Archeoložka Martina Beková opatrně odstraňuje kameny, které zakrývají záhadný lidmi vybudovaný otvor v kamenné zdi. Je přesvědčená o tom, že „okno“ vede do sklepení zaniklého vambereckého hradu, který byl ještě nedávno legendou. Až do letošního ledna si vědci mysleli, že z něho vůbec nic nezbylo. Hrad v centru Vamberku tušili, ale neměli nic konkrétního v ruce, důkaz neexistoval.
„Místo, kde se nacházíme, bylo ještě před několika měsíci zasypané skládkou a bylo naprosto nepřístupné. Po úklidu staveniště na nás čekalo překvapení. Objevili jsme kousek vambereckého hradu, se kterým to donedávna bylo jako s paní Colombovou, všichni o ní mluví, ale nikdo ji nikdy neviděl,“ usmívá se nad unikátním nálezem Martina Beková.
Jsme u obnažené skály, na kterou navazuje lomové zdivo a středověká hradba - pozůstatek hradu. Skála tvoří úbočí takzvané ostrožny, která se vypíná nad soutokem Zdobnice a Merklovického potoka z pláně s rozsáhlým staveništěm.
„Tenhle otvor zřejmě vedl do sklepení hradu a sloužil jako větrací průduch. Je samozřejmě zavalený,“ upozorňuje archeoložka na díru ve zdi složené z nahrubo opracovaných kamenů spojených maltou. Hradba tady navazuje přímo na skálu. Zřejmě jde o vůbec nejstarší část hradu, který se vypínal nad nivou řeky Zdobnice nejméně přes tři sta let.
„Z dobových zpráv, které se vážou k budování císařské cesty v polovině 19. století, jsme věděli, kde přibližně stál. Nová silnice, po které se nyní jezdí na Husovo náměstí, část hradu utrhla. Dělníci tehdy našli torzo schodiště, sklepy, ale nic z toho se nám nedochovalo. Teď jsme ve zcela jiné situaci. Máme před sebou přímo zdivo vambereckého hradu a už máme i konkrétní představu, jak byl umístěn. Letos v lednu jsme tak v terénu vůbec poprvé potvrdili existenci vambereckého hradu,“ říká Beková.
Je tu ještě jedna zajímavost. Skála v těchto místech vypadá, jako by ji někdo seřízl nožem. V upravených kamenech jsou patrné i prohlubně na ukotvení trámů.
„Ke skále, na které stál hrad, byly přizděné stavby, které sloužily jako hospodářské zázemí. Je tu dobře patrné i ukotvení příčky přímo do skalní stěny. Tato dnes již zaniklá budova je částečně zakreslena v historických mapách, a proto víme, že ji obyvatele města využívali velmi dlouho, tedy ještě po zániku hradu někdy na počátku 17. století. Objevili jsme i sklepení této budovy,“ ukazuje archeoložka pod nohy. Sklepy jsou dočasně raději zasypané hlínou, aby je stavební práce nepoškodily.
Hrad sloužil jako opěrná tvrz
Vědci tak začínají skládat mozaiku dlouhé historie vambereckého hradu, který vznikl v době kolonizace někdy v průběhu 13. století a stal se jejím opěrným bodem v oblasti podhůří Orlických hor.
„Poprvé je připomínán v roce 1341 při bojích o nedaleký hrad Potštejn. Tam tehdy žil loupeživý rytíř Mikuláš z Potštejna, který začal řádit, když se dostal do sporu s králem. Tvrdil, že byl nespravedlivě potrestán a odsouzen, a tak vzal spravedlnost do svých rukou. Poté, co se královské moci vzepřel, Potštejn královská vojska dobyla, pobořila a král jeho majetek zkonfiskoval. Mikuláš tehdy zahynul. Když si jeho potomci zažádali o navrácení statků, král souhlasil, ale jen s podmínkou, že hrad na Potštejně nesmí být obnoven. Vamberk je vlastně jmenovaný mezi těmi navrácenými statky Mikuláše Potštejnského,“ vysvětluje Beková.
Vamberecký hrad nebyl rozsáhlý, měl zřejmě jednu opevněnou obytnou budovu s hospodářským zázemím v okolí. První kolonizátoři hrad vybudovali na nejlépe hájitelném místě na skalnaté ostrožně.
„Byli to takoví středověcí developeři, kteří měli za úkol založit stálé osídlení. Opěrnými body byly na počátku drobné tvrze nebo hrady. Postupně se kolem nich rozvíjely osady a města. Předpokládáme, že vamberecký hrad vybudoval někdo z Drslavického rodu. To, co tady vidíme, je obvodové zdivo hradu, které současně tvořilo vnější stranu nějakého paláce nebo obytné budovy. Vycházíme z toho, že v té době byly hrady většinou plášťové,“ pokračuje Beková.
Zánik hradu je obestřen ještě větším tajemstvím než jeho počátek. K roku 1623 je zmiňovaný jako zámek, avšak poničený požárem.
„Nevíme přesně, jak zanikl. Někdy na počátku třicetileté války vyhořel a pak byl upraven na dvůr. Od konce 16. století ztrácel na významu, tak jak se centrum rozvoje regionu přesunulo do okolních měst,“ míní Beková.
Ostrov v podhradí smetla povodeň
Jsou dva stupně pod nulou a generátor žene teplý vzduch do umělohmotného stanu, který zakrývá archeologický výzkum na staveništi nedaleko objevené hradební zdi. Vykopávky v zimě jsou samy o sobě raritou. Archeologové většinou čekají na jaro a přes zimu v muzeích zpracovávají materiál shromážděný při výzkumech v letní sezoně.
„Nemůžeme čekat. Stavební firma má svoje termíny. Za takových podmínek jsem ještě archeologický výzkum neprováděla,“ přiznává Beková, která je archeoložkou třicet let.
Uvnitř stanu je příjemné teplo a hlína není zmrzlá na kámen jako venku. „I když se topilo, šlo to bídně. Než jsme se dostali na nezmrzlou zeminu, trvalo to týden. Když jsme začínali, bylo přes den i minus 12. Nacházíme střepy z pozdního středověku,“ říká jeden z brigádníků.
Archeologové zkoumají kousek od místa, kde našli pozůstatky podhradí. Vyhřívaná sonda je mezi návrším, kde stál hrad, a řekou Zdobnicí. Nálezy jsou většinou z vrcholného středověku, z konce 15. a z první poloviny 16. století.
„Kdysi tu byl umělý říční ostrov mezi řekou a náhonem, na kterém stály mlýny, tedy hospodářské zázemí původního středověkého města s hradem na ostrožně. Ostrov nebyl využitelný nepřetržitě, ale jen v sušších obdobích, kdy nedocházelo k záplavám. Zjistili jsme, že i osídlení z tohoto období spláchla povodeň,“ ukazuje Beková drobné střepy nalezené v posledních hodinách.
Od stanu je přes staveniště dobře vidět na návrší s historickým centrem Vamberku do míst, kde hrad stál. Nacházel se v místě vymezeném přibližně dnešním Muzeem krajky, základní školou a Staročeskou krčmou.
