Je takový úspěch cennější, než kdybyste vyhráli 4:0?
To je těžké na posouzení, počítá se, že jsme vyhráli.
Zeptám se jinak: může být tahle výhra zlomová?
Ano, samozřejmě. Domácí zápasy se nesmí prohrávat, ty všechno rozhodujou. Doufám, že se to potvrdí. Musíme se poprat hlavně v Chomutově, dát do toho všechno a já nemám strach, že bychom neuspěli, když budeme hrát náš hokej.
Ztratili jste vedení 3:0 - bleskla vám hlavou vzpomínka na čtvrtfinálový duel s Plzní, kde jste přišli o podobné vedení a nakonec prohráli?
Ano, ano, ač nerad, tak jsem si na něj vzpomněl. Jsem rád, že jsme to tentokrát zvládli v prodloužení, nedostali ještě jeden hloupý gól, nevěšeli hlavu a nekoukali pak po sobě v kabině.
Co se s vámi vlastně stalo, že jste Chomutovu umožnili vyrovnat?
Nemyslím si, že tam bylo z naší strany něco špatně. Byla tam jedna tečovaná střela od našeho hráče, s tím člověk nic neudělá. Dostali jsme nepříjemné góly, které druhý tým nakopnuly.
Je to poučení, že člověk zjistí, že ani vedení 3:0 nic neznamená?
Samozřejmě, zažili jsme to podruhé a už bychom to příště neradi opakovali. Doufám, že to bylo naposledy a do konce sezony se nám to nestane.
Vedete 2:0 na zápasy, jak blízko je postup do finále?
Důležité je, že jsme vyhráli podruhé a do Chomutova pojedeme pořád odhodlaní. Doufám, že se nám povede zvítězit hned v prvním utkání venku. Já mám zápasy v play-off rád, protože je nikdo nevypustí. Dělají mi dobře.
Proto se vám tak daří střelecky?
No, za první gól dneska se musím trochu omluvit Honzovi Ordošovi, protože by puk po jeho střele nejspíš skončil za čárou. Já byl ale v afektu a prostě chtěl, aby to bylo stoprocentní, tak jsem ho radši doklepl.
Jaká byla euforie po vítězné trefě?
Obrovská. Zvlášť když jsme utkání po třetí třetině neměli v naší režii. O to víc si ceníme, že jsme Chomutov sestřelili zase zpátky dolů a sami se dostali zase na vítěznou vlnu. Bylo to pro nás těžké, dostali jsme facku a jsme rádi, že to takhle dopadlo.
