Je také hlavním autorem putovní výstavy Magický Himálaj, která až do konce září baví návštěvníky brněnského Technického muzea.
Proč vás fascinuje právě Himálaj?
Odjakživa jsem měl dvě velké lásky – hory a lidské kmeny. Kombinace neobyčejných lidí v zajímavých horách je pro mě tedy ideální. A právě v Himálaji stále nalézám lokality, které tato dvě kritéria splňují. Jako třeba Sedm sester, což je soustátí sedmi území na severovýchodě Indie, kde žijí vyhlášení lovci lebek.
Takže to je zkrátka vaše srdeční záležitost?
Dlouhá léta u mě vedla Nová Guinea, kde se mi poštěstilo dostat se mezi unikátní kmeny nemající potuchy o naší civilizaci, na jedinečné ledovce a nejvyšší vrcholy této ostrovní země australského kontinentu. Podnikal jsem i výpravy do milované Afriky, konkrétně Konga a Etiopie, kde se nachází nejvyšší koncentrace etnik na světě. Putování skrz takové země je nezapomenutelné. V poslední době jsem si ale oblíbil právě Himálaj a jeho země Nepál, Bhútán, Indii a Tibet. Cestovatelské lásky se zkrátka vyvíjejí.
Několikrát jste se potkal i s Jeho Svatostí dalajlámou. Co jste si ze setkání odnesl?
Je pro mě obrovskou personou. Měl jsem tu čest si s ním užít otevření naší výstavy v Asii. Jako nadšené dítě spokojeně zkoumal stavby klášterů a svatyň a osahával sníh ledopádu. Prožili jsme také privátní meditaci pouze ve dvou v naší gompě (tibetský název pro meditační místo – pozn. red.). Následovala příjemná šňůra dalších setkání a audiencí. Navštívil jsem ho v Dharamsale, Delhi, Bodgaje, Ladaku. Naposledy jsme se viděli letos. Vždycky jsem s ním našel téma k hovoru. Je pozitivní a nabitý neskutečnou energií. Jakákoli jeho reakce je příkladem uvolněnosti a opravdového smíchu. Výstavou, již navštívil, jsme ho vrátili zpátky do Tibetu, do jeho domova.
Viděla ji i Jetsun Pema, královna Bhútánu, kam teď často jezdíte. Co vás na této asijské zemičce sevřené v horách přitahuje?
Zažil jsem tam spoustu zajímavých věcí a dostal jsem se na místa, kudy ještě cizinec nikdy neprošel. Pokaždé mě dostává vyrovnanost, skromnost a pohodovost místních lidí. Ukázkou budiž i návštěva u idolu Bhútánců, jejich krále. Zaujala ho má nepálská dřevěná kravata. Hrozně se mu líbila, a tak jsem mu ji na konci návštěvy daroval. Smál se a nevěděl, čím se mi odvděčit. Zeptal se mě, jestli mám pořádnou bhútánskou obuv a jakou mám velikost. Vzápětí se mě ujal královský švec, a než jsme dovečeřeli, obdržel jsem nádherné královské boty. I ty jsou k vidění na výstavě Magický Himálaj v brněnském Technickém muzeu.
Vystudoval jste ekonomii a řízení výroby na Vysokém učení technickém v Brně. Jak se to stane, že se ekonom promění v cestovatele?
Blízko k tomuto oboru nemám. Osypu se, když mám vypsat fakturu. Ta „úchylka“ pro cestování ve mně byla od dětství. Už tehdy na základní škole jsem s kamarády podnikl závod stopem kolem republiky. Kořeny mojí vášně proto hledejme tam. Když jsem byl starší, dostal jsem se na první větší výpravy – Polar 89, půlroční expedice Marco Polo, Hedvábná stezka nebo třeba osmiměsíční cesta tatrovkou napříč Afrikou. Ta je též k vidění na výstavě.
Jaké bylo vaše nejsilnější setkání s členem kmene?
