Tématu Ležáky se Vojtěch Kyncl věnoval už při své studentské práci na obchodní akademii v Chrudimi. Dnes je tento 33letý muž vědeckým pracovníkem Historického ústavu Akademie věd a externím spolupracovníkem Památníku Lidice. V úterý byl účastníkem i přednášejícím při pardubické pietní vzpomínce na 75. výročí zahájení provozu radiostanice Libuše a na operaci Silver A.
„Pro mladého člověka, který se zabývá minulostí vlastní země, je setkávání s pamětníky naprosto podstatnou záležitostí k chápání vlastní identity. Tím spíš, že se jedná o spolupracovníky Silver A, rodinné příslušníky, nebo aspoň lidi, kteří se snaží dobu pochopit. Každoroční setkání je pro mě velkým svátkem,“ řekl Vojtěch Kyncl.
V poslední době se věnoval mimo jiné dvěma tématům, které mají velký dopad pro budoucí generace.
Po knize „Lidice. Zrození symbolu“, v níž přichází s novými dokumenty z českých i zahraničních archivů, svědectvími pamětníků i s dokumenty dochovanými v rodinných archivech, se podílel i na nedávno vydané knize o Ležákách, která má obdobnou koncepci i grafickou úpravu. Přínosem knihy je to, že je téma zaměřené nejen na samotné Ležáky, ale na celou odbojovou základnu ve východních Čechách, která byla napojena na skupinu Silver A.
Novinkou díla kolektivu autorů s názvem „Ležáky a odboj ve východních Čechách“ je i popis archeologického průzkumu v Ležákách v minulých letech. Vojtěch Kyncl dodal nejdelší pasáž, v níž při popisu dění v Ležákách, v odbojových skupinách či na pardubické služebně gestapa využívá řadu zdrojů, včetně německých archivů, z nichž převzal protokoly z doby poválečných výslechů.
„Jak si vzpomínám, střílelo vždy dvacet policistů na tři osoby postavené ke kůlům,“ uvedl například jeden gestapák k popravě lidí z Ležáků. Kniha nabízí i řadu fotografií, v závěru i vývoj památníku Ležáky po roce 1945 z hlediska architektury i přínosu pro kulturní dění v regionu.
„Chceme dodat památníku nové prostory pro expozice“
Druhým velkým tématem Vojtěcha Kyncla je podíl na nové úpravě pietního prostoru na pardubickém popravišti.
„Od roku 1984 se podoba památníku celkem nezměnila, přitom jsme za tu dobu získali celou řadu poznatků, které je možné prezentovat veřejnosti. Historie není mrtvá, pamětníci odboje jsou i mezi námi, přitom nemáme místo, kde bychom památku odbojářů důstojně uctili a poučili budoucí generace o smyslu boje proti diktatuře,“ říká historik.
Proměnu pietního místa připravuje zadavatel a hlavní investor Magistrát města Pardubic, dále Vojtěch Kyncl a Blanka Jedličková z Historického ústavu Akademie věd, zástupci Památníku Lidice, Východočeského muzea Pardubice, památkářů i Ministerstva obrany. Dílo by mělo být předběžně hotové do roku 2019.
„Chceme dodat památníku nové prostory pro expozice a vystavit předměty uložené v depozitářích, ale také mu dát další rozšiřující myšlenku. Měla by směřovat především pro současnou generaci, abychom si vážili humanity, lidství v jakékoli době, ať už je to uprostřed válečného konfliktu, kdy je potřeba lidství zdůrazňovat, anebo v době míru, kdy je potřeba na něj upomínat,“ řekl Kyncl.
Expozice představí odbojáře, kolaboranty, nacisty i jejich oběti na příkladu konkrétních lidí z Pardubicka, Kolínska a z Královéhradecka, protože oběti ze Zámečku byly právě z těchto tří oblastí.
Expozice bude mít více částí. Úvodní o tom, co byl nacismus a jak se radikalizoval. V dalších budou připomenuty činy odbojářů, obětí i pachatelů. Nebude chybět ani vzpomínka na „zmizelé“, tedy na ty, kteří zahynuli v době bombardování Pardubic, anebo které po odsunu do lágrů čekal tehdy obvyklý tragický osud židovských obyvatel.
„Pak následuje část „paměť živých“, která přináší otázku, co děláme a uděláme my, vy, současné i budoucí generace pro to, aby se podobné hrůzy už neopakovaly. V ní chceme poukázat i na působení českých humanitárních organizací, které se snaží zmírnit utrpení obětí válek,“ říká Kyncl.
Vedle dokumentů, fotografií či filmů počítají autoři expozice i s dobovými artefakty - například chtějí vystavit dvě rakve, ve kterých byly oběti převáženy, či tři popravčí kůly.
Venkovní část bude relaxačním prostorem pro vstřebání zážitků, měla by být přístupná celoročně pro všechny generace návštěvníků. Původní prvky, kamenný památník nebo mozaiky, budou v areálu zachovány.
