Jak často si na olympiády vzpomenete?
Většinou jsou to nějaké životní události tehdejších účastníků, nebo když teď v televizi běží nějaké sestřihy. Občas se to člověku oživí.
A v jaké náladě?
Albertville bylo trochu speciální. Stát už de facto neexistoval, vědělo se, že dojde k rozdělení, ale my jsme přesto reprezentovali Československo, hráči byli naposledy spolu. V Albertville měli hokejisté i svoji olympijskou vesnici, což bylo trochu nešťastné. Naopak v Norsku jsme bydleli společně se všemi sportovci. Byla to pecka. Bylo to asi to nejlepší, co člověk může zažít ze sportovního hlediska. Potkávali jsme se s jamajskými bobisty, s olympijskými vítězi ze slalomu. Všechny hvězdy bydlely dohromady s námi a všichni jedli společně v jedné jídelně.
Celkově se o Lillehammeru mluví jako o jedné z nejpovedenějších olympiád...
Norové byli lépe připravení. Navíc všechno stavěli i s výhledem do budoucna. Třeba hala, kde jsme hráli, tak byla ve skále a dodneška s ní počítají jako s případným protiatomovým krytem. To bylo třeba hodně zajímavý. Já mám z obou olympiád hodně takových střípků. A musím říct, že dneska zpětně doceňuju to, že jsme vybojovali bronzové medaile, protože vidím, jak těžké je olympijskou medaili získat. Když ji mám, nesmírně si toho vážím. Myslím si, že mi to pomáhá i v dalším osobním životě nebo i v byznysu, který dělám, je to pro člověka dobrá image. Ví se, že není lehké ji získat.
Jak jste ten bronz brali tenkrát?
Tenkrát jsme byli zklamaní na obou olympiádách. V Albertville jsme chtěli víc. Měli jsme vynikající tým a nešťastně jsme prohráli v semifinále. V Lillehammeru jsme prohráli ve čtvrtfinále s Kanadou a tam jsme taky čekali, že půjdeme dál.
Byly to dvě olympiády v době, kdy se dělilo Československo. Jaké bylo hrát v Norsku proti Slovákům o páté místo?
Slováků bylo v týmu vždycky míň a tolik dobrých jich tenkrát nebylo. Poráželi jsme je. Měli blok. Proti jiným týmům hráli dobře a proti nám slehli jednoznačně. Pro nás to byly v uvozovkách přáteláky. Nikdy to nebylo na krev a bylo to vlastně takové divné, protože před rokem jsme hráli spolu. Ale zápas se odehrál a pak to bylo jako dřív. Normálně jsme se bavili, zašli na kulečník.
Lillehammer byl specifický ještě tím, že Česko vyřadila ve čtvrtfinále Kanada s Petrem Nedvědem v sestavě...
Petr Nedvěd hrál za Kanadu během celé sezony. On jak pocházel z Litvínova, tak se znal s litvínovskými kluky a bavili se spolu. Pro něj to bylo asi těžké. Ale byl to skvělý hokejista a týmu Kanady neuvěřitelně pomohl. Hráli tam s Kariyou. Oba byli rozdílovými hráči. Nebylo to o tom, že nás přehráli nějací nazdárci.
