Hokejový fenomén a mág fyzioterapie samozřejmě dokázali zásadnější věci. Jágr se dravými průniky, krásnými góly a originálními pasy zařadil k nejlepším útočníkům v dějinách. Kolář šéfuje klinice v nemocnici v Motole, vybudoval v Praze dvě centra pohybové medicíny, vyučuje, přednáší po světě, pomáhá trpícím a publikuje. Naposledy vydal knihu Labyrint pohybu, na jejíž křest dorazil právě i Jágr.
Nemusí-li, na veřejnosti se neproducíruje, leč nad Kolářovou žádostí neváhal. Byla to titěrná protislužba za péči, kterou mu v uplynulých dvaceti letech poskytoval. Klidně za ním přiletěl do Pittsburghu, Washingtonu či New Yorku, když ho soužila bolest třísel nebo kolena.
„Pavel měl své pacienty a rodinu, přesto se vydal do Ameriky, aby mi pomohl co nejrychleji se vrátit na led, čehož si ohromně vážím,“ tvrdí Jágr. „Udělal něco extrémního, nikdy mu to nezapomenu.“
V autobiografii Má léta v Pittsburghu označuje Koláře za naprosto unikátního člověka a za jednoho z lidí, kterých si váží nejvíc.
Kolář mi kdysi o Jágrovi řekl: „Většinou se ozve, když chce probrat nějaký problém. Nebo se ptá, jestli bych za ním mohl přijet do Států. Někdy se ozve jen tak. Známe se dlouho, mám ho rád.“
Kéž bych Pavla víc poslouchal
Když nyní Jágr definoval vztah k bývalému gymnastovi, jenž se například coby kaskadér mihl v seriálu Cirkus Humberto, poznamenal: „Z mé strany je to přátelství a věřím, že to Pavel cítí podobně. Jsme oba Vodnáři. Máme společné zájmy, témata pro debatu. Vesmír, pohled na svět, na život a na víru.“
Nikdo zřejmě nezná Jágrovo tělo lépe než Kolář. Málokdo tak dobře chápe nastavení jeho mysli. Ví, proč se v krušných chvílích upíná k Bohu. Proč sportu obětoval podstatnou část osobního života. Kde hledá motivaci, když touha po slávě, penězích a trofejích vyprchá.
Nyní pětapadesátiletý muž, otec tří dětí, jenž mimochodem sám zápolí s úmornou Bechtěrevovou nemocí, o devět let mladšímu Jágrovi jistě prodloužil kariéru. Objevil nerovnováhu mezi chabou trupovou stabilizací a silou v nohách vydřenou miliony dřepů. Z ní pramenily tak sledované Jágrovy trable s třísly.
V této souvislosti hokejista zmiňuje osudová „kdyby“. Vybavuje si, jak si z neznalosti sám ubližoval.
„Trénoval jsem jeden sval a nevěděl o kompenzačních cvicích a uvolňování. Časem jsem zjistil, jak svaly fungují. Když jsem cítil, že bych se mohl zranit, snažil jsem se tomu předejít, což se někdy povedlo.“
Kolář byl díky této jeho schopnosti ušetřen dalších přeletů přes Atlantik a Jágra v nadsázce pasoval na ideálního pacienta, který se v mnoha situacích kurýruje sám.
Jágr souhlasí jen částečně: „Kdybych dostal potřebné informace dřív, nevynechal bych tolik zápasů kvůli tříslům. Možná vůbec žádné.“
„A kdybych dodržoval vše, co mi řekl Pavel, tak ještě teď stoprocentně hraju NHL. Bohužel jsem lenoch a v lecčems jsem ho neposlechl.“
Tak už to bývá. Moudrost se zpravidla dostavuje s rostoucím věkem. „Díky Pavlovi jsem nebyl tolik zraněný a opotřebovaný. Pochopil jsem, jak pohyb funguje. Že jsou v těle svalové kanály. Že bolest třísel může působit blok v rameni, břiše, zádech. Díky němu jsem se tolik nenadřel na ledě ani v posilovně, což znamená i psychickou úlevu. Dělal jsem věci, které jsou efektivní. Místo dvou hodin cvičím třicet minut jen svaly, které opravdu potřebuju k hokeji a svému stylu.“
V 90. letech doporučoval Kolářovy originální metody i některým spoluhráčům. Ne každý uvěřil a pochopil. Kdekdo, včetně lékařů, považoval tehdy ještě docenta a nyní již profesora PK za šarlatána.
