíce, nemluvě o pozdějších výpravách do ještě vzdálenějšího kosmu. V případě výpadku moderních navigačních systémů a palubních počítačů by měl klasický sextant pomoci jako bezpečnostní mechanická pojistka.
Harmonogram pro Cygnus
Nyní po úspěšném navedení na oběžnou dráhu kolem Země čeká na náklaďák Cygnus OA-9E postupné třídenní motorové přibližování ke stanici ISS, do jejíž bezprostřední blízkosti by se měl dostat ve čtvrtek. Loď není vybavena autonomním zařízením pro spojení se stanicí, takže bude tradičně zachycena manipulačním ramenem Canadarm2 a bude připojena k přechodovému přistávacímu místu.
U stanice ISS by měla zůstat nejméně do 15. června. Poté bude odpojena a s odpadem a nepotřebným vybavením ze stanice o hmotnosti až 1 200 kg bude nasměrována do horních vrstev atmosféry, v nichž shoří. Další start náklaďáku Cygnus je plánován na letošní podzim a na únor příštího roku.
Stanici ISS pravidelně zásobují také nákladní lodě Dragon soukromé společnosti SpaceX, které se po splnění úkolu vracejí zpátky na Zemi, kam přivážejí výsledky vědeckých výzkumů i součásti a aparatury, které chtějí odborníci prozkoumat.
Schéma letu Orbital OA-9E.
Osvědčeným kosmickým náklaďákem je ruský Progress, který sice po splnění úkolů shoří v atmosféře, ale jako jediný dokáže na stanici dopravit především životně důležité kapalné pohonné hmoty a zajistit jejich přečerpání do nádrží ruského segmentu. Již mimo službu je evropský kosmický náklaďák ATV, vynášený na oběžnou dráhu raketou Ariane 5 a provozovaný evropskou agenturou ESA, spíše výjimečně létá ke stanici japonský náklaďák HTV, provozovaný Japonskou kosmickou agenturou JAXA.
Cygnus neboli Labuť
Je to celkem devátý let náklaďáku Cygnus ke stanici ISS (jeden z celkového počtu deseti byl neúspěšný, v říjnu 2014 skončil havárií rakety).
Zkázu soukromého vesmírného „náklaďáku“ zapříčinil patrně motor |
Loď byla vyvinuta a vyrobena americkou společností Orbital ATK (dříve Orbital Sciences Corporation) v rámci programu komerční kosmické dopravy COTS (Commercial Orbital Transportation Services), vyhlášeného NASA ve snaze získat nezávislost při přepravě nákladů pro posádky a zajištění provozu stanice ISS po ukončení letů raketoplánů.
Výsledkem byly dva kontrakty, které s NASA podepsaly soukromé společnosti Orbital Sciences Corp. s lodí Cygnus a raketou Antares a SpaceX s lodí Dragon a raketou Falcon 9.
Základem lodi Cygnus jsou dva válcové moduly. Větší z nich PCM je hermetizovaný (Pressurized Cargo Module) a vyrábí jej italská společnost Thales Alenia Space. Menší servisní modul (Service Module) je dílem firmy Orbital ATK a obsahuje veškeré vybavení pro let po oběžné dráze a pro přiblížení ke stanici ISS, tedy manévrovací motor, nádrže pohonných hmot, komunikační systémy a dva panely se slunečními články. Délka lodi je 6,3 m, průměr 3,23 m a vnitřní objem 27 m3, kapacita vynášeného nákladu je nejvýše 3 513 kg.
Antares 230 pro let s lodí CygnusOA-9E před startem na rampě kosmodromu Wallops.
Raketa Antares
Náklaďák Cygnus je na oběžnou dráhu vynášen dvoustupňovou raketou Antares z kosmodromu Wallops na východním pobřeží USA ve státě Virginie, který leží severně od známého amerického kosmodromu na mysu Canaveral.
Raketa Antares o výšce 42,5 metru a průměru 3,9 metru je vyrobena firmou Orbital ATK. Nádrže a s nimi spojené vybavení vyrábí Orbital ATK ve spolupráci s ukrajinskou firmou Južmaš. Vyvinula a vyprojektovala je ukrajinská firma Južnoje na základě prvního stupně známé rakety Zenit, původně vyvinuté a vyrobené jako boční urychlovací blok superrakety Eněrgija nebo jako raketa pro vynášení nákladů o hmotnosti vyšší, než přepravuje raketa Sojuz, a nižší, než je nosná kapacita rakety Proton.
V první stupni rakety Antares byly původně ruské či přesněji sovětské motory NK-33, které byly určeny pro superraketu N-1, jež měla vynášet lunární i meziplanetární mise, ale také rozměrné díly velkých orbitálních stanic. Po čtyřech neúspěšných zkušebních startech byl program zrušen a motory zůstaly ve skladech. Koupila je americká firma Aerojet (jedním z jejích zakladatelů byl v roce 1942 známý raketový průkopník českého původu Frank Malina), vybavila je spolehlivou elektronikou, doplnila kardanovým závěsem a přizpůsobila pro americké raketové palivo RP-1.
Po explozi v prostoru motorů prvního stupně v říjnu 2014 začala raketa Antares využívat modernější a spolehlivější motory. V prvním stupni jsou dva jednokomorové motory RD-181 ruské firmy Eněrgomaš.
Zajímavostí je motor druhého stupně označovaný Castor 30XL. Zcela netradičně je totiž na pevné pohonné hmoty. Jde o výrobek firmy Orbital. S motory na pevná paliva má dlouholeté dobré zkušenosti.
