Přitom ještě před třemi lety toho Wagner věděl o zámořském basketbalu pramálo. A teď se z Berlíňana Moritze stal Moe, miláček Michiganu.
Když jel trenér michiganské univerzity John Beilein přes půl světa podívat do Německa na Moritze, přivítali ho Wagnerovi večeří. Dostal jehně na česneku, a i když česnek nesnáší, večeři snědl. Nechtěl urazit. Tak moc se mu německý čahoun líbil. Prostě se musel přizpůsobit, aby dostal, co chtěl.
„Viděl jsem jeho sestřihy z mládežnických šampionátů v Německu a reprezentace do osmnácti let. Hrozně se mi líbil, ale chtěl jsem ho zkontrolovat osobně. Stačilo mi s ním půl minuty ve výtahu, než jsme dojeli k nim do bytu a věděl jsem, že ho chci. Je to vážně skvělý mladík,“ nešetří chválou trenér Beilein.
Wagnera získal k nástupu na University of Michigan. Tam se zase musel přizpůsobovat Němec, který o vysokoškolském sportu v USA netušil prakticky nic.
„V Evropě NCAA skoro nikdo nesleduje a platí to i pro Německo. Navíc podobný systém spojení studia se sportem funguje prakticky jen v Americe. Když jsem přijel na Michigan, viděl jsem jen několik zápasů týmu, které se mi podařily stáhnout na internetu. Sledovali jsme s tátou, jak se celá škola chodí koukat a fandí, a on mi řekl, že do toho musím jít. Že mě chce vidět hrát před školní kapelou a bláznivými diváky,“ usmívá se dvacetiletý Moritz.
Teď je Moe, jak se mu v zámoří přezdívá, hlavní hvězdou nasazené trojky Michiganu, který v sobotním semifinále překazil pohádkové tažení univerzity Loyola-Chicago. Nejdřív musel jeho tým jen dotahovat, ale jak otočil skóre, bylo hotovo...
Žlutý favorit slavil výhru 69:57. Druhý poločas opanoval 47:28.
Ovšem Moritz Wagner vyčníval v průběhu celého utkání. Už o přestávce měl double double a nakonec se zapsal 24 body, 15 doskoky a třemi zisky. A svůj výkon opepřil svými typicky rozmáchlými gesty.
Za poslední čtyři dekády odehráli na Final Four podobný zápas pouze dva muži: Hakeem Olajuwon (1983) a Larry Bird (1979).
Moritz Wagner v semifinále proti Loyole:
Wagner rozhodně není ostýchavý. Důležitostí zápasu se nenechává rozhodit. Má rád pozornost médií a užívá si, že ho soupeřovi fanoušci nemají v lásce.
„Zlomilo se to minulý rok. Prostě se to nějak stalo. Ani nevím proč mě nemají ostatní fanoušci rádi, ale abych byl upřímný, zřejmě bych se taky neměl moc rád,“ směje se Moe.
Příběhy March MadnessZajímavé momenty z bojů o titul v americké univerzitní lize NCAA |
Wagner totiž hraje tvrdě, občas za hranicí pravidel. Navíc rád projevuje emoce. Propastný rozdíl proti soustředěnému Jalenu Brunsonovi, hvězdě Villanovy, posledního soupeře Michiganu.
Německý gigant zatíná svaly, vyplázne jazyk nebo mává prstem ve stylu Dikembeho Mutomba.
„Vím, že se při hře hodně projevuji. Ale nesnažím se být agresivní nebo nenávistný, jen si to užívám. Občas i na hřišti mluvím, ale nikdy to není nic špatného k protihráči, jen se tím soustřeďuji,“ vypráví 211 centimetrů vysoký chlapík.
Co štve fandy soupeře nejvíc, je jeho zlepšení. Už loni uvažoval nad přihláškou do draftu do NBA, ale nakonec se rozhodl zůstat. Vylepšil doskakování, které mu bylo připisováno jako slabina, a vytáhl i svůj bodový průměr. Ale hlavně dovedl svůj tým k 33 výhrám, což je historický rekord školy, která vyhrála pouze jeden basketbalový titul.
Villanova: postup a rekordV pondělním finále vyzvou Michigan hráči Villanovy, mají šanci na druhý titul za tři sezony. V semifinále si poradili s Kansasem 95:79, když 18 trojkami vytvořili nový rekord Final Four. Trojkařské časy se tak z NBA přelily i na univerzity. Eric Paschall se v dresu vítězů blýskl osobním rekordem 24 bodů, trefil 10 z 11 pokusů. Jalen Brunson nasázel 18 bodů a Omari Spellman dodal 15 bodů a 13 doskoků. |
„Loni jsem vážně uvažoval nad přihláškou do draftu. Protože nemám agenta, bylo rozhodnutí vlastně jen na mě, což bylo hodně náročné. Rozhodl jsem se ale ještě zůstat na škole a myslím, že to bylo dobře,“ říká Wagner. Možná i proto, že vnímá, jak jeho loňský parťák D. J. Wilson v Milwaukee Bucks paběrkuje.
Zato Wagner je ve svém živlu. Na Final Four do San Antonia za ním poprvé přicestovali i rodiče, Wagner ale tvrdí, že ani to ho nerozhodí. Při tom všem, co se děje kolem...
Velkým tématem se stal nejen on, Nowitzkého pokračovatel, ale i jeho boty. „Jo, vím, že jsou staré a ošklivé,“ krčí Wagner rameny při pohledu na černé Air Jordan 11 Retros. „Po turnaji je vyhodím. Nebo si je nechám na památku. Ale dál už se v nich hrát nedá.“
Důvod, proč si nechává od spoluhráčů líbit všechny narážky, je prozaický: na kotníku nosí ortézu, a ta se do většiny bot nevejde.
A novináři zase jednou měli o čem psát.
„Věnuje se tady Final Four obrovská pozornost. Celostátní televize, Twitter a všechno ostatní, je toho opravdu spoustu. V Německu ale málokdo ví, že se něco takového vůbec hraje. Proto se vždycky těším domů na léto, tam pozornost opadne a můžu normálně fungovat. Teď jsem ale nadšený, že jsem uprostřed vší pozornosti a můžu s týmem dokázat něco velkého,“ přeje si.
Wagner se v semifinále vrhá za míčem mezi novináře:
Racing to the #NationalChampionship like... #GoBlue https://t.co/OhIEYn8rxL
Honbu za míčem odnesly i jedny brýle:
Mo Wagner broke Bill Raftery's glasses #FinalFour https://t.co/pXjry5bher
Přitom Wagner a spol. ve Final Four vůbec nemuseli jít. Ve třetím kole je proti Houston Cougars zachránily minuté šestky Devina Davise a následný neskutečný koš Jordana Poolea v poslední sekundě.
Do Final Four pak pronikli i díky kontroverznímu rozhodnutí trenéra Florida State vypustit posledních 12 sekund zápasu.
Teď jsou však Wolverines v semifinále a chtějí víc. Třeba bude mít Wagnerův otec další důvod uvařit něco slavnostního...
