Lidé měli ojedinělou šanci podívat se do útrob přeloučské vodní elektrárny.

Lidé měli ojedinělou šanci podívat se do útrob přeloučské vodní elektrárny. | foto: Michal Klíma, MAFRA

Přeloučská elektrárna střeží v Labi nacistické válečné tajemství

  • 4
Pod hladinou řeky Labe u přeloučské vodní elektrárny spí temná válečná minulost. Elektrárna ale stále také vyrábí proud pomocí původních Francisových turbín, které vyrobila pardubická firma Prokop.

Lidé měli ojedinělou možnost podívat se dovnitř Vodní elektrárny v Přelouči. Ta je průtoková a takřka nepřetržitě vyrábí elektrický proud pro Přelouč a okolí. Střeží však také válečné tajemství. Pod mostním obloukem leží na dně čtyřmetrová hromada zbraní.

„Když se tam potápěči ponořili, vytáhli německý granát. A prý je tam ještě něco, co se podobá pancerfaustu, na to ale raději nesahali,“ říká pracovník a průvodce přeloučskou vodní elektrárnou Josef Moravec.

Němci se po skončení druhé světové války zbavovali všeho, co nepotřebovali. Jak ale dodává, elektrárně potopená válečná minulost nevadí, a tak ji nejspíš bude majestátně střežit další roky.

Z historie

Elektrárna byla postavena v letech 1924–1928 a byla osazena čtyřmi Francisovými turbínami, které vyrobila známá pardubická firma Prokop a synové. Byla odlévána v zemní formě z jednoho kusu ocelolitiny. Jedna měla průměr 3,60 metrů a vážila 10,5 tuny. Pro pardubickou firmu Josefa Prokopa a syny to byla prestižní zakázka a zároveň výzva zařadit se mezi velké turbinářské firmy.

Návštěvníkům se v místě před elektrárnou nabízí unikátní podívaná na technickou památku na Labi. „Vidíte pod most. Ten nádherný pohled na plavební komoru, nátok, pohyb Labe,“ říká jeden z návštěvníků Pavel Šípek.

Poklidná hladina řeky nyní přináší na česle tuny listí. Čisticí stroj má v těchto dnech práce víc než kdy jindy. Podle zákona je totiž majitel a provozovatel vodního díla povinen vytáhnout a ekologicky zlikvidovat cokoli , co ulpí na vodním díle.

Ostatně letos dostal čisticí stroj zabrat. „Největší letošní problém byly naplaveniny. Dva roky velká voda nebyla a letos v březnu přišla, takže k nám spláchla všechno možné. Deset dní jsme čistili. Byly to dva kontejnery odpadu denně, předtím to bylo 10 kontejnerů za rok. Za týden jsme jich nahrabali 12. Byli jsme tady nepřetržitě a pořád jsme vytahovali větve a listí, aby se elektrárna udržovala aspoň v malém provozu,“ řekl Moravec.

Jednou za rok vyzvedne turbínu jeřáb

Uvnitř budovy leží mohutné zelenohnědé soustrojí. Má 34 metrů na délku, devět metrů na šířku. Pod ním se nachází ještě jedno patro, kde jsou ukryty turbíny. Proto je budova vysoká, aby turbínu mohl kdykoli vytáhnout natrvalo umístěný jeřáb. To se děje z preventivních důvodů minimálně jednou ročně.

Soustrojí bylo modernizováno v roce 2004 pouze částečně. Brzdy už netvoří dubové špalky, ale kotouče, které jsou účinnější a spolehlivější. Dvě soustrojí byla vyměněna, tam už Francisovu turbínu nahradila Kaplanova.

Výprava klesá dál do nitra elektrárny. Dostává se na úroveň řeky Labe. Hluk sílí a průvodce musí zvýšit hlas. „Dnes nejedou všechny čtyři turbíny. To byste mě neslyšeli. Když se roztočí všechny, drnčí tabulky v oknech, a když jedeme na plný výkon, tak se houpe i voda v záchodě,“ popisuje Moravec.

„Za jak dlouho elektrárnu odpojíte z provozu?“ snaží se někdo svým dotazem překřičet rachot. „Od povelu stop se začne snižovat výkon, generátor se odpojí, pak se začne zavírat rozváděcí kolo, přestane proudit voda na turbínu, soustrojí klesnou otáčky a brzdí do zastavení.“

Výroba elektřiny je závislá na průtoku vody. Když je málo vody, stačí čtyři kubíky. Pak jede pouze jedno soustrojí a začne klesat voda před elektrárnou. Kdyby se však snížila hladina vody o dvacet centimetrů, turbína začne přisávat vzduch, chod turbíny přestane být plynulý, začne pulzovat a ochrana ji odstaví. „To se tady ještě nestalo, ani v těch suchých letech. Ale běžně jsme loni i předloni jeli skoro 3 týdny na 4 – 5 kubíků,“ vypráví Moravec.

Ani příliš velký průtok není pro elektrárnu žádoucí. Ta zvládne pobrat maximálně 84 kubíků vody. Jakmile teče víc, začne Povodí Labe sklápět jezy.

„Nahlásíme, že jsme plní, a nám začne klesat spád vody, tedy rozdíl mezi horní a dolní hladinou. Čím se snižuje, tím menší kinetickou energii voda má. Když klesne pod dva metry, turbíny se samy odstaví. Pak koukáme z elektrárny, jak se kolem žene 300 kubíků vody, a my stojíme. V elektrárně je ticho jako v kostele, uklízí se. Spousta lidí si myslí, povodně, namastíte si kapsu. Není tomu tak,“ vysvětluje.

Všechna soustrojí jedou od konce prosince, do března, dubna. Když je tání nebo po Vánocích, je větší voda. Když se objeví závada, systém ji vyhodnotí a pracovníkům přijde SMS. „Kdo má pohotovost, musí to jet řešit,“ řekl průvodce.