„Mít na sobě českého lva a reprezentovat svoji vlast je nejvíc, co v hokeji můžete dokázat,“ říká Rittich (25). V neděli proti Švédsku si skutečně odbyl velký debut. Navzdory tomu, že v NHL nemá s Calgary podepsanou smlouvu a v Kodani svým způsobem riskuje budoucnost.
On riskuje rád. Když před třemi lety coby brankář s 20 extraligovými starty sledoval v jihlavských restauracích šampionát v Praze, žasl nad „nesmrtelností“ Jaromíra Jágra a nechápal um kanadského gólmana Mikea Smithe. Teď je to pár měsíců, co s oběma sedával v jedné kabině a ze Smithe se stal přítel i učitel. Rittichovi se totiž vyplatil risk odejít do zámoří a bojovat o NHL.
Co si z toho pražského šampionátu vybavíte?
Co tam Mike předváděl za psí kusy. Byl jako třetí bek a já ho úplně nesnášel. Říkal jsem si, že si z toho dělá srandu a že bych ho povinně nechal hrát bez hokejky. Mluvím samozřejmě v nadsázce, ale teď najednou tenhle chlapík sedí vedle mě. Ví, že jsem ve věku, kdy ještě můžu růst, a chce mi pomoct. Radí mi. Pro mě je to učitel a já snad poslušný žák. Chci od něj pochytit všechno, co můžu.
Český gólman David Rittich při svém debutu na velké reprezentační akci.
Přitom se o gólmanech říká, že jsou solitéři.
My jsme ale povahově stejní. Když nám na ledě sepne, tak klidně jednu někomu natáhneme. I v životě jsem občas výbušný, a když se mi něco nelíbí, tak to řeknu. Nejsem šedá myš, co sedí v koutě. Ale něco na těch zvláštních gólmanech bude: kdo by si tam vlezl a nechal na sebe střílet?
Je Smith inspirativní?
Je. A je strašně krásný pocit, že vím, že se mi něco povedlo, a já můžu být v kabině s hráči, kteří mají olympijská zlata, vyhráli mistrovství světa anebo jako Jarda Jágr Stanley Cup. Rostete z jejich zkušeností. Ono stačí už jen sledovat jejich přístup k hokeji, což si člověk nikde nekoupí. Hokej je jako život, i v něm se učíte každý den. A já jsem moc rád, že jsem se aspoň chvíli mohl učit od našeho nejlepšího hokejisty.
Proč nosí číslo 39Taky jste si všimli, že David Rittich chytá s haškovským numerem 39? Není to neúcta k legendě, jen shoda okolností. Rittichovým vzorem byl Patrick Roy, a tak od dětských let hrával s číslem 33. Vše změnilo angažmá ve Stocktonu v AHL. Tehdy klub čekal, že podepíše i beka Jakuba Nakládala, a tak mu třiatřicítku rezervoval, zatímco Rittichovi kustodi dali 39. Nakládal nakonec šel do Ruska, ale dresy už byly vyrobené. V Calgary sice nosí 33, ale v reprezentaci zase tento dres náleží služebně staršímu Pavlu Francouzovi. „Když se mě ptali na číslo, řekl jsem, ať mi dají to z farmy. Za dva dny jsem si to uvědomil a říkal si: To sis na sebe ušil pěkný bič,“ přiznává Rittich. Mimochodem, Francouz dříve nosil trojku, když přišel do Litvínova, byla obsazená, a tak si přidal ještě jednu. A v Coloradu, kam přestoupil, je toto číslo vyřazené. Ano, měl ho Patrick Roy. |
Jaký byl Jágr při prvním setkání?
