Na tribuně, odkud pořádně ani neviděl, s nimi na dálku oslavoval trenér Josef Váňa starší. Raději se ještě na obrazovce ujistil, že opravdu zvítězili, že skutečně na posledních metrech udolali francouzského zástupce Urgent de Gregaine, který tak dlouho pole vodil.
„Bylo to naše znovuzrození,“ nadšeně líčil Váňa.
Už zkraje týdne v rozhovoru pro iDNES.cz ujišťoval, že právě No Time To Lose se z jeho čtyř koňů jeví pro Velkou nejlépe. „A teď jsem rád, že na ty koně pořád mám oko,“ povídal za cílem.
127. Velká pardubická |
Duo No Time To Lose – Kratochvíl si doslova vypiplal.
Koně, jehož majitelem je Michal Gančarčík, kupoval jakožto tříletého v Anglii a už tehdy věštil: „Jednou mi vyhraje Velkou pardubickou.“ Postupně jej zbavil skokanské neobratnosti, loni už No Time To Lose vyhrál Cenu Vltavy a letos jej trenér poprvé poslal do Velké.
Také Jan Kratochvíl přišel do Váňových stájí před pěti lety, coby mladík, jenž předtím neokusil žádné dostihy, ale jen parkúry a soutěže military. Od Váni se učil všechny fígle pro překážkové dostihy.
„Honzík má smůlu, že nejezdil roviny a neumí finiš tak jako Pepa Bartoš nebo náš mladý,“ říkal velezkušený trenér. „Zato umí závodit hlavou. Kolikrát, když ho sleduju, pomyslím si: Jako bych na tom koni seděl já sám. Dokáže mu rozvrhnout síly i taktiku.“
Přesně to v neděli udělal.
Bylo to vítězství hlavy v den, kdy největší favorité mizeli ze scény.
Žokej Jan Kratochvíl (druhý zleva) slaví triumf na 127. Velké pardubické, druhý zprava je trenér Josef Váňa.
Nebyl čas ztrácet čas
Vyčerpaný obhájce titulu Charme Look byl žokejem Stromským zadržen. Největší francouzské eso Virtus d’Estruval dokonce ani nevyběhl, když zraněná záda vyřadila ze hry jeho žokeje Faltejska.
Jiný francouzský kůň Urgent de Gregaine se naopak dlouho zdál být v dostihu neporazitelným, zatímco Kratochvíl si po Havlově skoku, 27. z 31 překážce, pesimisticky říkal: Sakra, já budu bojovat o nějaké čtvrté páté místo.
Už druhé brýle, celé zablácené, v tu chvíli odhodil. Dál se musel spolehnout na vlastní oči – a na to, že koni pošetřil do finiše dost sil.
Nikdy předtím No Time To Lose tak dlouhý dostih neběžel.
Ani nezávodil na tak extrémním terénu.
Dokáže to?
Jeho fanynky vyvěsily transparent, na němž k hnědákovu anglickému jménu česky připsaly: „Není čas ztrácet čas.“
A skutečně, finiš měl ohromující. Francouz uvadal, No Time To Lose letěl. Když prolétl první cílem, Kratochvíl poslal gestem poděkování i do nebe, svému dědečkovi, který před pěti lety zemřel. „Kdysi mi řekl, že Velkou vyhraju. Chtěl jsem mu poděkovat, že mi takhle věřil.“
K dekorování nejlepších poté jako jediný z jezdců nakráčel v neustávajícím dešti v čistém, vyžehleném dresu. V tom, který si měl původně obléci už do dostihu, jenže z pověrčivosti to neudělal.
Trenér Josef Váňa vyslal do 127. Velké pardubické čtyři koně.
„Pan majitel ho nechal ušít speciálně pro Pardubickou, jenže já neměním, co je vyzkoušené,“ vysvětloval Kratochvíl. „Proto jsem si radši vzal do dostihu starý, i když roztržený v podpaží. Za cílem jsem vypadal jako koule bahna, ale na vyhlášení jsem měl aspoň čistý.“
Váňa: Za rok to na něm zkusím
Zapomenuto bylo rázem, že letos dvakrát po pádech přerušil sezonu, kvůli popraskaným hrudním obratlům a prasklině na kyčelní jamce.
Platilo pouze tady a teď.
Už loni ovládl největší italský překážkový dostih Gran Premio. „Ale vyhrát v Pardubicích je největším snem každého českého žokeje,“ ujišťoval.
Váňovi tím dopřál i rekordní trenérský titul. „Radši bych byl, kdybych měl těch deset titulů jako žokej, že jo,“ usmál se 64letý matador.
Svoji vlastní kariéru žokeje však stále oficiálně neuzavřel.
„Tak holt Honzík bude příští rok jezdit jiného koně a já to zkusím na No Time To Lose,“ vtipkoval Váňa.
