Kdyby se dala měřit netrpělivost, jeho hodnoty by se blížily maximu.
„No tak, Eusebio, nech mě startovat na klasice Milán-Turín,“ přemlouval Alejandro Valverde v polovině září svého šéfa v týmu Eusebia Unzueho.
Ten ale řekl razantní ne.
Na návrat po těžkém zranění bylo příliš brzo.
„Ale když já se cítím tak dobře,“ trucoval Valverde. „Týdně odjedu 700 kilometrů a v mé tréninkové skupině, kde jsou lidé, kteří mě znají odmala, tvrdí, že jsem stejně silný jako kdysi. Proto jsem tak netrpělivý, chci to dokázat v závodě.“
Tu šanci už letos nedostal. Bylo by zbytečné uspíšit návrat po takovém zranění, které ve svém věku utrpěl při letošní Tour.
Vždyť se drahnou dobu dokonce hovořilo i o předčasném a neslavném konci kariéry.
Konec sezony si přivolal
Letos na jaře byl takřka neporazitelný, připomínal sebe sama v žákovských letech, kdy si poté, co dva roky neprohrál jediný závod, vysloužil přezdívku El Imbatido - tedy Neporazitelný.
Alejandro Valverde slaví pátý triumf v závodu Valonský šíp.
Vládl etapovým kláním Kolem Andalusie, Katalánska i Baskicka. Vyhrál i klasiky Valonský šíp a Lutych-Bastogne-Lutych a usadil se na druhé příčce série World Tour. To vše v 37 letech!
I proto od své stáje dostal nabídku smlouvy do konce své kariéry.
Tak moc si ho v Movistaru váží.
„I kdybych už teď ukončil sezonu a odjel na prázdniny, bude to můj nejlepší rok,“ řekl na dubnovém Lutychu po čtvrtém triumfu v nejstarší z klasik.
Jako kdyby si tím svůj předčasný konec sezony přivolal.
Bylo to v sobotu 1. července v německém Düsseldorfu propršené odpoledne, individuální časovkou tam tehdy začal letošní ročník Tour. Valverde zrovna přejel most přes Rýn a vřítil se do levotočivé zatáčky, ve které už předtím mnoho cyklistů skončilo na zemi.
Ani on nebyl výjimkou.
Spadl na bok a nohama vjel do kovové bariéry. Ten náraz byl tak prudký, že zůstal schoulený na asfaltu a trpěl.
Pád Alejandra Valverdeho během mokré časovky na Tour de France.
„Koleno se mi rozřízlo jak meloun. Viděl jsem až na kost,“ vracel se pak Valverde k děsivému momentu. „Tehdy jsem si pomyslel: Můžu zapomenout na to, že bych ještě někdy závodil na kole.“
Těch patnáct minut, které ležel na silnici a čekal na sanitku, pro něj bylo nejhorších v kariéře. V nemocnici poté lékaři pomocí rentgenu odhalili zlomeninu čéšky a kotníku. Španěl se podrobil tříhodinovému zákroku a zatímco se kolos Tour přesouval do Belgie, on zůstával v Düsseldorfu.
„Operace dopadla dobře. Díky všem, kteří byli se mnou,“ psal ze svého lůžka v Univerzitní nemocnici.
To poprvé zadoufal, že jeho kariéra ještě není u konce.
Šlapal i s dlahou na noze
O týden později už při první tiskové konferenci všechny dohady o možném konci utnul. „Neblázněte, takhle určitě končit nehodlám. Budu zase vítězit“ usmíval se.
Jedinou památkou na jeho letní pád jsou nyní čtyři šrouby v noze, které nemá v plánu vytáhnout. A ve věku, kdy většina cyklistů buď už je, nebo se chystá do sportovního důchodu, on opět plánuje, jak všechny porazit.
„Všichni víme, co se mi stalo. Ale já se necítím unavený, a to ani psychicky, ani fyzicky. Necítím se na 37, ale tak o 10 let mladší,“ přesvědčuje.
Už jeho návrat k tréninku byl pozoruhodný.
Znovu se projevila jeho dychtivost a láska ke kolu. Na to sedl ještě v době, kdy měl na noze sádru a nemohl tak obout cyklistickou tretru. „Měl jsem dlahu, se kterou jsem šlapal. Pak to pokračovalo krůček po krůčku, noha se mi pomalu léčila,“ popisoval.
Gracias a Bicicletas Borrascas, Distribuciones Comet y @Elite_cycling por este rodillo Drivo que me ha permitido trabajar estas semanas https://t.co/Qn8nT5dHjK
Přesto ještě před měsícem a půl pochyboval, jestli bude stejně silný jako v minulosti. Pocity na kole ale byly s každou vyjížďkou lepší a lepší.
„A teď mám v nohách 6 tisíc kilometrů v tréninku, dost si na kole dávám a druhý den se stejně cítím dobře. Kdybych teď začal závodit, cítím, že bych byl blízko tomu, abych bojoval o vítězství,“ tvrdí.
Strašit soupeře ale ještě minimálně dva měsíce nebude, místo toho si na pár dní odpočine, než začne budovat formu pro příští sezonu.
Cílem i mistrovství světa
Jestli začne závodit v lednu, únoru, nebo v březnu? To zatím netuší. Netrpělivý cyklista jako on to ale s návratem nebude dlouho protahovat.
„Možná to zkusím už v Austrálii,“ culí se při zmínce o lednovém závodu Tour Down Under.
Pak by chtěl objet podobný program jako v minulých letech - tedy Kolem Andalusie, kde drží rekord v počtu prvenství, závody v Murcii, Kolem Katalánska, Baskicka a nakonec ardenské klasiky, které budou tradičně jedním z Valverdeho cílů.
„Je to náročné, ale rád bych popáté vyhrál Lutych-Bastogne-Lutych, víc než poprvé Amstel Gold Race,“ prozradil novinářům v Pamploně. „To bych pak měl totiž stejně výher jako legendární Eddy Merckx.“
Už nyní je cyklista Movistaru rekordman v počtu triumfů na Valonském šípu, druhém z ardenských klasik, který ovládl pětkrát. „A když vyhraju pošesté, bude to ještě lepší,“ říká odhodlaně.
Primera toma de contacto antes de una temporada que espero con muchas ganas . Súper contento con el bloque de @Movistar_Team https://t.co/E5gpiF8sp8
Následně se bude muset rozhodnout, jestli dá přednost Giru nebo Tour, kde by spolu s Nairem Quintanou a Mikelem Landou vytvořil velesilné trio. „Můžu jet Giro-Tour, Tour-Vueltu nebo Giro-Vueltu. Vlastně mi na tom nezáleží, ale přiznávám, že trať Tour se mi hodně líbí. A s Nairem a Mikelem by to byla zábava.“
Závěr sezony bude pro Valverdeho ve znamení mistrovství světa, které se v Innsbrucku pojede na kopcovité trati. A je to také závod, kde drží další z mnoha rekordů - šestkrát stál na pódiu, nikdy nevyhrál.
Proto sám ví: „Těch příležitostí už moc mít nebudu.“
