Nedávno došlo k historicky prvnímu setkání V4 s Izraelem. Považujete to za začátek nové regionální spolupráce s Izraelem?
V4 je dobrá platforma pro výměnu informací, názorů a postojů. Užší a konkrétní spolupráce je však vždy realizována na bilaterálním základě. Jen velmi ojediněle totiž dojde ke shodě všech čtyř zemí najednou. Obýváme podobný prostor a máme částečně společnou historii. Každá z našich zemí však leží trošku jinde a má částečně jiné sousedy a zkušenosti, jinou ekonomiku, zemědělství, energetiku... jinou armádu, policii a zpravodajské služby. I jinou politickou reprezentaci.
Tomáš Pojar Od devadesátých let působil jako ředitel nevládní humanitární organizace Člověk v tísni. Od roku 2005 zastával funkci 1. náměstka ministra zahraničních věcí ČR a poté byl velvyslancem ČR v Izraeli. Nyní je prorektorem soukromé vysoké školy CEVRO Institut a věnuje se bezpečnostní problematice. |
Považujete tedy „mini summit“ V4 + Izrael spíše jako politické gesto, než začátek nové linie spolupráce?
Nedávné setkání premiérů V4 v Maďarsku s jejich izraelským protějškem Benjaminem Netanjahuem je třeba vnímat obdobně střízlivě. Je samozřejmě dobře, že k setkání došlo a že všichni zúčastnění vyslali pozitivní signály ohledně budoucí vzájemné spolupráce. Včetně společného postupu při obraně proti terorismu nebo spolupráce na poli vědy a výzkumu i v rámci širších zahraničně-politických otázek.
V čem se může ČR inspirovat Izraelem?
Izrael žije po desetiletí ve specifické situaci. Jedná se o bohatou, demokratickou a relativně malou zemi, která neustále čelí válkám a teroristickým útokům. Jde o zemi, která musí nepřetržitě inovovat - aby se ubránila a aby přežila. Izraelské zkušenosti na poli obrany, bezpečnosti a inovací jsou proto zcela ojedinělé. Tel Aviv má rozhodně co nabízet a my bychom neměli váhat se lecčemu přiučit. Izraelská zkušenost je ve svých detailech samozřejmě nepřenositelná a izraelská řešení nekopírovatelné. Pro každou demokratickou zemi je Izrael nicméně velmi inspirativní.
Blízkovýchodní otázka často rozděluje i spojence v EU/NATO. Jak je Izrael vnímán v EU, respektive ve V4?
O tom, že mají země střední Evropy větší pochopení pro izraelskou situaci a politiku, než je převažující většinové mínění uvnitř evropsko-unijních zahraničněpolitických kruhů, nemůže být pochyb. Je to pak ale pouze Česká republika, kdo při klíčových hlasováních postupuje tak, jak deklaruje při podobných setkáních.
Spolupráce vs. konkurence„Spolupráce se (...) bude odehrávat buď v rámci mechanismů spolupráce EU a Izrael nebo na bilaterální rovině (...). Rámec spolupráce (...) nebude V4 a Izrael. Budeme si navzájem spíše konkurovat.“ |
Slovensko a Maďarsko jdou nakonec s unijní většinou a Polsko se rozhoduje podle momentální situace; méně s Izraelem hlasuje, má ale zároveň například na poli obrany a bezpečnosti více vzájemných projektů. Je to prosté, kdo více do své obrany investuje, více může zároveň v Izraeli poptávat a více může samozřejmě i nabízet – a získat. Přesto je to však nakonec Česká republika, kdo má k Izraeli tradičně nejblíže. Existuje mezi námi proto i nejhlubší míra vzájemné důvěry.
Země V4 by rády viděly užší spolupráci s Izraelem například v oblasti vědy a výzkumu. Může V4 přispět k prosazení takové spolupráce?
Důraz zemí V4 na úzkou spolupráci na poli vědy a výzkumu lze samozřejmě hodnotit jen pozitivně. Tato spolupráce se však nakonec bude opět odehrávat buď v rámci mechanismů spolupráce EU a Izrael, nebo na bilaterální rovině spolupráce jednotlivých institucí, vysokých škol nebo firem. Ano, je dobré na politické rovině deklarovat, že mají Izrael i V4 o podobnou spolupráci zájem.