Ani nevím. Podali jsme si ruku, jenže já měl za sebou děsný den a byl celkem hotový. Den předtím jsme letěli s farmou z Ontaria do Las Vegas, odsud pak ještě tři hodiny do Tucsonu. Tam mi řekli, že mě povolávají Flames, tak jsem jel hned autem do Phoenixu. V jedenáct večer si lehnul a ve čtyři vstával, abych v šest letěl do Dallasu a stihl první trénink. Takže si jen pamatuji první Jardovu ránu, která mi letěla na kebuli, a já sotva stačil uhnout.
Uhnout? Přitom je vašim předzápasovým rituálem si nechat dát dvě rány do masky.
Vzniklo to náhodou. Loni jsme hráli s Milwaukee, na ranním rozbruslení mě trenér omylem dvakrát trefil do hlavy a já měl nulu. Letos udělal to samé a já zase vychytal nulu. Tak se v tom pokračovalo, zrovna se vyhrávalo a vyhrávalo a já nechtěl ničit něco, co funguje. Řekl jsem to teď i Bingovi (reprezentační trenér brankářů Přikryl), ať mi tam dvě taky hodí, ať se po ránu proberu. Ale jinak nejsem pověrčivý, mě nic nerozhodí.
Ani když jste změnil agenta a on vám záhy - po jedné lepší sezoně v extralize - řekl, že vás chce Calgary?
Přitom řekli, že mají gólmany, ale sledovali moje videa a najednou buch - a měl jsem smlouvu na stole. Lehce jsem zaváhal: Mám na to? Ale vidina splněného snu byla tak silná, že jsem to chtěl zkusit, a jsem rád, že se mi to povedlo. Dali mi šanci. Letos jsem byl pět měsíců nahoře a je to motivace, abych se zase o kousek posunul a měl v týmu větší roli. I když nemám smlouvu a v klubu je teď hodně změn.
Byl risk odejít do Ameriky?
Když se na to podívám zpětně, tak to docela risk byl. Počítal jsem s tím, že budu na farmě a že mají dva gólmany v prvním týmu. Risk byl to, že jsem mohl odchytat jen deset zápasů za sezonu a nemusel se nikam podívat. Před touto sezonou jsem věděl, že i když v Calgary podepsali Eddieho Läcka, tak já ho přechytám. Věřil jsem si, a proto znovu podepsal. O rok dřív jsem si říkal, že když už nic, aspoň si zlepším jazyk. Získám zkušenost, poznám jiný životní styl. Bral jsem to tak, že všechno zlé by mohlo být k něčemu dobré.
Už loni vás nechalo Calgary chytat jednu třetinu.
A ta mi ukázala, že bych NHL mohl hrát. Řekl jsem si: Hele, dostal jsi sice jeden vlastňák, ale cítil ses dobře. Máš na to, tak se zkus o to ještě rok porvat. A ono to vyšlo.
A vy se rázem musel přestěhovat z Kalifornie, kde sídlí farma, do promrzlého Calgary.
Tím, jak mě rychle povolali, jsem měl s sebou jen kraťasy, saka a mikinu. My se z tripu vrátili do Calgary a já hned na letišti prosil spoluhráče, jestli mi nepůjčí kabát. Moje první cesta vedla do nákupáku. Přijel jsem z 30 stupňů do nuly, a zatímco všichni nasazovali čepice a kabáty, já se promenádoval v saku.
Vím, že jste loni měl slušné nabídky z Ruska, ale rozhodl jste se jít nejistou americkou cestou. Teď to stejné řešil reprezentační parťák Francouz, do zámoří jdou i další extraligoví gólmani. Ukázal jste jim cestu?
Je fajn vydělat miliony, ale za jaký životní styl? Koneckonců ty peníze mohou ležet v Americe taky. Ale kluci si chtějí splnit sen o NHL, a třeba když viděli můj případ, si řeknou: Jemu to vyšlo, zkusíme to taky. Doufám, že jsem cestu ukázal. Když odcházíte z ligy ve 23 letech, ještě nejste tak starý, abyste koukal jen na peníze. Půjdete sice za méně, ale můžete se porvat o to nejlepší, co v hokeji je. O NHL!
