V páté čtvrtfinálové bitvě s Plzní se zranil a nebylo jisté, jestli si ještě letos vůbec zahraje. „Ale už je to dobré, zranění už mě nelimituje, na finále jsem připravený,“ hlásí 25letý hráč. „Bude to zvláštní situace, protože jsem celé semifinále chyběl a kluci odmakali postup beze mě. Jsem ale rád, že si teď můžu zahrát o titul.“
Michal Bulíř pochází z Liberce a je odchovancem místního klubu. S hokejem začal už ve svých třech letech, i když geny ho spíš předurčovaly pro fotbal, jeho otec Petr střílel góly za Slovan Liberec. Michal šel ovšem ve stopách svého dědy Jaroslava Kasíka, který působil jako hráč a poté funkcionář u hokejistů tehdejšího Stadionu Liberec.
Libereckému klubu je Bulíř věrný dodneška a o to víc si váží faktu, že dva roky po sobě dokázal postoupit do finále extraligy. „Je to nádhera, Liberec je moje srdeční záležitost. Je pro mě čest po minulých nepovedených sezonách bojovat o mistrovskou trofej. Ani jsem si nepředstavoval, že by se něco takového mohlo stát,“ říká Bulíř.
Do extraligy poprvé nahlédl v 18 letech a postupně se přes farmu v Benátkách nad Jizerou prokousával do A-týmu. Před dvěma lety kouč Filip Pešán prohlásil, že v něm vidí jednoho z budoucích lídrů týmu, a začal mu dávat větší prostor na ledě.
„V áčku jsem šest let a nikdy jsem nedostal tolik důvěry, co teď pod Filipem. Doufám, že jsem mu to za ty dva roky vrátil.“
Novou roli začal Bulíř naplňovat už vloni, letos byl v základní části extraligy třetím nejproduktivnějším Bílým Tygrem. Dobře začal i v play-off, držel si průměr jednoho bodu na zápas, ale v páté čtvrtfinálové bitvě s Plzní utrpěl zranění, které mu hrozilo vyřazením do konce sezony.
„Bylo strašné dívat se na semifinále jen z tribuny. Člověk si vždycky říká, co by na ledě udělal on a je chytrý seshora. Jsou to obrovské nervy,“ přiznává.
Nakonec se dokázal dát dohromady tak, že byl připravený naskočit už do případného sedmého semifinále proti Chomutovu. „Chtěl jsem pomoct klukům aspoň v jednom utkání, ale oni to naštěstí zvládli, a tak jsem dostal delší čas na přípravu,“ oddechl si hráč s přezdívkou Bulda.
Finálové bitvy budou na ostří nože, ale Michal Bulíř věří, že je po herním výpadku zvládne. „Vím, jaké je ve finále tempo, minule jsme to zažili se Spartou a letos to bude podobné. Potřebuju se chytit hned od začátku a dostat se do toho. Trénink nemůže zápasy nahradit, to je jasné,“ uvědomuje si.
Po úspěšném loňském ročníku korunovaném titulem měl nabídky odjinud, ale rozhodl se zůstat v Liberci, kde podepsal novou tříletou smlouvu. Podobné rozhodování ho nejspíš čeká i po této sezoně.
„To já teď vůbec neřeším. Chci se soustředit jen na finále a dát do toho všechno,“ říká Bulíř. „Vloni jsme vyhráli a máme velkou šanci vyhrát i letos. Doufám, že titul zůstane v Liberci, ať máme být na co hrdí.“