Je dobré, že si izraelští vědci, instituce a firmy stále častěji všímají potenciálu zemí střední Evropy a nezaměřují se jen na tradiční partnery ze Západu. Rámec spolupráce však nakonec nebude V4 a Izrael. Budeme si navzájem spíše dokonce konkurovat. Taková soutěž, konkurence je ale koneckonců sama o sobě pozitivní. Vyhrává ten, kdo nabídne nejlepší podmínky. Ostatní se musejí více snažit.
Říkáte, že v obchodu a vědě si budou státy V4 spíše konkurovat. Na poli boji proti terorismu je však spolupráce nutná. Můžeme zde očekávat intenzivnější spolupráci?
Na poli boje s terorismem sice nejde o podobnou míru konkurence, ale i tam se klíčová spolupráce odehrává na rovině bilaterální. Pokud jde o sdílení těch skutečně nejcitlivějších informací a technologií či zapojení do těch nejintimnějších cvičení a operací je totiž tím nejzásadnějším faktorem vzájemná důvěra. Jak známo, tu lze rychle pozbýt a těžko nabýt. Je iluzí si myslet, že se ty nejcitlivější informace mohou sdílet na půdě NATO, natožpak Evropské unie.
Důvěra uvnitř osma - nebo devětadvacítky může být z definice vybudována jen do určité úrovně. Skutečnou, neochvějnou důvěru můžete nalézt vždy pouze mezi dvěma. I Visegrádská čtyřka si tedy bude s Izraelem moci vyměňovat jen rámcové poznatky. Skutečná spolupráce bude i zde nakonec záviset na zájmu a nabídce každé jednotlivé země.
Transfer izraelských technologií„Dojde-li konečně k podpisu dohody o nákupu izraelských radarů pro českou armádu, dojde automaticky i k rozšíření prostoru vzájemné bezpečnostní spolupráce – tentokrát i včetně transferu citlivých technologií.“ |
Jaké důležité jsou dnes obchodní vztahy ČR s Izraelem?
Izrael je pro Českou republiku po USA, Číně, Rusku a Turecku pátým nejdůležitějším exportním trhem mimo Evropskou unii. Izraelští turisté u nás utratí každoročně až dvě miliardy korun a izraelská Teva patří mezi největší plátce zdejších daní.
Teva se v Opavě věnuje i výzkumu, brněnské AVG zase v Izraeli zaměstnává desítky IT bezpečnostních vývojářů a o spolupráci s izraelskými partnery se nově zajímá například i Škoda Digilab. Nedaleko od Prahy naopak nedávno vyrostla kybernetická tréninková aréna CyberGym. Pomalu přibývají i přímé izraelské investice do České republiky, byť by jich zajisté mohlo být více.
Projevují se tyto vztahy také do obchodní spolupráce na poli bezpečnosti?
Dojde-li konečně k podpisu dohody o nákupu izraelských radarů pro českou armádu, dojde automaticky i k rozšíření prostoru vzájemné bezpečnostní spolupráce – tentokrát i včetně transferu citlivých technologií. Ve zbrojním průmyslu se ledacos děje již dnes, spolupráci s izraelskými partnery rozvíjí například Meopta, Aero Vodochody, Czechoslovak Group nebo Česká zbrojovka.
Měla by se ČR ve vztazích s Izraelem soustředit spíše na sebe, než na širší spolupráci v rámci V4?
Můžeme doufat, že se česko-izraelské vztahy budou i nadále úzce rozvíjet. Včetně důvěrné a vzájemně obohacující spolupráce na poli obrany a bezpečnosti. Samozřejmě i boje proti nejrůznějším teroristům. Přejme si, aby byly česko-izraelské vztahy co nejužší. Stejně tak si přejme, aby měly podobně úzké vztahy s Tel Avivem i ostatní státy Visegrádské čtyřky. Obojí je v našem zájmu, na obojím můžeme jen získat.