Při návštěvě domorodců mezi horami či uprostřed pralesa se pohybujete mezi dvěma extrémy. Jednou mi domorodec málem doslova vrazil kudlu do zad. A o pár dnů později jiný divoch nasadil vlastní život, aby zachránil ten můj. Je to neuvěřitelná škála pocitů, kdy vás někdo chce zabít a zároveň pro vás obětuje svou holou existenci. Každé takové setkání je neopakovatelné. Nová Guinea mi v tomto ohledu splnila ty největší sny. Dostal jsem se tam k těm nejzapadlejším kmenům nemajícím jedinou potuchu o okolním světě. Uprostřed panenské a nedotčené přírody na místech, která ani američtí piloti na přelomu milénia neměli zakreslená v mapách, jsme stáli proti sobě a zírali na sebe. Vzduch překypoval emocemi.
Zírali jste jeden na druhého. Jak v takových situacích funguje komunikace?
Kolísáte na hranici radosti a obav. Nikdy nevíte, kam se to může zhoupnout. Ať už jsem v jakékoli oblasti, snažím se pochytit alespoň základní výrazy jako prosím a děkuji. Myslím si, že každý návštěvník přicházející do cizí krajiny by měl tato klíčová slova nasát a používat. Místní to potěší. A když ani to ne, úsměv na tváři vždy poslouží jako komunikační prostředek spolehlivě. Rozumí mu všude na světě. Otvírá cestovateli brány k člověku.
Míst odříznutých od naší civilizace je spousta. Není špatně, že vy jako cestovatelé do nich pronikáte a jejich klid a uzavřenost narušujete?
Těžko soudit. Myslím si, že všechno má svoje pro a proti. Vím jen, že reakce a nadšení ze setkání sdílely vždycky obě strany. Smích, který jsme si s domorodci kdekoli na planetě vyměnili, mi zní v uších napořád. Počítám, že naše přítomnost příslušníkům kmene nevadí. Pokaždé jsme se nakonec sblížili.
Několik expedicí jste podnikl také s kontroverzním pražským exprimátorem Pavlem Bémem. Trvá vaše přátelství i nadále?
Řeknu to jednoduše. Pokud by se mi nedej bože něco v horách stalo a musel by mě někdo zachránit, vybral bych si Pavla. Zaprvé má špičkové horolezecké zkušenosti a zadruhé je to akční chlap, který má „tah na branku“. Za ta léta jsem s ním prožil desítky noclehů ve stanu a procestovali jsme společně svět od Mount Everestu po Antarktidu. Na horách je to fakt perfektní kluk. Naposledy jsme spolu lezli na jihoamerický Huascarán. Tam se dlouhá léta nikdo z Čechů nedostal. Nám se to podařilo.
Bylo vám někdy na cestách do pláče?
Když jsem v roce 1994 na Kilimandžáru přišel o dva kolegy z expedice. Zřítilo se rogalo, v němž jsem měl letět já. Řízením osudu se v něm nakonec objevil můj kolega lékař a já jsem přežil. On spolu s pilotem to štěstí neměl a oba zahynuli. Tehdy mi bylo hodně úzko a nerad na to vzpomínám.
Kam se zrovna teď chystáte?
Celý život žiju současností a nemám potřebu nějakého dlouhodobého plánování. Když se svět bude kutálet dál tak jako doposud, tak je to pro mě správně. Časově vzdálené cestovatelské plány nedělám. Můžu tedy jen prozradit, že v těchto dnech odlétám do Afghánistánu, Kyrgyzstánu a Tadžikistánu. V zimě budu běžkovat v Grónsku. A příští rok se chystám do Tichomoří, konkrétně na Bismarckovy ostrovy, Marshallovy ostrovy a Vanuatu. Navštívím také Japonsko, Koreu nebo Tchaj-wan. Do Antarktidy se jednou rád vrátím kvůli výstupu na magický Erebus, který z ledového sevření ční do výše 3 794 metrů. Žhavá láva v nekonečné zmrzlé pustině je nyní moje výzva.
