Poslední finálový duel jste ve středu zvládli 3:1 na sety. Jaký to byl zápas?
Bylo to víc o bojovnosti než o krásném volejbale. V první fázi zápasu podal super výkon Sebastian, ale pak mu už trošku docházely síly. Na to jsme perfektně zareagovali, hráli jsme víc středem sítě a nechali ho odpočinout. Celkově jsme Kladno předčili, bylo to hodně fyzicky i psychicky náročné a také oni si asi přiznají, že už toho měli plné kecky.
Dá se uplynulá a vítězná sezona zatím rychle shrnout?
Nevstoupili jsme do ní optimálně, pořád se od nás něco čekalo a my se trápili. Pak došlo ke změnám v klubu, což nikdy není dobře, protože vám to naruší klid na práci. Nám se ale naopak povedlo přes těžké čtvrtfinále postoupit a to nás strašně semklo. Viděl jsem, že ten tým drží víc pohromadě než předtím.
Jak jste dokázal nastartovat v týmu znovu chuť do volejbalu?
Po spoustě zranění pomohl každý hráč, který vlezl na hřiště a sáhl si na balon. To není žádná fráze. Titul není Gevertovo vítězství, Habrovo nebo Kryštofovo, to bylo prostě vítězství kompletně celého mančaftu. Celým play-off jsme se prokousávali kousek po kousku.
Je pro vás zisk titulu zadostiučinění po tom, co vám řada lidí nevěřila?
Když jsme byli v nejhorším období, když jsme blbě prohráli těžký zápas a byli jsme na tom špatně psychicky, tak jsem pořád klukům tvrdil, že jim dál strašně věřím a že vím, že volejbal nezapomněli. Vždyť pořád to byli a jsou výborní hráči. Jen šlo o to, abychom se dostali na tu lepší a šťastnější vlnu. To jsme naštěstí dokázali a všem ukázali, že volejbal hrát ještě umíme. Všichni si to zaslouží za to, že byli trpěliví a ustáli tlak, když se nám půl sezony nedařilo.
Které utkání byste označil jako nejlepší v celé sezoně?
Asi čtvrtý zápas doma proti Kladnu, to byl náš letošní nejlepší volejbal.
A kde se celá sezona lámala? Po vyhraném sedmém utkání s Příbramí ve čtvrtfinále?
Nevím, jestli zrovna tím sedmým. Tam byl ještě předtím jeden zápas, který jsme v Příbrami v tie-breaku prohrávali už 6:11 a ten set i zápas jsme vyhráli. Tohle nás možná psychicky poslalo až na vrchol.
Získal jste svůj první titul jako kouč a hned v Budějovicích. To je pěkná vizitka.
Nejde to nevnímat. Každý titul je nádherný. Já jsem získal dva jako hráč, což bylo parádní. Řekl bych, že to člověk prožívá víc, protože je vtažený do hry na hřišti. Jako trenér se musíte trochu krotit, uklidnit a emoce musíte umět malinko potlačit. Pocit je to ale i tak skvělý. O to víc si tento titul třeba užiju dnes, zítra a možná i pozítří. (směje se)
Finále přineslo hodně „infarktových“ chvilek. Kdy vám bylo nejhůř?
Jsem o pár let starší, to jo. Na nervy je náročná každá série v play-off. Pro nás, myslím, že ještě náročnější než finále, byla čtvrtfinálová série. Ta totiž rozhoduje, jestli budete v celé sezoně úspěšní, nebo ne. V prosinci nebo v lednu jsme vůbec nepočítali, že budeme hrát o titul.
