S vaším druhým mužem Radkem Johnem jste byli jedním z prvních párů v tehdejším Československu, kdy na mateřské dovolené zůstal muž...
Ano, to je pravda. Půl roku. Pak jsme zjistili, že věk od půlroku do roku je zrovna to nejhorší období, kdy se dítě začíná hýbat, plazit, lézt po čtyřech, takže se u toho asi moc psát nedá, a vyřešili jsme to hlídací tetou.
Narazila jste tehdy na nějaké negativní reakce, odsudky, že nejste ta správná matka, když jste na mateřské nechala manžela?
Byl rok 1987 a nezvyklé to bylo hlavně pro úřady. Ty se k tomu stavěly tak, že to vlastně není možné. A já, protože jsem velmi svobodomyslný člověk, jsem nedokázala pochopit, proč by to nešlo. Nakonec nám udělili nějakou výjimku. Navíc jsem dítě neopouštěla na celé dny, odešla jsem třeba na tři hodiny na zkoušku do divadla nebo večer na představení. Dneska to není nic výjimečného, některé herečky se vracejí do práce třeba dva tři měsíce po porodu. Ale řeknu vám, já obecně moc nedám na nějaké řeči nebo soudy, co si o mně kdo myslí nebo říká. Nikdy se nebudu chovat jinak, než chci já, jenom proto, abych se někomu zalíbila.
Jak to má vaše dcera, která vystudovala hispanistiku, chce se do práce vrátit brzy?
Bára před mateřskou učila španělštinu na jazykové škole a na obchodní akademii. Zatím to asi neřeší a já ji v tom rozhodně nebudu nijak ovlivňovat. Ale myslím si, že si mateřství spíš užije. Tyhle věci záleží na konkrétní profesi, jestli je pro vás přínos vrátit se dřív, nebo ne. Jestli máte taky třeba finanční nebo vnitřní motivaci, je to individuální.
Jakým směrem se ubírá vás syn?
V jeho případě nepadlo jablko od stromu úplně daleko. Před pár týdny složil bakalářské státnice na DAMU, obor produkce a řízení divadel. Myslím, že je to pro něj ideální obor a vybral si ho sám. Petr je velmi organizačně schopný, což má možná taky trošku po mně (smích). Měla jsem z toho obrovskou radost.
Celý velký rozhovor s herečkou najdete v týdeníku Téma.
23. května 2014 |
