Lékařku si Tereza Kostková zahrála už v Ordinaci v růžové zahradě. Teď se pro změnu představí coby zvěrolékařka, a to v kriminálce Temný Kraj. „Ke zvířatům mám blízko, ale sklípkana nebo tarantuli synovi doma chovat nedovolím,“ řekla herečka týdeníku 5plus2.
Čerstvě vás diváci mohou vídat jako sebevědomou majitelku venkovské veterinární ambulance v seriálu Temný Kraj. Být veterinářka patří mezi časté dětské sny o budoucím povolání. O čem jste snila vy?
Chtěla jsem být odmalička herečka. Ale můj syn má ke zvířatům hodně blízko, chtěl by být chovatel a pracovat se zvířaty. Teď nedávno dokonce přišel s tím, že by chtěl školit zvířata pro film. To mi přijde jako zajímavý dětský sen. Veterinář je ale určitě krásné povolání.
Jak jste na tom vy sama se zvířaty? Patříte k těm lidem, kteří mají například strach z koní?
Ne ne, já jsem na koni i jezdila. Měla jsem taky psa a teď čerstvě dokonce budeme mít hada. Už pro něj stavíme terárium. Máme objednanou krajtu královskou, takže rozšiřuju své znalosti z takových běžných věcí jako je venčení psů, hlazení koček nebo jízda na koni a posouvám své schopnosti směrem k chovu hadů. (smích)
Vy asi nebudete matka, která by dítěti moc věcí zakazovala, že?
Ne. Chtěla jsem i psa. Docela jsme bojovali s tím, zda se rozhodnout pro něj, nebo pro hada. Vyhrál nakonec had, což je pro mě praktičtější, protože nebudu muset chodit venčit, ale zase ho budu muset vyndávat z terária. To už se pomalu učím. Malý sice slibuje, že o něj bude pečovat sám, ale povedu ho k tomu trpělivě. Na druhou stranu, jsem docela důsledná, takže se to bude muset naučit, když ho chce. S hady takový problém nemám, ale pokud jde o takové pavouky, tam mám jasný limit. To opravdu nepůjde. Syn by sice chtěl, ale vážně nebudeme mít tarantuli ani sklípkana! (smích)
Seriál Temný Kraj, o kterém byla řeč, se sice odehrává ve vesnickém prostředí, vás bych ale odhadla jako typicky městského člověka. Sedí to?
Vidíte, já tak asi působím, ale přitom mám přírodu nesmírně ráda. Jsem narozená v Praze, tudíž jsem člověk odkojený architekturou, uměním a kulturou. Ostatně jsem z umělecké rodiny, takže tahle linie mě předchází, také se ráda hezky oblékám a podobně. Jsem ale hodně přírodní člověk. Nikoli v tom smyslu, že bych si sama pěstovala zeleninu, jezdila s traktorem a tak dále. Opravdu nejsem vesnické děvče, ale na druhou stranu mám přírodu nesmírně ráda z podstaty lidského života. Hodně cestuji do přírody, miluju hory a túry. Nemám problém někde mimo civilizaci nocovat nebo cestovat pěšky.
2. září 2013 |
Takže zavřít se do pětihvězdičkového hotelu a užívat si jídlo a servis, to není nic pro vás?
No to vůbec ne! Ani za boha! To jen, když je to při nějaké příležitosti, když na nějakém takovém místě točíme nebo něco takového. Jinak opravdu ne. Naopak si myslím, že já svůj městský původ docela vyvažuju. Takže když si mám odpočinout, ráda třeba fotím přírodu. Asi se v ní možná chovám jako děvče z města, ale respektuju její normy.
Tereza Kostková■ Narodila se 14. června 1976 v Praze. |
Nelákalo vás někdy přesídlit z města na venkov po vzoru některých vašich kolegů, kteří už měli všudypřítomného ruchu civilizace dost?
