I Kadeřábek, který spolehlivými výkony zaujal slavný Juventus Turín, má pro svého kouče jen pozitivní slova: „Jeden z nejlepších trenérů, jakého jsem kdy měl. Ať už tím, že je nám blízký věkově, protože je mu teprve třicet, nebo tím, jak se k nám chová.“
V čem je Nagelsmann unikátní? Kromě toho, že je nejmladším trenérem v historii německé ligy?
Dokáže se do nás vcítit. Nebere nás před domácími zápasy na hotely, protože ví, že je pro nás lepší být s rodinou. Nemívá dlouhá videa, přesto nás dokáže na zápas připravit tak, jak mě osobně ještě nikdo připravit nedokázal. Každý ví, co má dělat, kam si naběhnout, kde stát při standardkách.
Neměl problém si kvůli věku získat respekt?
Když přišel, trochu jsem se obával. Ale přišlo to automaticky. Dokáže najít rovnováhu mezi vtípky a chvílí, kdy je potřeba se koncentrovat. Trénink se jede bez srandiček.
O trénincích se říkalo, že bývají náročné na přemýšlení. Platí to pořád?
Zkouškou pro hlavu byly hlavně na začátku, když Nagelsmann přišel. Jak se cvičení opakují, člověk už ví: tohle bude podobné jako minule. I když někdy sami Němci nechápou, co máme vlastně dělat. Tady máme dva doteky, támhle tři, tady pět, tady hraješ se žlutým, jinde s modrým. Než se do toho člověk dostane, nebývá to lehké. Ale jeho tréninky všechny ohromně baví.
Vzpomínám si, že s vámi trenér rozebíral vaši slabší produktivitu. Asi je to pořád téma, viďte?
Ano, pořád to řešíme. Že bych měl mít víc asistencí, že bych měl občas dát gól. Ale on ví, že nejsem Ronaldo ani Messi, že jsem pro tým užitečný v jiných situacích. Mám fotbal založený na pracovitosti, každý zápas odjezdím. Trenér ví, že jsou potřeba i hráči jako já, kteří na hřišti nechají všechno. Takhle jsme se o tom mezi čtyřma očima bavili.
Nagelsmann překvapil, když po záchraně vyhlásil cíl skončit do šestého místa - a Hoffenheim skončil čtvrtý. Jak to máte letos?
Pohárové příčky. A chtěli jsme postoupit ze skupiny v Evropské lize. Když si vybavím ty zápasy: Braga, Ludogorec, Basaksehir... Měli jsme všechny vyhrát! Nezvládli jsme to, zato máme novou zkušenost.
V lize jste sedmí, na třetí místo ztrácíte jen dva body. Jak náročné je držet se tak vysoko?
Pro mě je to něco úplně nového. Vždyť první sezonu jsme se horko těžko udrželi. Hrát v tak náročné soutěži o přední příčky, navíc s klubem, od kterého to nikdo nečeká, je strašně pozitivní.
Je psychicky výhodnější, že se od Hoffenheimu tolik neočekává?
Jsme na vesnici. Když to srovnám s Brémami, Hamburkem... Tam je obrovský tlak. Když velká města prohrají 0:3, hned se to řeší. My dostali tři nula v Hamburku a všem je to v uvozovkách celkem jedno. Absolutně nikdo to nerozebíral. Na hráče se nevyvíjí velký tlak.
Na začátku sezony zavedli v bundeslize video. I v Česku už mělo premiéru. Jak to vnímáte?
Viděl jsem rozhovor s Ondrou Zahustelem po zápase Sparty s Mladou Boleslaví, jak si to kluci pochvalují. Ale věřte mi, že si to budou chválit jen do chvíle, než třeba zaviní penaltu, sudí ji nejdřív nepískne a za minutu verdikt obrátí. Pak se to Ondrovi líbit nebude. Video má dvě strany mince a osobně jsem proti. Zápas to zastaví, vypadnete z tempa. Ale nikomu neberu názor, že je video prospěšné.
Spartu pořád sledujete, co říkáte na její podzim hrůzy?
Moc jsem projektu zahraničního kouče nevěřil. Slyšel jsem, jak si Stramaccioni v Panathinaikosu taky přivedl hromadu hráčů a doteď nevědí, co s nimi. Bojím se, že ve Spartě to bude stejné. Dovnitř ovšem nevidím, v kontaktu jsem už jen s Davidem Lafatou, navíc jen minimálně. Všichni říkají, že to chce čas, ale ten ve Spartě prostě není. Není vidět herní posun. Občas zvládli nějaký zápas, ale to jsou takové střípky. Je mi z toho smutno.
Zaujala vás nějaká posila?
Ze začátku se mi líbil Plavšič. Šikovný, rychlý. Pak několik měsíců seděl. Dobrý byl gólman Dúbravka, ale jinak mě nikdo moc neoslovil.
Byl jste zvyklý na Prahu, jak se vám žije tady?
Spokojeně. Bydlíme v rodinném domku v Sinsheimu, kde žije pětatřicet tisíc lidí. Pět minut jedu na stadion, deset minut do tréninkového centra. Na vesnici není žádný tlak, nikdo nás tu moc nepoznává. Lepší než bydlet ve větším městě. Praha mi nicméně chybí, určitě se jednou vrátím.
Slyšel jsem vás hovořit německy, už se domluvíte bez potíží?
Učil jsem se od chvíle, co jsem věděl, že do Hoffenheimu přestoupím. Takže jsem měl půl roku náskok. Během první sezony jsem všemu rozuměl a teď už všechno řeknu. Občas sice udělám chybu, ale to se v němčině ztratí.
A není čas začít s italštinou? Vaše jméno se spojuje s Juventusem.
To komentovat nemůžu. Jsem hráčem Hoffenheimu a neřeším, co bude v zimě nebo v létě.
