Co strašlivého se stalo v sanatoriu? Recenze VR hororu The Inpatient

Pacient se ztrátou paměti zavřený ve strašidelném sanatoriu zní jako dobrý námět pro horor odehrávající se ve virtuální realitě. Ale povedl se?

Nemáte tušení, kdo jste, natož jak jste se dostali do nechvalně proslulého sanatoria Blackwood. Jste uvězněni v pokoji připomínajícím spíše celu. Léčba vypadá jako experimenty. A do toho jste si právě otřeli obočí o vnitřek headsetu virtuální reality a zase špatně vidíte.

The Inpatient

The Inpatient je horor z pohledu vlastních očí exkluzivně vytvořený pro PlayStation VR. Stojí za ním vývojáři z Supermassive Games, kteří ho umístili do světa Until Dawn. Ve skutečnosti jde o opravdový prequel této hororové adventury/interaktivního filmu. Odehrává se 60 let před Until Dawn a hráči dostávají možnost doslova na vlastní oči vidět, co se v Blackwoodu stalo. Fandové původní hry se budou při hraní nejspíš tetelit blahem, odkazů na ni je v The Inpatient hned několik. Jelikož už ale ví, co se v sanatoriu stalo, horko těžko je něco překvapí. Hráči Until Dawn neznalí mají zase naopak šanci si užít rozuzlení, avšak vše ostatní pro ně bude neznámé.

Více příběhu, méně hraní

The Inpatient

Na začátku si ze všeho nejdříve vyberete pohlaví, které zároveň ovlivní pohlaví vašeho spolubydlícího pacienta, a barvu kůže. Již po několika okamžicích „hraní“ vám bude jasné, že zase tak moc hrát nebudete. Po vzoru Until Dawn jde o další interaktivní film. Jediný rozdíl je ten, že na dění nahlížíte z pohledu první osoby, což vás více vtáhne do děje. 

Zkoumání okolí je věnována jen malá část hry. Interakce s předměty je sice klíčová, ale hra vás k nim až na vzácné výjimky v případě vzpomínek (viz. rámeček) sama navede. Navíc ve tmě světélkují. Většinou se jen tak procházíte, a to vzhledem k možnostem pohybu značně pomalu. Pokud chcete ve virtuální realitě opravdu hrát, The Inpatient není nic pro vás. Toto je procházečka pro ty, kteří si chtějí užít příběh. Vývoj dialogů i samotného děje ovlivníte rozhodováním při odpovědích i tím, jak rychle stihnete reagovat v určitých situacích.

The Inpatient

O slovo se hlásí efekt motýlích křídel. Podle této myšlenky každé rozhodnutí i reakce, byť zdánlivě naprosto minimální, může zcela ovlivnit budoucnost celé Země. V herním světě nejde o nic nového, jelikož tento systém představil právě Until Dawn. I v The Inpatient funguje, což můžeme potvrdit. Na vašich rozhodnutích záleží. Ovlivní samotný konec i to, kdo přežije. A to je zhruba tak vše.

Flashbacky

Během hraní budete narážet na předměty, po jejichž nalezení se vám v hlavě rozsvítí. Alespoň na chvíli. Flashbacky vám nastíní, co jste v sanatoriu dělali a posunují tak příběh kupředu. Naleznout jich ve hře můžete celkem 21.

Pokud si myslíte, že rozličné odpovědi nebo jiné odbočky v halucinacích pozmění hraní nějak více, tak bohužel. Ať se rozhodnete jakkoliv, hra bude z 90-95 % stejná. A to je zklamání. Stejně tak je zklamáním životnost. Za hodinu a půl je po všem. Vzhledem k rozličným koncům odhadujeme, že hráči si The Inpatient dají ještě jednou. Pak hru nečeká nic jiného než zapomnění. Není sice špatná, ale postrádá cokoliv hlubšího, co by z ní dělalo něco výjimečného.

Horor, který dokáže napoprvé vyděsit

The Inpatient

Přitom jako horor si nestojí špatně. Má obstojnou atmosféru, dokáže vyvolávat znepokojení, a když dojde na lekačky, dokáže i vyděsit. Myslíme tím tedy lekačky při prvním hraní. Při druhém vás vyděsí tak maximálně to, že je skoro vše identické jako předtím, i když se rozhodujete naprosto odlišně než minule. Největší zásluhu na atmosféře a vyděšení hráče má zvuk. Hrát se sluchátky na uších je naprostá povinnost. Bez nich přijdete bez legrace o polovinu zážitku.

Grafika neohromí. Ve skutečnosti spíše znechutí. Jsme si vědomi omezení PSVR, ale stejně je ošklivá. Resident Evil 7: Biohazard vypadá viditelně lépe a samozřejmě se i lépe hraje. Fňukáme nad tím pokaždé, ale když na této situaci ani The Inpatient nic nemění, povzdechneme si i nyní. Sedmý Resi je stále jediná pořádná hra na PSVR, která opravdu stojí za to.

Svět Until Dawn

S The Inpacient se svět herní série Until Dawn rozrostl o další díl. Celkově jsme si mohli zahrát už tři tituly. Tím posledním, který jsme v recenzi nezmínili, je Until Dawn: Rush of Blood. Je to kolejová střílečka ze staré školy pro PSVR, která využívá reálie původní hry. Jde o nekomplikovanou zábavu, která díky správně načasovaným lekačkám a pochmurnému prostředí dokáže pořádně vystrašit. Jde o krátkou záležitost, ale pořád je skoro dvakrát tak dlouhá jako The Inpatient a navíc stojí o polovinu méně. Rozhodně je to také větší zábava.

Until Dawn: Rush Of Blood

Žádnou nauzeu, motání hlavy ani nevolnost jsme při hraní nepociťovali. Ostatně to má tak pozvolný spád, že to nehrozí. Pohyb je neskutečně toporný. Možná je to tím, že vás v sanatoriu naládovali sedativy. Ovládat hru můžete DualShockem 4 i dvojicí Move ovladačů. Obě dvě možnosti zahrnují pohybové ovládání a obě jsou docela krkolomné. S Move nám to ale přece jenom šlo o něco lépe. Otáčení je však peklo tak jako tak. Jediné věci, které si na ovládání opravdu ceníme, je možnost odpovídat na otázky skutečnými větami. Hra váš hlas rozezná dobře a podle toho i reaguje.

The Inpatient není ničím větším než hororovou jednohubkou. Jde o tak krátkou hru, že i dvojí dohrání sfouknete za jedno odpoledne. Pak už nevidíme důvod, proč hru znovu spouštět. Je to smutné, ale je to tak.

Hru poskytla zdarma k recenzi společnost Sony.