Z čistě praktického hlediska si to nemůžu dovolit už kvůli škole. Nicméně naprosto rozumím téhle tendenci. Jak stárnu, tak jsem přišla na chuť péči o svou terasu, která je vlastně rovna zahradě. Má devadesát metrů, takže je to opravdu spíš zahrádka a mám ji plnou kytek. Dřív jsem k tomu vůbec neinklinovala, ale s věkem jsem tomu postupně přišla na chuť a stále víc se o to zajímám. Vlastně i ta terasa a všechny ty květiny na ní mě ještě víc přibližují k přírodě. Takže ten příklon, o kterém mluvíte, opravdu chápu. Navíc velká města, aglomerace a civilizace jako takové, aniž bychom si to uvědomovali, rozkládají lidskou duši. Vzdalují nás od podstaty. Odcizují a zpovrchňují, takže vnímavý člověk citlivý k sobě chápe, že by měl mít kus své půdy, kus svého soukromí a být tak i blíž přírodě. Chápu, že v jistém věku to tak je, a nevylučuju, že to jednou udělám. Minimálně už jsem začala uvažovat o nějaké investici. Mít zkrátka nějaké místo, kam jezdit. Navíc je to určitě skvělá duševní hygiena.
Před lety jste ještě jako bezdětná slečna podnikla zajímavou cestu, a sice pěší pouť do Santiaga de Compostely. Neplánujete po letech něco podobného?
Taková věc musí prostě přijít. Teď bych chtěla vzít Toníčka, protože už je větší, a projít s ním hory na Mallorce. Mám to tam moc ráda, pocházela odtamtud moje babička. S rodinou proto do těchto končin jezdíme poměrně často. Na Mallorce je nádherné pohoří Tramuntana, které je v létě opravdu náročné kvůli strašnému vedru. Proto tam chci s Toníkem vyrazit na jaře a za takové čtyři dny bychom část hor mohli přejít. Navíc v tom období všechno kvete, takže je to tam krásné. Zatím nic jiného neplánuji. Beru věci tak, jak mi do života přijdou. Ale tohle pěší cestování je určitě tendence, kterou neztratím. Prošla jsem například i hory na Korsice.
Sama?
Ano, to je důležitý aspekt – umět být sám a překonat tak různé věci. Docela to člověka zpevňuje do života. Alespoň taková je moje životní zkušenost.
Musím přiznat, že si vás neumím představit, jak trávíte několik hodin mlčky na cestě krajinou.
Je pravda, že moje práce mě vyžaduje mluvnou, a když jsme doma se synem, také nemlčíme. Ale při túrách mi to vůbec nevadí. Stalo se mi, že jsem třeba na cestě nepotkala devět hodin živou duši. Prostě vůbec nikoho a potom jenom býka. To už jsem si povídala i s tím býkem. (smích) Rozhodně ale umím mlčet. To, že jsem společenská a poměrně mluvná, dokážu vyvážit.
Španělské kořeny i (ne)míjení na pódiíchTereze Kostkové koluje v žilách španělská krev. A to díky její babičce Antonii Martorellové, která pocházela z Mallorky. Ta se provdala za sudetského malíře Karla Mayera. Matka Terezy Kostkové Carmen do svých 16 let žila v domnění, že jejím otcem je právě Mayer, který ji vychoval. Když ovšem emigroval do Itálie, matka jí přiznala, že ona i její sestra Aida jsou ve skutečnosti biologickými dcerami jistého německého důstojníka, někdejšího rodinného přítele.   Oba rodiče Terezy Kostkové jsou známí herci, avšak příliš často se před kamerou nepotkávají. Vůbec poprvé si s oběma zahrála v jedné z bakalářských povídek, kde se ujala role jednoho z jejich osmi potomků. Společně se také rodinka objevila před lety na prknech chebského divadla v inscenaci Naše městečko. S maminkou Carmen Mayerovou si loni vůbec poprvé zahrálave filmu, a to v rodinné komedii Strašidla Zdeňka Trošky. S tatínkem Petrem Kostkou se v minulosti sice objevili ve stejných seriálech, jako například Pojišťovna štěstí, ale jejich postavy se na place nepotkaly. To se změnilo až v seriálu Obchoďák, kde si střihli role otce a dcery. Potkávají se čas od času také na divadelních prknech. Posledním společným projektem je muzikál Adéla ještě nevečeřela. |
