Ole Einar Björndalen, nejlepší biatlonista historie, v neděli dopoledne seděl v hotelu v Hochfilzenu u televize a fandil: „Jeď, Darjo, jeď.“ Jeho žena Darja Domračevová právě prožívala snový návrat.
Před čtyřmi měsíci porodila dceru Xenii, nyní odjížděla z poslední střelby stíhacího závodu na mistrovství světa biatlonistek na druhém místě. Zbývalo jediné - udržet za sebou supící Gabrielu Koukalovou.
Pět vteřin - na první pohled titěrný rozdíl dělil obě dámy. Na dalším mezičase už to byly jen vteřiny tři. „Snažila jsem se jet, co to šlo,“ přiznala pak třicetiletá Běloruska.
A ono to stačilo. Laura Dahlmeierová už slavila čtvrtý mistrovský titul, když o 11 vteřin později proťala cílovou čáru i Domračevová.
„Je to pro mě medaile z říše snů,“ usmívala se na tiskové konferenci. Hned nato přichází otázka: „Pamatujete, kdy naposledy jste zvládla čtyřpoložkový závod čistě?“ Po chvilce ticha se vicemistryně zasměje: „Ne.“
Odpověď zní: Před šesti lety v hromadném závodu v Anterselvě.
Na konci dne bude mít norsko-běloruská rodina na kontě dokonce medaile dvě. Ve třiačtyřiceti letech si pro bronz dojel její manžel. Až při poslední střelbě závodu chyboval, přesto stejně jako jeho žena odjížděl do závěrečného okruhu na druhém místě.
To ale na rozdíl od ní neudržel, na Johannese Bö, mladého kolegu z reprezentace, nestačil. „Přesto jsem neuvěřitelně šťastný. Pro mě je tato bronzová medaile jako zlatá,“ povídal upřímně.
Osmnáct měsíců bez biatlonu
Minulou sezonu Domračevová vynechala kvůli mononukleóze. Už tehdy v zimě se mluvilo o jejím vztahu s Björndalenem, který ale dvojice nikdy nepřiznala.
Až do pátého dubna. Björndalen tehdy na tiskové konferenci prohlásil: „Máme s Darjou blízký vztah, který se vyvinul v něco víc. Jsme pár a v říjnu čekáme narození dítěte,“ usmál se na (ne)překvapené norské novináře.
Oficiální punc jejich vztahu dodal 16. červenec, kdy se v idylickém kostele v norském Sjusjoenu vzali. Následoval přesun do Běloruska, kde se jim 1. října v minské nemocnici narodila dcera Xenie. Měsíc po porodu už stála Domračevová znovu na lyžích, byť jen na těch kolečkových.
„Neumíte si představit, jak mi biatlon a atmosféra závodů chybí,“ psala svým fanouškům.
To mají s Björndalenem společné, oba jsou, v dobrém slova smyslu, biatlonoví blázni. „Vážně, jsou si podobní. Pro oba platí - vše pro biatlon,“ souhlasí Alfred Eder, trenér Bělorusky.
Zatímco Björdnalen sezonu zahájil hned v prvním kole Světového poháru v Östersundu, kde slavil výhru se smíšenou štafetou, Domračeová si návrat naplánovala na 6. ledna, kdy se jel v Oberhofu sprint.
Když tehdy „Daša“ vyrazila ze startovního roštu, diváci v DKB-Ski Areně křepčili nadšením. Ne, nepředvedla úchvatný výkon, doběhla sedmatřicátá. Ale byla zpátky!
Konec s medailí z olympiády?
Ani v dalších závodech to nebylo ono. V Ruhpoldingu ji trápil pomalejší běh, v Anterslevě zase bídná střelba. „Ale to se zlomí. Kdybych v to nevěřila, nevracela bych se,“ povídala.
Už v pátečním sprintu to v Hochfilzenu vypadalo nadějně, byť jen do úvodní střelby. Vestoje Domračevová udělala tři chyby a bylo z toho 27. místo.
V neděli střílela pomaleji, na každé ráně si dala záležet. „Nejtěžší věcí na návratu pro mě bylo skloubit běh se střelbou. Dneska to byla medailová kombinace,“ radovala se.
O tři hodiny později se radovala znovu, tentokrát z bronzu svého muže. „Ale pro mě je Darjino stříbro lepší než můj bronz,“ usmál se norský veterán.
Oba už mají na světovém šampionátu splněno. Přijeli pro medaili, mají ji. I rozloučit s kariérou se chtějí spolu, za rok na olympiádě v Pchjongčchangu.
Třeba zase s medailí na krku.
