„Občas máme pocit, že v davu zahlédneme tváře lidí, které jsme potkali v roce 1945. Zejména dámy, které pláčou... Pro nás je to znamení, že nezapomínáte na to, co se stalo, a vážíte si osvobození své země,“ pronesl letos při besedě s veřejností Schindfessel.
Aktivní účastník belgického odboje po osvobození Belgie vstoupil jako dobrovolník do nově vniklého 17. belgického střeleckého praporu. Ten byl spolu s dalšími belgickými prapory připojen k americké armádě, aby jí pomohl při osvobozování okupovaných zemí. José byl s prvními jednotkami, které překročily Rýn u Remagenu.
Podílel se na osvobození koncentračního tábora u Weissenfels a do Plzně přišel 7. května 1945. Tady byl pověřen čištěním a odminováváním osvobozeného území, demobilizován byl jako řadový vojín.
„José je laskavý člověk s neobyčejným smyslem pro humor, který dokáže pochopit snad všechno na světě. Píšu v přítomném čase, protože José patří mezi ty vzácné lidi, kteří nikdy neodejdou, lidi, kteří přestože jsou od vás daleko, jsou určitým způsobem stále přítomni,“ představuje ho Pavla Kocourková, která má program belgických veteránů na starost a pojí ji s nimi silné pouto.
Po válce studoval Schindfessel večerní kurzy psychologie na Lutyšské univerzitě, později také na Univerzitě Paříž VII.
„Stal se uznávaným psychologem, psychoterapeutem a psychoanalytikem,“ říká Kocourková s tím, že Schindfessel působil také jako funkcionář v britské vládě nebo jako učitel na Atheneu Royale v Eupenu.
Byl vášnivý cestovatel a za svůj život projel skoro celý svět. Podnikl několik cest do Afriky, přejel sám Saharu. José Schindfessel, otec tří synů, letos oslavil se svojí druhou ženou Danielle Schindfessel 32 let společného života.
