Pradědeček i dědeček by z vás měli asi radost - pracujete v rodinné firmě a vrátil jste se do České republiky.
Určitě. Dědeček si myslel, že už se sem nikdy nevrátí. Pak se mu to po revoluci povedlo, ale firma byla řízená už ze Švýcarska. Nyní jsme alespoň částečně zpět.
Zkuste štěstí v podnikáníKam je momentálně nejvýhodnější investovat? |
Převedl jste sem marketingové oddělení, proč?
Před rokem získala společnost nového ředitele, Alexise Nasarda. Požádal mě, abych se věnoval marketingu. Působíme v 72 zemích světa a marketing se do té doby dělal na různých místech. Já jsem se rozhodl, že toto oddělení sjednotím a že ho přestěhuji do Prahy. Důvodů je několik. Česká republika je strategické místo uprostřed Evropy, máme tu historické vazby a lidé tady naši značku vnímají velmi silně.
Kolik má vaše oddělení lidí?
V současnosti je v Praze asi 15 lidí osmi národností. Na tom si hodně zakládáme, aby byly týmy různorodé, a to jak z pohledu národnostního, náboženského, tak i z hlediska věku, smýšlení, orientace. S dalšími kolegy teď jednám o přeložení do Česka. Některým s relokací pomáháme, pokud mají rodiny a potřebují pomoci najít školu pro děti, bydlení, práci pro partnery. Ale vesměs jde o mladé lidi, takže změna pro ně není velký problém. Začali jsme před osmi měsíci a oddělení rychle roste. Věřím, že v blízké budoucnosti bude mít jednou tolik lidí.
Co tedy vlastně děláte?
Chci jasně definovat značku. Lidé na mnoha místech světa firmu Baťa znají a vědí, že vyrábí boty, ale to je všechno. Je mnoho výrobců obuvi a já chci, abychom se nějak vymezili. Doposud jsme se věnovali především výrobě, nyní se musíme věnovat i samotné značce. V řadě zemí máme různou image a musíme ji sjednotit. Chci více upozornit na náš příběh, na historii, samozřejmě i na to, že nabízíme kvalitní výrobky za dobrou cenu. Zaměřujeme se nyní především na digitální marketing, e-commerce, tedy elektronický obchod a chceme také rozšířit věrnostní program pro zákazníky Baťa klub.
Thomas Archer Bata (29)
|
Na koho cílíte, víte, kdo jsou vaši zákazníci?
Jsou to především ženy ve věku od 26 do 45 let, pracující, s dětmi, ze střední třídy.
Kolik má v současnosti firma zaměstnanců?
Po celém světě asi 40 tisíc. Dalším dáváme práci. Máme pět a půl tisíce obchodů, z toho jsou 4 tisíce naše a zbytek jsou franšízy nebo obchody s licencí.
Kolik lidí pro vás pracuje v tuzemsku?
Asi tisícovka. V obchodech a v továrně u Uherského Brodu. Tam vyrábíme zhruba 350 tisíc párů bot ročně. Jde především o outdoorové boty vyšší kvality, za vyšší ceny. V tuto chvíli jde o malé procento z celkové výroby, která činí 220 milionů párů bot ročně. Ale chceme v Evropě vyrábět více, kvůli rychlejší distribuci.
Takže i u nás se bude výroba rozšiřovat?
V budoucnu snad ano. Ale problém je, že k tomu potřebujete nové lidi. Těch je zvláště na českém trhu práce v současné době minimum. Hodně peněz jsme vložili do nové továrny v Nizozemsku, takže tam nyní směřujeme hlavní evropskou výrobu.
Mluvíte o 220 milionech párů bot. Všechny vyrábíte?
Polovinu vyrábíme v našich továrnách, druhou polovinu naši partneři. Ti pro nás dělají především módní obuv, a to proto, že se móda mění velmi rychle a oni dokážou rychleji reagovat na trendy. Naše továrny jsou specializované na určité druhy výrobků.
Váš pradědeček byl známý svou péčí o zaměstnance, stavěl pro ně ve Zlíně domy, nabízel vzdělání, finanční služby, školy pro děti... Jak o ně pečujete vy?
