Dvaatřicetiletý Roy zatím nemá potřebu se se svou čerstvou zkušeností svěřit médiím, a tak lze informace o jeho rušném týdnu čerpat pouze od příbuzenstva.
K velkému neštěstí bylo blízko minulý čtvrtek, kdy se u domu Royovy babičky, právě oslavující se svými blízkými, objevili dva mladíci se zbraněmi.
Co se stalo v následujících několika málo vteřinách, je zatím obestřeno oparem. Jisté je, že trojnásobný účastník Utkání hvězd NBA zakryl svým takřka dvoumetrovým tělem několik dětí včetně šestileté neteře a schytal dvě kulky.
Obě skončily v jeho stehně. Jedna těsně nad kolenem, druhá v místech, kde záda ztrácejí své slušné jméno.
Brandon Roy - spolu se třemi dalšími muži - skončil v nemocnici, po několika hodinách se však rozhodl odletět obratem do Seattlu za manželkou a dětmi.
Mýlí se ten, koho teď napadá něco ve smyslu: „Ani desítky milionů dolarů na kontě z něj slušného člověka neudělaly.“
Roy totiž nikdy nebyl zlobivým synem NBA, nikdy neměl disciplinární problémy, nepsalo se o jeho problémech se spoluhráči či soupeři. V Portlandu se během pěti let stal hvězdou bez poskvrnky. Idolem.
Mohl být jedničkou draftu 2006, kdyby se některé kluby nebály jeho vrtkavých kolen. Proto Roy přišel na řadu až jako číslo šest a nejslavnějším basketbalistou toho dne byl Andrea Bargnani. Ale že je nejlepším hráčem ve svém ročníku, o tom nenechával od prvního utkání nikoho na pochybách.
Degradace kolen mu však kariéru výrazně zkrátila, už jako sedmadvacetiletému mu doktoři hrozili paralýzou, tehdy se pobytu na palubovce vzdal poprvé.
Ale nedalo mu to a v létě 2012 se přece jen vrátil, zkusila to s ním Minnesota. Royův velký comeback však smrskl jenom na pět utkání. Pak si musel přiznat, že dorazil na konečnou.
Po odchodu z NBA se po Royovi slehla zem, o angažmá televizního analytika nestál. Ale od basketbalu neutekl, využil ho. Založil si vlastní tým pro náctileté basketbalisty na okruhu AAU. Ne proto, aby se zviditelnil. Chtěl pomáhat.
Do Brandon Roy Teamu mají totiž přístup hráči z nejnuznějších poměrů, pár jich mělo zkušenost se životem na ulici. Cílem je dát jim příležitost a získat pro ně basketbalové stipendium na některé z mnoha amerických univerzit.
V posledních měsících se jméno Brandona Roye začalo objevovat častěji než v předchozích letech. Své první trenérské profiangažmá totiž proměnil v okamžitý úspěch. Vlastně jako kouč ještě neprohrál.
Se středoškolským týmem ze seattleské Nathan Hale dokráčel k bilanci 29-0 a k výhře v mistrovství státu Washington. Celkem slušný úspěch, protože tenhle tým měl o sezonu dřív na kontě jen tři výhry. I proto Roye vyhlásila americká basketbalové federace USA Basketball nejlepším trenérem sezony.
Na druhou stranu: síle Nathan Hale jistě neuškodilo, že do týmu přišli Michael Porter Jr., nejlepší středoškolský basketbalista ve Státech a očekávaná jednička draftu NBA 2018, a jeho mladší bratři Jontay a Coban...
A teď o Royovi slyšíme znovu. Namísto zábavy s rodinou mohlo dojít na černou kroniku. Tenhle temný moment však končí happy endem. I proto, že „Brandon byl vždycky hrdina.“
Tvrdí to Royův bratranec Marvin Hall a teď rozhodně není důvod mu to nevěřit.
