Když dobrý voják Švejk pokoutně sháněl v Praze psa pro nadporučíka Lukáše, neměl to lehké. „Je to opravdu stájový pinč? Můj obrlajtnant jinýho nechce,“ tázal se Švejk na stránkách knihy Jaroslava Haška. „Fešák stájovej pinč. Pepř a sůl, dovopravdy čistokrevnej, jako že ty jseš Švejk a já Blahník,“ odpověděl mu překupník.
Ani dneska by tito spiklenci neměli problém v Praze stájového pinče, neboli knírače středního, najít. Žije jich tu totiž nejméně 356. Magistrát to ví díky vyhlášce, která 1. ledna 2005 zavedla pro majitele povinnost nechat svého psa očipovat.
Pražští psiDeset psích plemen, která jsou mezi Pražany nejoblíbenější:
|
„Centrální evidencí čipovaných psů získali chovatelé výhody v případě ztráty psa, neboť se nyní mnohonásobně zvýšila pravděpodobnost jeho navrácení,“ uvedl mluvčí magistrátu Vít Hofman.
Pro Prahu z toho plynou hlavně menší náklady na umístění odchycených psů do útulku. „Účel označení a evidence plní i v případech pokousání psem, neboť zajistí rychlé informace o zdravotním stavu zvířete a předejde obtížím při pátrání po chovateli,“ doplnil Hofman.
Čipování má i další výhodu. Magistrát díky němu ví o zdejších psech první poslední. Dá se tak říct, že nejčastěji se pražský pes jmenuje Ben, je to kříženec a bydlí v Praze 4.
Ze statistiky je také patrné, jak počet psích mazlíčků v Praze nadále stoupá. Zatímco v roce 2008 jich bylo v pražské databázi přihlášeno 82 230, na konci minulého roku již toto číslo těsně překročilo hranici sta tisíc. Asi nikoho nepřekvapí, že průměrně je v Praze psů méně než na vesnici. Na jednoho psa tady připadá přibližně třináct obyvatel, zatímco ve zbytku republiky podle odhadů v průměru pět.
Čipovat, či nečipovat?
I tyto údaje však mohou být zavádějící, protože ač v Praze platí povinnost čipovat, ne všichni nechávají své psy proceduru podstoupit.
Podle Roberta Vašíčka ze Spolku pejskařů je tak ve městě psů víc, než se zdá: „Závisí to na velikosti plemena. Střední a větší pejsci jsou čipováni okamžitě, jsou totiž dost vidět. Ale jen málo pejskařů, kteří mají menší plemena, si nechává pejsky čipovat. Přece jen jorkšíra schováte do tašky, bígla ne,“ řekl.
Řada lidí se podle něj podkožním čipům vyhýbá i z obavy o zdraví svého zvířete. Třeba kvůli možnosti vzniku neoplazmy či posunu mikročipu. Podle magistrátu i ministerstva zemědělství jde ale o zbytečnou obavu. „Množství celosvětově aplikovaných čipů svědčí o tom, že rizika čipování jsou minimální a zprávy o problémech jsou velmi málo četné,“ zmínil Hofman. Psa lze navíc nechat místo čipu jen tetovat.
Pokud jde o rasy, jsou mezi Pražany nejoblíbenější menší plemena. Vyjma zmíněných voříšků jsou totiž na prvním místě jorkšírští teriéři, kterých po metropoli pobíhá osm tisíc, a jen těsně za nimi jsou v pořadí jezevčíci, kterých je v Praze 7 538. Není to ale tak, že by obyvatelé metropole na větší psy úplně zanevřeli. Přes čtyři tisíce lidí vlastní v Praze třeba německého ovčáka či labradorského retrívra.
Na opačném konci žebříčku se nachází pouhých sedmnáct exemplářů kanaánských psů, deset azavaků a jediný finský špic a pudl střední červený.
Kromě jména Ben, tak se jmenuje 2 991 psů, volají Pražané na své psy nejčastěji Bety, Báro nebo Maxi. Tato jména má přes patnáct set jmenovců. A třeba Rexů je zde jen 475.
Magistrát statisticky sleduje i činnost svých útulků. Potěšující zprávou je, že ubývá psů, které tato zařízení každý rok přijmou. Loni jich bylo 1 998, o sto sedmdesát méně než o rok dříve. Většinu z nich do útulku přivezli strážníci.
„Zpět původním majitelům bylo vráceno 1 336 psů a do náhradní péče jich bylo předáno 624,“ dodal Hofman. Celkem loni útulky přijaly 3 593 zvířat. Kromě psů většinou kočky, kterých bylo 1 337. Do útulků přicestovala zvířata celkem devadesáti druhů.