Samozřejmě záleží na místě. Něco jiného chtějí zaměstnanci v rozvojových zemích, například v Zimbabwe, něco jiného zase v Nizozemsku, kde je vyšší životní standard. V rozvojových zemích máme podobný program jako ten, se kterým přišel můj pradědeček před sto lety. Jde o celá města, kde jsme postavili domky, školy pro děti a nabídli další zázemí. Funguje tam sociální plán pro lidi, kteří pro nás pracují. Je to opravdu hodně podobné tomu, co v minulosti vzniklo ve Zlíně. Akorát stroje už jsou jiné. Takových městeček máme po světě zhruba desítku, největší je v Indii, což je pro nás mimořádně důležitý trh. Vždyť také Indie byla po Československu druhá země, kde jsme začali v roce 1930 působit.
A tady u nás?
Nabízíme benefity a mzdy běžné v našem odvětví, tedy podobné jako u jiných firem. Stále silněji ale vnímáme, že lidé chtějí mít více volného času, chtějí práci lépe skloubit se svým soukromým životem. A tomu se musíme přizpůsobit.
Nabízíte nějaký vzdělávací systém?
Pokud mluvíme o prodavačích, tak jejich trénink zabere zhruba dva až tři měsíce. Má pět bodů, ve kterých se dozvědí vše o výrobě, o našich produktech, z jakých materiálů jsou ušity a kde. A pak je také učíme, jak přistupovat k zákazníkovi, že náš zákazník je náš pán. Během tohoto vzdělávací programu už samozřejmě pracují. A postupně se dál školí.
A pokud mluvíme o talentech na vyšších pozicích, tak tam je to náročnější. Je to tak, že lidem dnes nedělá problém měnit častěji zaměstnání. Ale pokud někoho náš byznys baví a chce budovat kariéru, chce růst, má u nás příležitost.
Baťa fashion weekend
|
Říkáte, že módní trendy se rychle mění. Hodně se proto teď zaměřujete na design. Oslovujete i mladé návrháře na UMPRUM.
Spolupráce s univerzitami je pro nás důležitá. Je nutné vyhledávat a následně podporovat mladé designéry. Snažit se je zapojit. Takže se nyní čeští návrháři z Ateliéru designu oděvů a obuvi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze zúčastnili naší soutěže Bata Young Designers a finalisté si vlastnoručně vyrobili vzorky svých bot v naší továrně v Dolním Němčí. Jejich boty budeme prodávat v našich prodejnách po celém světě.
Modely českých návrhářů i těch zahraničních představíte také na Baťa fashion weekendu, který se uskuteční o víkendu v Praze.
Přesně tak. Poprvé po 123 letech naší existence pořádáme svůj první fashion weekend pro širokou veřejnost. Přijít může kdokoliv. Návštěvníci z celého světa si užijí módní přehlídky, ukázky designových návrhů, uvidí novinky i historicky úspěšné produkty převedené do moderní formy. Dozvědí se i to, jak se boty vlastně vyrábějí, protože dnes u málokdo ví, kolik práce za tím je.
Když se ještě vrátím k vaší rodině - jak moc vás pradědeček ovlivnil?
Všichni doma víme, že vytvořil něco unikátního, speciálního. Že to byl mimořádný muž. Slyšel jsem doma hodně příběhů. Já se učil od dědečka, z jeho životních zkušeností. Říkal mi, ať své problémy netahám do byznysu, a nebojím se porážky, jinak budu poražen. A ať jsem pozitivní, a to já jsem, protože tím ovlivním lidi kolem sebe a ti pak dokážou věci, které by jinak nedokázali.
Kdo teď z rodiny ještě pracuje ve firmě?
Jen já a můj bratranec, který se právě věnuje designu v našem centru v Singapuru. Táta z firmy před rokem odešel. Je to přísný muž a stanovil pravidlo, že v 65 letech je nutné firmu opustit a odejít do důchodu. Tedy ne že by byl klasický důchodce, věnuje se jinému byznysu, realitnímu. Chápu to. Když děláte něco hodně naplno celý život, tak je třeba to pak ve správný čas opustit a předat. Náš byznys je náročný, musíte být v práci sedm dní v týdnu. Takže je dobré se po čtyřiceti letech věnovat něčemu jinému, co má jinou dynamiku.
