Značka Sony Ericsson byla u příznivců chytrých telefonů velmi oblíbená, její modely se Symbianem UIQ platily za pokrokové přístroje přinášející inovativní funkce i konstrukční řešení. Vše to vlastně začalo ještě u Ericssonu a jeho modelu R380, který byl vůbec jedním z prvních smartphonů na světě. Pak už pod taktovkou japonsko-švédského spojení přišel model Sony Ericsson P800 a postupně nástupci P900, P910 a P990. V roce 2007 se pak objevil model P1i, který vyměnil do té doby používanou konstrukci s flipem za pevné zpracování s netradičně uspořádanou qwerty klávesnicí.
Bylo logické, že v roce 2008 dostane tento vcelku povedený smartphone s dotykovým displejem nástupce. Jenže na něj v podstatě nikdy nedošlo. Tehdejší doba byla velmi turbulentní. Vždyť P1i vstupoval na trh ve chvíli, kdy v zahraničí všichni obdivovali první iPhone od Applu, který přinesl do světa mobilních telefonů závan revoluce. A i když tehdy hrozbu iPhonu mnohé značky nevnímaly, alespoň částečně na ni nějakým způsobem reagovaly.
Nástupce populární řady
Sony Ericsson měl ovšem ve své „roadmapě“ naplánováno něco jiného než reakci na iPhone, chtěl pokračovat ve stávající linii. Na začátku roku 2008 ji dokonce doplnil, když na veletrhu MWC představil modely G700 a G900. Měly rovněž Symbian UIQ a dotykový displej, tvářily se ovšem jako běžné mobily a výbavou přece jen patřily trochu pod stále špičkový P1i.
Čas jeho nástupce měl přijít až později. A nový model měl přinést opět zcela novou konstrukci. U typu, který byl vyvíjen pod kódovým označením Paris a který se měl v prodeji označovat nejspíš jako P5i (nebo také P10i, vývojově byl také označován jako P200), měla přijít ke slovu konstrukce vysouvací. Na výsuvné části měla být klávesnice stejného ražení jako u P1i, dotykový displej měl být doplněn některými senzorovými tlačítky a klasickým pětisměrným ovladačem.
P5i pak neměl na trh vstoupit osamocen. Společně s ním byl vyvíjen ještě jeden zástupce řady G, který měl nést komerční označení G702 a interně byl nazýván BeiBei. Tento model byl jakousi kombinací dříve představených G700 a G900, dostal wi-fi, které měl jen dražší model, ale fotoaparát zůstával u rozlišení 3,2 megapixelu levnějšího typu. BeiBei měl GPS i další moderní výbavu. Měl být jakousi stylovou alternativou, existují prototypy, které mají tělo posázené květinovými motivy a ty jsou vylisované i na zadní straně. Ale světem se potulují i konzervativnější verze bez květin.
BeiBei byl i přes klasickou konstrukci snad ještě neobvyklejší než Paris. Stylus se do těla zasouval ve spodní části z boku a měl velmi netradiční tvar, vytahoval se za jakési kožené poutko, které u zasunutého telefonu vypadalo jako „visačka“. Ovládání probíhalo pomocí rolovacího kolečka a směrových tlačítek pro pohyb do stran. Upřímně, ovládací část klávesnice BeiBei je hodně nepohodlná a vlastně ani není divu, že se nakonec toto řešení nedostalo do výroby. Hvězdné není ani ovládání modelu Paris, u kterého zase trochu nelogicky působí senzorová tlačítka pro spouštění prohlížeče a kontextového menu nastavení.
Zrušená premiéra
Oba přístroje měly být v roce 2008 představené v červnu na veletrhu CommunicAsia v Singapuru. Jenže k tomu nedošlo, krátce před uvedením byl projekt obou smartphonů zastaven. Prý se tak stalo až na poslední chvíli poté, co se přístroje setkaly s vlnou kritiky u úzké skupiny oslovených odborníků i laiků. BeiBei měl možná příliš odvážný design a ovládání opravdu bylo krkolomné. P5i byl prý zase kritizován za to, že byť je konstrukčně jiný, po hardwarové stránce toho vlastně nenabízí o nic více než P1i. Procesor s taktem 208 MHz měl být stejný jako u P1i. Špičkovému sony ericssonu tak prý hrozilo, že bude v době uvedení zastaralý. Ostatně i BeiBei po stránce hardwaru nepředstavoval oproti modelům G700 a G900 zásadní posun, i když alespoň přidával do té doby chybějící podporu EDGE a nejspíš i HSPA.
To všechno byly možná docela logické argumenty pro zrušení obou modelů. Inženýři Sony Ericssonu možná s trochou nezdravého sebevědomí vymýšleli něco, co nebylo tak důležité – stačí se podívat na to, jak třeba u modelů s UIQ kouzlili postupně právě s ovládáním. Ale byl tu nejspíš i další důvod - již zmíněný iPhone.
Jeho druhá generace s přídomkem 3G byla totiž představena 9. června 2008, tedy krátce před tím, než měly být uvedeny novinky Sony Ericssonu. Navíc iPhone měl rychle zamířit na trh, prodej startoval již 11. července. S druhou generací se přitom z iPhonu stal oficiálně smartphone, takže byl soupeřem pro modely Sony Ericssonu. A v přímém porovnání s nimi působil iPhone jako z jiného světa. Ostatní výrobci už také chystali své odpovědi na plně dotykové modely a u Sony Ericssonu si nejspíš uvědomili, že pokračováním v zajetých kolejích si průkopnickou image neudrží.
P5i a G702 proto skončily v propadlišti dějin a do výroby se nikdy nedostaly. Dnes můžeme obdivovat jen prototypy, které se dochovaly. S nimi zmizela v minulosti mobilního světa i platforma UIQ. Sony Ericsson totiž v rámci hledání odpovědi na iPhone přešel na platformy jiné - komunikátor Xperia X1 dostal v závěru roku 2008 Windows Mobile a plně dotykový model Satio, uvedený v roce 2009, přešel na platformu Symbian S60, kterou se snažila při životě držet Nokia. A pak už přišla v roce 2010 řada na Android, kterého se Sony Ericsson a teď nástupnické Sony drží dodnes. Ona průkopnická image se už ovšem bohužel nevrátila, byť Sony u svých smartphonů v poslední době přináší alespoň lákavé softwarové inovace jako například super-zpomalená videa či 3D skenování objektů.