On přitom odhalil fascinující souvislosti mezi různými částmi těla, mezi ním a duší. V jeho životním příběhu se pozoruhodně potkává vědecká sféra se sportovní.
„Jágrovy bolesti v tříslech jsme řešili i změnou polohy palce speciální vložkou v brusli a upraveným sklonem nože. Použili jsme jednoduchý biomechanický princip.“
Spolupráce se světovými esy jej profesně obohatila. Léčil lyžařku Neumannovou, oštěpaře Železného, tenisty Djokoviče a Štěpánka, doprovázel fedcupový i daviscupový tým. „Honza Železný, Jarda Jágr a kdokoliv další na nejvyšší úrovni jsou pro mě přínosem, protože umějí popsat svůj tělesný prožitek.“
Fandí mi ostatní? Marian Jelínek o vztazích mezi hráčkami ve Fed Cupu |
Na FTVS studoval rehabilitaci. Jeho spolužák Marian Jelínek, hokejový trenér a mentální kouč, o minulém víkendu ve Stuttgartu vzpomínal, jak se Kolář v nejmenovaném restauračním zařízení vsadil se štamgasty, že na místě vystřihne salto vzad. „Borci u půllitrů se složili a my měli pivko grátis, což bylo fajn!“
Kdy Jágr profesora naštval
Kolář byl členem konsilia, jež pečovalo o prezidenta Havla. O úlevu jej žádají umělci i úplně obyčejní lidé. Občas si připadá jako štvanec.
Na zájezdech s tenisovou, hokejovou i fotbalovou reprezentací nachází víc klidu a času na čtení a psaní. Ve sportovním prostředí pookřeje. Dál sice mluví tiše, mezi svými ovšem rád vypráví třeba i košilaté vtipy. Směje se a baví. Ve fedcupové a daviscupové partě patří k nejnáruživějším sázkařům o cokoliv.
Jeho pacienti posbírali řadu trofejí. Sám též jednu vlastní, o což se zasloužil i Jágr. „Mám zlatou medaili z mistrovství světa. Jsem jediný hokejový šampion, co neumí bruslit.“
Ti dva vedou debaty, k nimž by nemohli přizvat jen tak někoho. Rozebírají třeba, jak se na číslu 68 projevilo používání o pár centimetrů delší hole. Díky ní dál dosáhne, snáz si pokryje kotouč před dotírajícími protivníky. Kdekomu dojde, že se s ní hůř pálí. Jenže důsledků je víc. „Třeba si zkrátíš skluz, protože bruslíš víc vzpřímeně, ne se sníženým těžištěm jako dřív,“ říká Jágr.
Na Koláře dá. „Jakmile mi Pavel poví, že musím na operaci, je jasné, že na ni fakt musím. Nikdy by ji nedoporučil, kdyby znal jiné řešení.“
Další zlato s Kolářovými otisky. Léčil i šampionku Ledeckou |
Ne vždy spolu hned souhlasí. Kolář onehdy Jágrovi vyčinil, když na internet vyvěsil video se svým tréninkem s ocelovou vestou, závažím na kotnících a železnými kotouči místo puků. „Kdyby ho chtěl napodobit kluk s kosterně nezralým organismem, může si hodně ublížit!“
Sotva Jágr vstoupí do místnosti, Kolář odhadne, v jaké je kondici a co by jej mohlo trápit. Právě na něj se legendární útočník obrátil, když se v lednu vrátil ze zámoří s poničeným kolenem. A když si pak zranění v kladenském dresu zhoršil.
Profesor má dokonale zmapované jeho nadpřirozené schopnosti, třeba hloubkové a periferní vidění, schopnost vyhodnocovat informace ze svalů a šlach. Jejich pracovní soužití zjevně bude pokračovat.
„Nechci končit, doufám, že mi Pavel kariéru ještě prodlouží,“ říká Jágr o Kolářovi. Génius o géniovi.
