Čtvrtá příčka, vaše nejlepší umístění sezony, v závěrečném závodě zimy. Hodně povedená tečka, ne?
Škoda, že z toho ještě nebylo v cíli třetí místo, byl k němu dneska kousek. Ale pořád je to lepší umístění než v celé mé sezoně. Takže super.
Však jste si ho při průjezdu cílem vychutnala i s rukama nad hlavou.
Ten pocit byl prostě super. Od začátku sezony mi to nešlo a tady se mi najednou povedlo skončit třikrát do 10. místa.
Teď povězte, čím si takový comeback vysvětlujete.
Vůbec nevím, nedokážu říct. Možná jsem před sezonou až zbytečně moc chtěla a ono mi to pak nešlo.
Šlo tedy víc o záležitost hlavy než těla?
(pokrčí rameny) Já si to ani sama nedokážu vysvětlit.
Holmenkollen je každopádně pro vás nesmírně důležitým impulzem, že? Je před vámi osm měsíců přípravy na olympijskou sezonu a jít do ní po posledním závodě ze 4. místa namísto 30. místa je úplně jiné.
Je to tak, určitě jde pro mě o povzbuzení do další přípravy. Sama sobě jsem si tady dokázala, že to umím, že patřím do špičky a že bych příští sezonu zase mohla být zpátky.
Jak se vám zamlouval průběh finálového hromadného závodu? Vypadalo to, že se vám jede běžecky výborně, neustále jste se držela v čelní skupině.
Dneska mi to šlo běžecky úplně super, vlastně pořád jsem byla v kontaktu s čelem. Tři kola jsem se krásně vyvážela na konci vláčku a snažila se šetřit síly do posledních dvou kol. V tom čtvrtém jsme pak jely spolu s Tiril Eckhoffovou, ta mi vždycky o kousek cukla, ale já si ji ve sjezdu zase sjela. Protože dneska jsem měla i bezvadné lyže, které mi strašně moc pomohly.
A potom přišla poslední rána na poslední stojce, která vás připravila o druhé místo.
Snažila jsem se vyvarovat chyby ze sprintu a nedržet ji tam, tentokrát jsem tedy vystřelila hned v rytmu a... prostě se nepovedla. Měla jsem dneska radost hlavně z ležek, že mi to při nich popadalo. Ležka je taková moje kritická položka, ale tady se mi vydařily.
České biatlonistky Veronika Vítková (vlevo) a Gabriela Koukalová při střelbě v závodě s hromadným startem v Oslu.
Na posledním kopci závodu jste ještě dokázala předjet Němku Hildebrandovou a posunout se na čtvrtou příčku.
Nejdřív to vypadalo, že ji vůbec nesjíždím a že mi naopak ještě ujíždí. Už jsem byla i tak nějak smířená s pátým místem, jenže potom Hildebrandové, chudákovi, nad střelnicí strašně došlo. Takže najednou pro mě nebylo až tak složité ji předjet.
Byla to pro vás psychicky zatím nejtěžší sezona?
Určitě byla psychicky náročná. Navíc jsem dvakrát onemocněla, jednou s horečkama, podruhé šlo jen o takové lehčí nachlazení, každopádně to však nebylo se mnou po zdravotní stránce úplně ideální. A ty výsledky, co jsem dosahovala od druhého kola svěťáku, určitě na psychice nepřidaly.
Kdy jste prožívala nejhorší chvíle? Při kolapsu v Koreji?
Takhle to asi nejde říci. Nevydařilo se mi toho během roku mnohem víc. Sice tam byly nějaké záblesky do 15. místa, ale zase tolik jich nebylo.
Když jste nyní absolvovala poslední metry této zimy, jaký jste měla pocit?
No... Ono mě tak nějak úplně ani nedošlo, že tohle je konec. Asi proto, že jsem se konečně rozjela.
Takže byste si klidně dala ještě jedno pohárové kolo?
Ale jo. Myslím, že jsme dvě, které nechceme úplně končit, já a Lůca Charvátová. Ta taky posledními závody znovu začala bodovat, což se jí předtím nedařilo.
Bohužel, žádné další kolo už nebude. Tak se těšíte na volno a na vaše oblíbené skialpy?
Jasně. Skialpy a pak se přesuneme třeba na skály.
Mohla byste třeba vyrazit i s Laurou Dahlmeierovou do Himálaje...
To zase ne. Na něco takového myslím až později, třeba až skončím s biatlonem.
